Nobelovy ceny v pěti oblastech lidské činnosti se udílejí každoročně již od roku 1901. Slavnostní předávání cen probíhá
10. prosince, tedy výroční den, kdy
Alfred Nobel v roce 1896 zemřel. V roce 1895 ve své závěti určil celé své rozsáhlé jmění na vytvoření komitétu, jemuž přiřknul úkol udělovat pět cen. Zároveň byla vytvořena Nobelova nadace (Nobelstiftelsen), která s odkázanými penězi hospodaří. Slavnostní ceremoniál udílení Nobelových cen se koná ve stejný den ve Švédsku i v Norsku. Ve švédském Stockholmu se oceňují významné počiny v
chemii, fyzice, lékařství a v
literatuře, zatímco v norském Oslu se předává
Nobelova cena za mír.
Nobelovy ceny pro Česko
Básník
Jaroslav Seifert byl na
Nobelovu cenu za literaturu navržen šestkrát a v roce 1984 ji na sedmý pokus skutečně získal.
Karel Čapek takové štěstí neměl, i když nominován byl také sedmkrát. Mohli ji mít i jiní:
Jaroslav Vrchlický (navržený osmkrát),
Josef Svatopluk Machar (1914 a 1915)
Vladimír Holan, Milan Kundera,
Arnošt Lustig nebo
Marie von Ebner-Eschenbach, spisovatelka pocházející ze
Zdislavic u
Kroměříže. Na cenu nedosáhl ani pětkrát navržený
Alois Jirásek nebo devětkrát navržený básník
Otokar Březina, který o ni ovšem nestál a nechtěl, aby jeho jméno bylo s „takovými věcmi“ vůbec spojováno. Přesto je
Nobelova cena dodnes nejprestižnějším literárním oceněním a mezi její držitele se řadí například
Henryk Sienkiewicz (1905),
Romain Rolland (1915),
Thomas Mann (1929),
William Faulkner (1949),
Ernest Hemingway (1954),
Alexandr Solženicyn (1970),
Gabriel García Márquez (1982) nebo
Bob Dylan (2016).
Pacifistka, lékařka a lékař
Z pozůstalosti
švédského chemika a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela se od roku 1901 každoročně udělují
ceny za vynikající činy v pěti oblastech lidské činnosti: fyzice, chemii, fyziologii nebo lékařství, za mír a již zmíněnou literaturu. S českými zeměmi jsou spojené osudy několika desítek osobností, které Nobelovu cenu obdržely, byť jejich mateřskou řečí často byla němčina. Patřila k nim například
spisovatelka a radikální pacifistka Berta von Suttner (1843–1914), rodačka z
Prahy, která v roce 1905 obdržela jako
první žena Nobelovu cenu míru.
Také další Nobelova cena pro rodáky z českých zemí putovala do rukou ženy: roku 1947 byli za fyziologii a lékařství oceněni
manželé Gerty Cori a Carl Ferdinand Cori, oba narození roku 1896 v
Praze. Gerty pocházela z
Petrské čtvrti, Carl se narodil na
Novém Městě. V Praze oba vystudovali medicínu a v roce 1922 odjeli do Spojených států, kde se společně věnovali výzkumu chemické podstaty a fungování hormonů. Po
Marii Sklodowské-Curie a její dceři Ireně byla Gerty Cori v pořadí třetí žena, které se podařilo získat Nobelovu cenu v oblasti exaktních věd.
Chemie, literatura a fyzika
Prvním držitelem Nobelovy ceny české národnosti byl
Jaroslav Heyrovský (1890–1967), fyzikální chemik, objevitel a zakladatel polarografie. Cenu za chemii získal roku 1959 a jeho dílo připomíná například
Expozice historie Univerzity Karlovy v Praze. Čtvrtá cena, která zamířila v roce 1986 do rukou
básníka Jaroslava Seiferta (1901–1986), byla udělena za literaturu, pátá pak za fyziku. Oceněným se stal fyzik
Peter Grünberg (1939–2018), narozený v
Plzni. Žil v Německu a Nobelovu cenu získal společně s Francouzem Albertem Fertem v roce 2007 za objev takzvané gigantické magnetorezistence (GMR). Objev je považovaný za průlom v moderních informačních technologiích. Díky němu se dá výrazně zvýšit paměťová kapacita počítačových pevných disků, a paměťová média se díky tomu mohla zmenšit na minimum.
Blízko k získání prestižního ocenění měli také
Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a
Václav Havel, nominovaní na Nobelovu cenu míru, nebo
Otto Wichterle: tomu překvapivě
vynález kontaktních čoček Nobelovu cenu nepřinesl.
Nobelovy ceny se nedožil ani
brněnský rodák
George Jiří Schulz (1925–1976), který slavil velký úspěch s objevem atomárních a molekulárních rezonancí a obdržel za něj několik cen. Na Nobelovu cenu sice byl v sedmdesátých letech navržen, ale zemřel na infarkt a už se této pocty nedočkal.
Další české stopy v Nobelových cenách
- Za výzkumy typů lidské krve a určení tří krevních skupin obdržel v roce 1930 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu rakouský biolog a lékař Karl Landsteiner (1868–1943), jehož maminka pocházela z Prostějova. Titul objevitele krevních skupin nese společně s Landsteinerem (1868–1943) i český lékař Jan Janský (1873–1921). Oba se ke stejným výsledkům dělení krevních skupin dobrali téměř ve stejnou dobu, aniž o sobě věděli. Kdyby Janský v roce 1930 ještě žil, patrně by Nobelovu cenu převzali společně.
- Leopold Růžička (1887–1976), rodák z Vukovaru a chorvatsko-švýcarský chemik, získal v roce 1939 Nobelovu cenu za chemii. Jeho dědeček byl český krejčí, který se roku 1817 vystěhoval z Klatov.
- Z Prahy pocházeli předkové Wolfganga Pauliho (1900–1958), švýcarského fyzika a průkopníka kvantové fyziky, držitele Nobelovy ceny za fyziku, a také otec Maxe Perutze (1914–2002), který získal roku 1962 Nobelovu cenu za chemii.
- Na Domažlicku měl rodinné kořeny Felix Bloch (1905–1983), který v roce 1952 obdržel Nobelovu cenu za fyziku.
- Také jméno Thomase Czecha (*1947), rodáka z Chicaga a držitele Nobelovy ceny za chemii z roku 1989 prozrazuje české kořeny: jeho český dědeček emigroval do USA na začátku 20. století. České předky – zřejmě z Uherského Hradiště – má i rakouská spisovatelka Elfriede Jelinek (*1946), která roku 2004 obdržela Nobelovu cenu za literaturu.
- V roce 2012 získal Nobelovu cenu za chemii Brian Kobilka (*1955), profesor Stanfordovy univerzity s českými kořeny.