Tento
astronomický jev sledovali naši předkové odpradávna. Podle
starých legend právě v tento den, kdy je síla životodárného Slunce nejslabší,
dosahují spojené síly temna vrcholu svého působení na Zemi a hranice mezi naším světem a silami podsvětí mizí. Podle pradávné tradice došlo v tomto období ke
zrození boha Slunce, čehož obratně využili křesťané. Oslavy zimního slunovratu byly tak u Slovanů nahrazeny křesťanskými Vánocemi, kdy
oslavy zrození slunečního božstva byly
nahrazeny svátkem
narození Ježíše Krista.
Zimní slunovrat však slavily kultury na celém světě. Ve starověké Evropě byl známý jako Yule, ze severského "jul", což znamená kolo. Křesťanská tradice
zdobení stromu má své kořeny právě v těchto pohanských oslavách. Rodiny si do domů nosily živý strom, aby uchránily
duchy dřeva před chladem drsných zimních měsíců. Drobné
pochoutky se věšely na strom jako dary potravin pro duchy a na samý vrch se dávala
pěticípá hvězda – pentagram, magický symbol pěti živlů. Již od pradávných dob je zvykem zdobit si příbytek jmelím – obzvláště
jmelí z posvátného dubu mělo lidem zaručit štěstí po celý rok.
Hranice mezi světy je otevřena
Za zimního slunovratu, kdy je
hranice mezi naším světem a
světem zemřelých otevřena, se duše mrtvých svobodně pohybují po světě. U Slovanů bylo proto při večeři zvykem
prostírat i zemřelým členům rodiny, jež bývají před večeří pozváni a na jejichž počest pak bývá připíjeno. Předkové se za zimního slunovratu mohou
objevit i v podobě neznámých příchozích, proto každý i neznámý příchozí musí být řádně pohoštěn. V období zimního slunovratu se na náš svět však nedostávají pouze duše zesnulých příbuzných, kteří jsou nám obvykle příznivě nakloněni, ale také různí
podsvětní duchové, kteří mohou být lidem nebezpeční. Nejspolehlivější ochranou byla blízkost posvátného ohně, hojně byl rovněž využíván ochranný účinek česneku.
Zimní slunovrat označuje klíčovou část přirozeného ročního cyklu. V
hmotném smyslu se Slunce vydává na novou pouť směrem k delším a delším dnům a novému období růstu a obnovy. V
duchovním smyslu nás upomíná na to, že stará cesta musí vždy zemřít, aby mohla začít nová. A kde si lze tento
astronomický jev nejlépe užít? Zkuste si udělat procházku třeba za největším českým
menhirem Kamenným pastýřem nedaleko
Slaného, na vrchol
hory Říp, k jihočeskému
Stonehenge v Holašovicích nebo k
Lechově kameni u
Kouřimi. Dalším tajemným místem, kde se v minulosti mohly odehrávat dávné
rituály jsou velké
balvany u Žihle, magicky působí také jeden z největších menhirů u nás –
Zakletý mnich u obce Drahomyšle. Památný
Králův stůl u
Uherského Hradiště je opředen mnohými pověstmi, zvláště navazujícími na velkomoravskou minulost středního Pomoraví. Les plný
vztyčených kamenů, studánek a kamenných řad najdete u
Javorové skály nedaleko
Prčice. Pozorní turisté zde objeví i záhadný kámen se šklebícím se obličejem! Kde jinde přivítat slunovrat než na
Slunovratových kamenech. Najdete je
v hlubokém lese u Strážného na
Šumavě. Jedná se o vizíry ke sledování data letního slunovratu dle východu slunce. Možná, že na těchto místech pocítíte
tajemnou energii dávných časů, kterou znali již naši dávní předkové.