Lennonova zeď, sametová revoluce, láska a mír: ikonická místa tichých protestů proti režimu

U většiny zajímavých pražských zákoutí a památek se můžete podívat na fotky a přesně víte, jak právě v té chvíli vypadají. Pro Lennonovu zeď to neplatí: zeď Maltézské zahrady na severní straně Velkopřevorského náměstí na Malé Straně se mění každou chvíli. Mají na ni spadeno autoři protestních nápisů, básníci, cizinci se spreji i ti, kterým je od počátku trnem v oku. A všem navzdory Lennonova zeď stále žije, většinou barevná, vábivá a kouzelná.

Navzdory jménu se první nápisy a malby na zdi Maltézské zahrady objevily prý v době, kdy slavná skupina Beatles teprve vznikala, někdy začátkem 60. let. Vedle vzkazů pro Jana Wericha, který bydlel na nedaleké Kampě, to byla hlavně protestní hesla, básničky a záplava obrázků. Malovalo se vším, co bylo po ruce, barvami i křídou. Po smrti Johna Lennona v prosinci 1980 tu vznikl symbolický náhrobek, lidé sem nosili květiny a svíčky, zeď postupně pokrylo graffiti inspirované písněmi Beatles, láskou a mírem. V uličkách Malé Strany se odehrávaly divoké honičky s veřejnou bezpečností, zejména při výročích Lennonovy smrti. Nedá se spočítat, kolikrát byla zeď přetřená, nakonec ji v osmdesátých letech zakryly plakátovací plochy. Zmizely krátce po sametové revoluci a zeď znovu ožila: stala se jednou z pražských turistických atrakcí, kde oficiální malby střídají živelně vznikající malůvky a občas ji někdo celou znovu přetře.

Historii místa, které sloužilo jako symbol svobody a boje proti totalitnímu režimu připomíná i Muzeum Lennonovy zdi v Prokopské ulici na Malé Straně. Autorkou myšlenky je velká beatlemaniačka, znalkyně liverpoolské čtyřky a milovnice Lennonovy zdi Eva Ticháková. Kromě informačních panelů vás při návštěvě čeká i zážitek u 30minutového dokumentárního filmu, který dosud nebyl zveřejněn a v němž uvidíte dobové fotografie, audiovizuální materiály a hlavně výpovědi pamětníků, kteří si právě s Lennonovou zdí spojují nezapomenutelné okamžiky i své životní příběhy.
 

Kamenná mohyla Ivančena pod Lysou horou

Mohyla navršená z mnoha kamenů se nachází v lese na hřebenu jsoucím z Lysé hory na Kykulu. První kameny na Ivančeně položili skauti z 30. oddílu Junáka z Ostravy 6. října 1946. V dalších letech přibývaly další a další kameny a to nejen od skautů, ale i od ostatních lidí z celé republiky. Původním motivem při založení mohyly bylo uctění památky pěti skautů popravených na konci války za odbojovou činnost, postupně se však cesty a položení kamene na Ivančeně staly symbolem odporu proti jakékoli nesvobodě. V době komunismu k ní dělali pochody skauti a v době ilegálního skautingu i trampové. Pochody byly sledovány státní bezpečností. A poutě k mohyle trvají dodnes – každý rok v sobotu kolem 24. dubna tam míří skauti z celé republiky, v neděli pak trampové.
 

Poutníci na Velehradu

V roce 1985 se konal tzv. velehradský protest proti komunismu. Před velehradskou bazilikou se v červnu toho roku sešlo více než 100 tisíc lidí, aby si připomněli památku věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Událost se stala největším masovým protestem proti komunistickému režimu od roku 1969. Poutníci důrazně odmítli náboženskou nesvobodu a dokonce vypískali komunistické funkcionáře. Nejodvážnější účastníci pouti vylezli na vysoké zídky, ale tehdejší policisté je začalishazovat. Na víc se ale 10 tisíc příslušníků StB nezmohlo, poutníků bylo desetkrát tolik. V centru Velehradu připomíná tuto událost zlatý kříž, symbol papeže Jana Pavla II. Ten byl v roce 1985 k velehradské oslavě výročí příchodu Cyrila a Metoděje pozván, ale jeho návštěvu úřady zakázaly. Na Velehrad mohl přijet až po pádu režimu.
 

