Dlouhé noci a do Štědrého dne daleko… Snad z těchto
temných časů, kdy se věřilo, že
zlo má velkou moc, než se světlo (Slunce) opět navrátí, pochází celkem hororový zvyk „aplikovaný“
Perchtami či v jiných krajích
Žberem vůči dětem. Tentokrát nepřicházeli do stavení, aby zkontrolovali, jak mají hospodyňky uklizeno nebo zda se děti umí modlit. Ve dnech po
svaté Lucii se postava zvaná
Perchta (někde Žber) zajímala hlavně o to, jestlipak se robátka správně postí. Pokud by se přišlo na to, že ne, hrozilo dítěti, že postava použije
velký zakrvácený nůž, který nosila u pasu, rozpáře jim bříško a
naplní ho kroupami (případně i senem). K tomuto účelu si Perchty do domácností někdy nosily i krvavý
džber „na vnitřnosti“ a na sobě mohly mít
zakrvácenou zástěru. V lidové tradici vstupovaly do stavení tiše, nemluvily, jen tiše mumlaly nebo syčely.
Původ této postavy je třeba hledat hluboko v minulosti, ještě v dobách před příchodem křesťanství. Perchty (Peruchty, Perechty, Šperchty či Parychty)
zpodobňovaly démony a duše zemřelých předků zjevující se v období před příchodem
slunovratu. Byly to bíle zahalené shrbené, kulhající a němé postavy s hrozivou
maskou připomínající psí nebo dračí hlavu s velkými zuby a vyplazeným jazykem.
V různých adventních dnech po
sv. Lucii obcházely ves vybavené náčiním na zlobivé děti – škopíkem na krev a vnitřnosti, nožem na párání břicha a koudelí či kroupami na jeho vycpání. Spadeny měly na toho,
kdo
porušoval půst či předem
jedl pečivo určené pro vánoční svátky.
Žber se vracel pro mrtvolky...
Kromě Perchty chodil v některých, převážně moravských, krajích
Žber. Postava celá
pokrytá koudelí a s dřevěným kyblíkem (džberem)
na hlavě. Žber neomylně navštěvoval stavení a dvorce, kde měli špatné a zlobivé děti. Nožem od krve předchozí oběti
rozřízl prý spratkovi břicho a vložil do něj
koudel. Břicho mu pak zašil a
za týden se měl opět zastavit – to aby si vyzvedl mrtvolku a odvezl si jí domů. K tomuto účelu s sebou vozil v pytli na vozíku taženém dvěma koňmi nebo osly
pytel s koudelí a druhý vak na již zemřelé děti od jinud. Tyto, dnes již zaniklé, adventní postavy připomínají alespoň
adventní expozice některých skanzenů, například na
Veselém kopci,
Přerově nad Labem anebo
skanzenu v Kouřimi, kde dokonce v minulých letech Perchty a Žber znovu ožívali.
Advent symbolizuje období očekávání narození Krista pro křesťany a zároveň prostoupení prastarých obyčejů s křesťanskými tradicemi.
Perchty jsou tajemné postavy z lidové tradice, které během adventu vstupovaly do stavení a trestaly děti, které neplnily půst, za použití hrůzu nahánějících metod.
Na svátek sv. Lucie, 13. prosince, mají zvláštní obchůzky tajemné postavy známé jako 'Lucka', které kontrolují činnost hospodyněk a trestají prohřešky.
Návštěvníci mohou zažít výstavu lidských tradic a zvyků, jako jsou živé expozice adventních postav a rekonstrukce historických obydlí našich předků.
Lidé mohou navštívit různé výlety a akce představené na Kudy z nudy, které nabízí zábavu pro rodiny a příjemnou vánoční atmosféru.
Návštěvníci se mohou seznámit s těmito postavami v některých skanzenech, jako například na Veselém kopci, Přerově nad Labem nebo v Kouřimi.
Původ Perchty je v minulosti před příchodem křesťanství, kde tato postava zpodobňovala démony a duše zemřelých předků, které se objevovaly před příchodem slunovratu.
Zimní slunovrat probíhá 21. prosince a symbolizuje nejkratší den v roce, po kterém se dny začínají opět prodlužovat a značí začátek astronomické zimy.
Skanzen Veselý Kopec se nachází v malebném kraji na pomezí Železných hor a Žďárských vrchů a nabízí návštěvníkům autentický pohled na historii vesnického života.
Výstavy 'Lidové Vánoce v Polabí' v skanzenech připomínají scény ze života našich předků a ukazují starobylé zvyky a obyčeje v čase adventu.