I když
Karla Čapka známe především jako spisovatele a novináře, byl také vynikající
překladatel, dobrý kreslíř, fotograf a v neposlední řadě nadšený
zahrádkář a milovník psů a koček. Díky němu se
Dášeňka, štěňátko drsnosrstého foxteriéra, stalo nejznámějším pejskem české literatury. V roce 1933 Čapek napsal, ilustroval a fotografiemi doprovodil
knížku Dášeňka čili život štěněte, v níž vypráví o narození a růstu štěňátka – foxteriéra Dášeňky. Protože knížka je určená hlavně pro děti, obsahuje také psí pohádky a bajky.
Ze všech
míst spojených s Karlem Čapkem byla s Dášeňkou nejtěsněji spojená
vila na Vinohradech a
letní sídlo ve Staré Strži u
Dobříše, kde nyní najdete
Památník Karla Čapka. V roce 2023, kdy uplynulo 90 let od prvního vydání Dášeňky, tu vyhlásili pátrání po pokračovatelích rodu Čapkovy foxteriérky. Při té příležitosti se objevila řada zajímavých stop. Například už víme, že Čapkovým prvním psem nebyla Dášeňka, ale
Minda, fenka erdelteriéra. Jak a proč k ní přišel a jak se s ní sžíval popisuje s typickým čapkovským humorem ve
fejetonu Minda čili o chovu psů. Další čtyřnohými obyvatelkami Čapkovy domácnosti byla
drsnosrstá foxteriérka Iris, maminka Dášeňky, a
kočka Pudlenka. Protože k jejím koťatům Iris projevovala vřelé mateřské city, podobně jako ke všem dětem, vycpaným medvídkům a dětským panenkám, dopřáli jí Čapkovi „ženicha“. Jména několika štěňat Čapek opět zmiňuje ve svých fejetonech, ovšem bezkonkurenčně nejznámější z nich byla
Dášeňka.
„Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dášeňka.“ Většina z nás má Čapkovo nejslavnější dílo pro děti spojené s hlasem
Karla Högera. Štěně strávilo své dětství v
Čapkově vile v Praze; na zahradě je dodnes bazén, do kterého spadla, a v klidném zákoutí hrobeček její maminky Iris.
Samotná Dášeňka ale u Čapků nezůstala, snad proto, že byla příliš živá: když Čapek sepsal všechno, co roztrhala a zničila, vyšla mu škoda v hodnotě 2 999 korun, a to bylo tenkrát hodně peněz. Podle některých zdrojů měl pejska dostat
spisovatel Vladislav Vančura, ale prý to s ní vydržel jen čtrnáct dní. Když podle vzpomínek Čapkova švagra
Karla Scheinpfluga rozkousala všechno, nač přišla, včetně střechy domu, kam ji za trest vysadili, vrátila se k Čapkům. Její další osudy ale neznáme: patrně putovala k novému majiteli, k někomu, kdo si s ní věděl rady. Od roku 2013 ji v zahradě
Památníku Karla Čapka připomíná
patník Dášeňky a její štěkot zní i ze zdejšího
Poesiomatu.
A co slavné
Povídání o pejskovi a kočičce? To nenapsal Karel Čapek, ale jeho
bratr Josef, malíř, grafik a knižní ilustrátor který ovšem byl svědkem všech příběhů čtyřnohých členů domácnosti.