Disidentská stezka v Malé Úpě

V létě roku 2018 se v Horní Malé Úpě otevřela naučná stezka, která byla vymyšlena jako připomenutí 40 let od setkávání českých a polských disidentů v Krkonoších. Stezka vede kolem Pomezních Bud a Malé Úpy v  při česko-polské státní hranici. Vznikla jako připomínka zdejšího setkávání československých a polských disidentů za minulého režimu. Stezka začíná na hlavním parkovišti u bývalé celnice v Malé Úpě. Celkem má šest zastávek s komiksovými informačními panely, patří mezi ně například dům maloúpské disidentky Drahomíry Fajtlové. Zájemce informuje o tajných  setkávání Václava Havla, Petra Uhla či Marty Kubišové roku 1978 s kolegy ze sousedního Polska. Disidentská stezka dál pokračuje na horskou boudu Jelenka, poslední zastávkou je Soví sedlo.

Mohyla Johna Lennona a památník Jana Palacha pod Smrkem v Beskydech

Lidový pomník Johna Lennona byl vytvořen roku 1982 na místě tajných setkání lidí protikomunistického smýšlení, která se zde konala v 80. letech 20. století. Jen kousek od něj je další pietní místo, památník Jana Palacha. Právě sem putovaly desítky lidí, kteří nesouhlasili s komunistickým režimem. Lokalita nedaleko Ostravice byla pro svou relativní odlehlost oblíbeným místem setkávání beskydského a podbeskydského disidentu.
 

Borůvková hora a Králický sněžník aneb "Sejdeme se v horách"

Když se Krkonoše dostaly do hledáčku StB a pohraničníků, kteří hlídali přístupové stezky k hraničním horským hřebenům i horské chaty, zvolili si čeští a polští disidenti jinou lokalitu. Setkávání se začalo uskutečňovat v v Rychlebských horách. Roku 1986 sice došlo k nepříjemné nehodě, kdy jedna skupina přišla na Borůvkový vrch, kdežto druhá dorazila na Borůvkovou horu, ale o rok později se setkání na Borůvkové hoře podařilo, a to dokonce dvakrát. V červenci 1988 došlo k setkání Čechů a Poláků na Králickém Sněžníku. Kromě politických setkání docházelo také k pašování zakázaných tiskovin a výměně neoficiálních materiálů (letáky, samizdat, beletrie), ale i součástky do kopírovacích strojů. Pašování probíhalo přibližně jednou za měsíc (kromě zimních měsíců) v Rychlebských horách, Krkonoších a Tatrách. Akce podnikali novodobí pašeráci většinou v sobotu v pravé poledne, kdy byla „čára“ nejméně střežena. Dva Poláci a dva Češi nesli na zádech totožné batohy, které ponechali na předem domluveném místě, kde následně došlo k výměně.
 

Bonusová zajímavost: Klíče svobody v Jihlavě

V Jihlavě na levém břehu řeky Jihlavy poblíž aquaparku najdete originální pomník 17. listopadu 1989. Kamenné klíče s přívěskem ve tvaru lipového listu s havlovským srdíčkem symbolizují typické listopadové zvonění klíči představitelům odcházejícího režimu. Autorem zřejmě jediného památníku sametové revoluce u nás je sochař Radomír Dvořák, tvůrce dalších zajímavých soch na Vysočině, například Národního památníku odposlechu v lomech kolem hradu Lipnice nebo památníku Jaroslava Haška, nazvaného Hlava XXII.