Cesty za uměním: francouzský malíř a „celník“ Henri Rousseau a jeho stopy v Česku

Henri Rousseau se narodil 21. května 1844 a v roce 2024 si tak celý svět připomněl 180 let od jeho narození. Na jeho nejznámější obraz se do Národní galerie v Praze jezdí dívat celý svět. Ano, říká se mu Celník, ale jmenuje se Já, portrét-krajina (což odpovídá francouzskému názvu Moi-même, portrait-paysage), a můžete si ho prohlédnout ve sbírkové expozici 1796–1918: Umění dlouhého století ve Veletržním paláci.
 

Henri Rousseau: malíř naivního umění a exotiky

Francouz Henri Rousseau své současníky okouzloval i rozčiloval, málokomu ale byl lhostejný. Přezdívku Celník Rousseau (Le Douanier Rousseau) získal od spisovatele Alfreda Jarryho, s nímž se seznámil kolem roku 1893. Ve skutečnosti Rousseau nebyl celník, ale úředník potravní daně v Paříži. Nebyl ani samouk, tedy takzvaný nedělní malíř. Podle odborníků z Národní galerie získal soukromé školení od dvou uznávaných akademických malířů, Felixe Augusta Clémenta a Jean-Léona Gérôma.



Méně známé je to, že mystifikací byly i jeho slavné scény z tropického pralesa plné exotických rostlin a zvířat. Rousseau zdaleka nebyl jediný, kdo šikovně předstíral, že procestoval celý svět: ve skutečnosti nevytáhl paty z Francie a inspiraci nacházel výhradně v botanických zahradách, v zoologických zahradách nebo v cirkusech.
 

Co nevíte o Rousseauovi?

To ale zdaleka není jediný překvapivý moment, který v životě Henriho Rousseaua najdeme. Víte třeba, že malovat začal až ve svých čtyřiceti letech a že si ve stáří přivydělával pouličním hraním na housle? Že hostinu na jeho počest nachystal Pablo Picasso, který náhodou viděl jeden jeho obraz a ocenil kvalitu díla? Že Rousseau tvořil zásadně až po práci, podobně jako spousty jiných umělců měl problémy s kreslením nohou, chodidel i prstů na rukou, a že jeden ze svých nejslavnějších obrazů, Sen se ženou na lehátku uprostřed bujné džungle, kde se v pozadí mezi stromy schovávají exotická zvířata, namaloval teprve krátce před svou smrtí v roce 1910?
 

Nejslavnější obraz: autoportrét z Národní galerie

Obraz Já, portrét – krajina Rousseau namaloval krátce po Světové výstavě v Paříži roku 1889. Zachycuje jeden z balonů, které umožňovaly návštěvníkům pohled na město z výšky, nebo Eiffelovu věž, původně dočasnou stavbu, která měla být po několika letech rozmontována. Loď v pozadí má být odkazem na zaoceánský parník Touraine, který během výstavy kotvil na Seině. Na obrazu ale najdeme i ozvěny z malířova soukromí: třeba paletu, na kterou malíř napsal jména svých dvou manželek Clémence († 1888) a Joséphine.
Rousseau obraz poprvé vystavil na Salonu nezávislých v Paříži roku 1890. V roce 1923 se v Praze konala velká výstava francouzského umění 19. a 20. století, kterou připravil spolek Mánes. Bylo na ní přes 400 položek, a z této výstavy se československý stát rozhodl část zakoupit. To je základ takzvané Francouzské sbírky, kterou dnes máme v Národní galerii v Praze.
 

Francouzská sbírka: poklad Národní galerie za šest milionů korun

Za zhruba 150 uměleckých děl zaplatil mladý československý stát šest milionů korun, což by v dnešním přepočtu bylo asi 45 miliard. Za nákupem stáli významní sběratelé, svou roli sehrály i politické vazby. Ředitel Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění Vincenc Kramář pomohl získat ty nejvzácnější kusy, například dva obrazy Pabla Picassa anebo Rousseauův autoportrét. Národní galerie nákupem Francouzské sbírky získala téměř to nejcennější, co má ve sbírkách. Mezi další skvosty se řadí například Zelené obilí Vincenta van Gogha, dva obrazy od Paula Gauguina, Cézannův Nakloněný dům anebo Milenci od Auguste Renoira, což byl nejdražší obraz celé kolekce.


 

Henri Rousseau: život, dílo a epitaf

• Henri Rousseau se narodil 21. května 1844 ve francouzském Lavalu v údolí řeky Loiry v rodině klempíře. Už jako dítě projevoval o kreslení velký zájem, ale rodina byla chudá a umělecké vzdělání tak nikdy nezískal.
• Malování pro něj bylo jen koníčkem a naplno se mu mohl věnovat až od roku 1893, kdy v devětačtyřiceti letech odešel do předčasného důchodu.
• Nedostatky v malířské technice doháněl talentem, brilantním barevným cítěním a naivní, ale neobyčejně plodnou představivostí.
• Mnozí odborníci Rousseaua vidí jako předchůdce surrealismu. Ironií osudu on sám neměl pro avantgardní a moderní trendy žádné pochopení a toužil dosáhnout vytříbeného stylu francouzských akademiků.
• V posledních letech Rousseauova života byl jeho podporovatelem básník a dramatik Guillaume Apollinaire, který na jeho díla napsal řadu kladných kritik.
• V srpnu 1910 si Rousseau pořezal nohu při nehodě ve svém ateliéru. Nemohl si dovolit lékaře a rána se zanítila. Zemřel na následky infekce 2. září 1910 ve věku 66 let.
• Věrný přítel Apollinaire pro něj napsal i ódu se vzpomínkou na „lesy, v nichž husté ananasy a mango klíčily ,a na opice, jež prolévaly krev vodních melounů…". Ta zdobí jako epitaf Rousseauův hrob na hřbitově v Paříži v Bagneux.