Celý příběh
Fidorek začal Amálii Fiedorovou, která pekla oplatky na otevřeném ohni a prodávala je na promenádě v
Opavě. V knize
Hořkosladká vůně vanilky se však
Romana Vaverová věnuje její snaše
Marii, která malinkou pekárnu proměnila ve velkokapacitní podnik s padesáti zaměstnanci. Za Mariina vedení se
firma Fiedor stala nejvýznamnějším podnikem svého druhu, a to nejenom ve Slezsku, ale i ostatních zemích Rakouska-Uherska. A to všechno přesto, že jeho samotná majitelka měla poměrně složitý životní osud. Poměrně brzy ovdověla a coby osamělá a poměrně mladá matka tří malých dětí se musela rozhodnout, jak se svým životem naloží dál. Bez sociálních jistot a bez podpory manžela to v Rakouském Slezsku jako začínající podnikatelka jistě neměla jednoduché, přesto nalezla odvahu a rozhodla se firmu Fiedor vést sama dál.
Hořkosladká vůně vanilky tak sice je historický román, ale svými tématy je aktuální i dnes. Poznáte tu, s jakými potížemi a předsudky se šikovná podnikatelka potýkala na konci 19. století, rodinnou historii i to, jak a čím v té době Opava žila. Seznámíte se i s dalšími osobnostmi regionu, například s
Marií Scholzovou, spisovatelkou a básnířkou, známou pod uměleckým jménem
Marie Stona, anebo
Berthou von Suttnerovou, pražskou rodačkou, spisovatelkou, pacifistkou a první ženou, které byla udělena
Nobelova cena míru. Obě ženy se seznámily na jaře 1891, spřátelily se, pravidelně se scházely, psaly si dopisy a v roce 1913 Bertha dokonce navštívila
Marii Stonu na zámku v
Třebovicích.
V knížce je řada historických fotografií
Opavy z přelomu 19. a 20. století a také různé praktické rady cestovatelům, dojmy z návštěv světových výstav a dobové postřehy, převzaté z novin, časopisů a cestopisů. Společně s Marií Fiedorovou se dokonce vydáte na výlet s malou skupinkou opavských měšťanů na Světovou výstavu do Paříže a seznámíte se se
zapomenutým českým vynálezem jménem šelmosmrtič. Speciální oblek na boj se lvy a tygry patří mezi bizarní české výstavní exponáty. „V pražské měšťanské společnosti dosáhl takové popularity, že ještě v roce 1900 byl v novinovém článku použit přenesený výraz Daňový šelmosmrtič, který kritizoval právě schválený zákon,“ píše Vaverová. „Noviny hlas národa však komentovala český exponát následovně: V maloměstských vrstvách pražské společnosti došel tento humoristický vynález jisté popularity, ale v Paříži, o tom jsme byli přesvědčeni, nedělá nám mnoho slávy, všimnou-li si tam jeho původu.“
Romana Vaverová (*1971) je autorka knih z žánru fantasy, mytologie a historie, a také výtvarnice. Tvoří z keramiky, skla, betonu a dřeva, je autorkou i realizátorkou několika sakrálních vitráží, například pro
kostel sv. Anny v
Havířově či
kapli sv. Františka v
Kravařích. Vytvořila spoustu interiérových vitráží a několik větších instalací umístěných ve veřejném prostoru
Ostravy. Postavila také sedm betonových mozaikových lavic (například v zahradě hospice v
Ostravě-Zábřehu), a vytvořila velkoplošné mozaiky pro ostravské instituce i menší mozaiky v soukromých interiérech.
Její další historický román,
Železné katedrály, se odehrává na konci 19. století v
Nových Vítkovicích, v období průmyslového vzestupu. Jednou z hlavních postav je Paul Kupelwieser a jeho snaha modernizovat hutě, vydobýt si úspěch mezi konkurencí a postavit město, které bude odpovídat požadavkům nové doby.