Cesty za uměním: renesanční malíř Raffael Santi, krásné madony i andělé jako rošťáci

Italský malíř a architekt Raffael Santi, známý také jako Raffaello Sanzio nebo Raphael patří společně s Michelangelem a Leonardem da Vinci mezi nejproslulejší umělce vrcholné renesance. Ačkoliv originální Raffaelova plátna v našich galeriích nenajdete, jeho vliv je patrný ve sbírkách starého umění. Například v Národní galerii v Praze se dochovala řada rytin, které podle Raffaelových předloh vytvořil rytec Marcantonio Raimondi. Raffaelovy práce se odrazily i v tvorbě českých umělců, především v barokní éře, Petrem Brandlem počínaje a Václavem Vavřincem Reinerem konče. Oba umělci si osvojili Raffaelovu monumentalitu a brilantní práci se světlem. A víte také, že se Raffaelův Paridův soud stal předlohou pro Manetovu Snídani v trávě? Anebo že do tváří krásných Raffaelových Madon se podíváte jen kousek za hranicemi, konkrétně ve Vídni a v Drážďanech? Zkrátka vydejte se s Kudy z nudy pátrat po stopách malíře, který se stal symbolem čistoty a dokonalosti renesanční malby.
 

Nejkrásnější madona, pekařka a andílci

Raffael je považován za jednoho z největších umělců všech dob, jehož vliv sahá díky britskému Bratrstvu Prerafaelitů až do 19. století. Vydejte se na výlet do Německa a zastavte se v drážďanské galerii Zwinger: Sixtinská madona je tradičně považovaná za nejkrásnější z Raffaelových madon – alespoň v Německu o tom jsou stoprocentně přesvědčeni. Velmi populárním detailem obrazu Sixtinské madony jsou dva andílci, kteří se dole opírají o rám obrazu. Vypadají jako dva nezbedové, kteří přemýšlí o příštích rošťárnách. Vyvažují tak malého Ježíška: u něj si Raffael dal záležet na tom, aby v jeho očích vyjádřil hrůzu, která ho v budoucnosti čeká.
Zajímavý příběh má i samotná madona: traduje se, že modelkou pro ni byla stejná dívka, jakou vidíte na portrétu Dámy se závojem, nazývaným též Donna Velata. Její obraz je vystaven v Palazzo Pitti ve Florencii a podle historiků umění šlo o podobiznu ženy, kterou Raffael nesmírně miloval po celý svůj život. Jmenovala se Margherita Lute, byla dcerou římského pekaře, a její tvář poznáte také na portrétu nazvaném La Fornarina, Pekařka.
 
Raffael zemřel roku 1520, v den svých sedmatřicátých narozenin. Své jmění rozdělil mezi žáky a jednoho příbuzného. Na vlastní přání byl pohřben v římském Pantheonu, kde jeho náhrobek zdobí slova básníka a kardinála Bembeho: Zde leží Raffael, za jehož života se Příroda obávala, že nad ní zvítězí. Když zemřel, toužila zemřít s ním.
 

Renesanční malíř a architekt ve službách papežů

Raffael Santi, mistr klasického a harmonického renesančního stylu, pocházel z Urbina, kde se narodil jako jediné dítě do rodiny malíře Giovanniho Santiho. Otcova dílna dodávala obrazy urbinským vévodům rodu Montefeltro. Než v jedenácti letech osiřel, otec ho svěřil do péče malíře Pietra Perugina, který měl dílny jak v Urbinu, tak ve Florencii. Raffael u něj začal jako učedník, ale svého učitele brzy překonal. Na podzim 1508 zřejmě na doporučení architekta Bramanta vstoupil do papežských služeb a odešel do Říma, v té době hlavního uměleckého centra Itálie i celé Evropy. Raffaelovy fresky zdobí několik místností papežského vatikánského paláce, z nichž nejznámější je Athénská škola z vatikánské komnaty Stanza della Segnatura. Raffael rovněž navrhl sérii gobelínů pro Sixtinskou kapli a také několik odpočinkových vil, které vyrůstaly na kopcích kolem Říma; ve vile Farnesina v římské čtvrti Trastevere můžete vidět jeho fresku Triumf nymfy Galatey. Kromě toho ale mladý umělec ve službách papežů Julia II. a Lva X. vytvořil nespočet portrétů, obrazů ušlechtilých madon i nástěnných maleb s monumentálními alegorickými kompozicemi, a také množství grafických listů.
 

Marcantonio Raimondi, slavný grafik božského Raffaela

Marcantonio Raimondi (asi 1480–1534) byl italský renesanční grafik a kreslíř. V letech 1506–1508 pobýval v Benátkách a kopíroval hlavně dřevořezby Albrechta Dürera. Když kolem roku 1510 přišel Riamondi do Říma, seznámil se s Raffaelem a ten si ho vybral jako svého osobního rytce. Jak uvádí Národní galerie v Riamondiho medailonku, Raffael si dobře uvědomoval význam grafiky jako prostředku rychlého a levného šíření výtvarných děl a slávy jejich tvůrce. Jejich spolupráce byla velmi úspěšná a Raimondiho rytiny, inspirované Raffaelovými předlohami, se staly se jedním z hlavních zdrojů šíření římské renesance. Národní galerie pečuje o kolekci několika desítek Riamondiho děl, v nichž rozeznáte detaily z Raffaelových obrazů.
 
Protože Raimondi pracoval většinou podle cizí předlohy, je považován za otce reprodukční grafiky, který zásadním způsobem proměnil grafické umění v Itálii a ve své dílně vychoval mnoho výrazných tvůrců. Po Raffaelově smrti v roce 1520 spolupracoval zejména s Bacciem Bandinellim a Giuliem Romanem. Za rytiny s pornografickými scénami podle Giuliových kreseb byl v roce 1524 na rozkaz papeže krátce uvězněn.
 

Paridův soud a Snídaně v trávě

Podle Raffaelovy kresby Paridův soud vytvořil Riamondi v letech 1515 až 1516 rytinu, která je pokládána za jednu z nejvýznamnějších grafik italské renesance. Podle Giorgia Vasariho (1511–1574), architekta, dvorního malíře Medicejských a životopisce florentských umělců, prý scéna zachycující Parida se třemi bohyněmi uchvátila celý Řím. Marcantonio dokázal prostřednictvím důmyslného šrafování výrazně rozšířit tonální škálu, a zesílit tak malířské vyznění scény.
 
Grafický list inspiroval jiné umělce i po stovkách let: francouzský malíř Édouard Manet využil skupinku postav v pravé části listu pro svůj obraz Snídaně v trávě, který vystavil v roce 1863 na Salonu odmítnutých. Obrazem, který je nyní vystaven v pařížském Muzeu Orsay, se Manet snažil vytvořit dílo, které by bylo zároveň klasické a moderní. Ve své době vyvolalo spoust hádek a dnes je považováno za jeden z klenotů francouzského výtvarného umění.