Když se řekne
„neznámé jméno“, možná vás napadne někdo, kdo se ztratil v historii. Ale na neznámá jména můžete narazit opravdu všude – v
muzeích a galeriích na starých obrazech, na pamětních deskách a pomnících, na budovách, které míjíte každý den, aniž byste tušili, kdo je dal postavit. Svět je plný příběhů, které čekají na své znovuobjevení. Možná při příští
procházce po městě nebo do
přírody narazíte na jméno, které vám ukáže, že i ti „neviditelní“ dokázali něco velkého. Tak se pojďte s
Kudy z nudy podívat na jména, která rozhodně stojí za to znovu objevit!
Jaroslav Otruba, designér pražského metra

O
pražském metru se toho na
Kudy z nudy dozvíte spousty – včetně toho, že je rozhodně víc než jen způsobem, jak se rychle dostat z bodu A do bodu B. Na metro se totiž můžete podívat i jako na
podzemní umělecké muzeum, které má nejen vysokou funkčnost, ale také
neuvěřitelný styl. Velký podíl na něm mají
barevné hliníkové obklady na stěnách některých stanic. Jejich tvůrcem je
architekt, urbanista, designér a malíř Jaroslav Otruba (1916–2007). Stačí se rozhlédnout po podmanivých zlatých, oranžových či zelených mozaikových stěnách na stanicích
Muzeum,
Dejvická,
Náměstí Míru a dalších
stanicích metra trasy A. Jsou tak hypnotické, že na chvíli zapomenete na své hektické tempo a můžete si klidně na pár minut představovat, že jste se ocitli v nějakém
futuristickém sci-fi filmu. Otruba dokázal vnést do stanic nejen modernistickou estetiku, ale i zvláštní klid. Možná je to tím, jak jeho barvy zrcadlí světlo, nebo jak geometrické vzory vytvářejí iluzi pohybu, který mění celý prostor. Když se vám podaří na chvíli zapomenout, že vlastně spěcháte, barevné obklady vás na okamžik přinutí zastavit a jen si užívat krásu chaosu, který kolem vás probíhá.
Pražské metro je zkrátka díky
Jaroslavu Otrubovi víc než jen podzemní doprava. Je to
kousek umění, který můžete zažít každý den, aniž byste museli vytáhnout peněženku.
Budislav Havlův z Vyšehořovic, notář na dvoře Karla IV.

Zajímavý objev se podařil historikům z
muzea v
Říčanech: ze středověkých listin se jim podařilo poodhalit život muže, který v době
panování Lucemburků vlastnil
tvrz ve Vyšehořovicích. Jmenoval se
Budislav Havlův z Vyšehořovic a patřil k blízkému okolí
krále Karla IV. a
prvního českého arcibiskupa Arnošta z Pardubic.
Budislav se narodil kolem roku 1310. V roce 1335 se poprvé objevuje v písemných pramenech jako veřejný notář, což znamenalo, že měl pravomoc vystavovat veřejně platné listiny. V pozdějších letech se vypracoval na
elitního notáře, který nejen ovládal latinu, ale také se účastnil složitých politických jednání.
Budislavovo jméno a
signum, tedy jeho osobní znamení dle notářského zvyku, se objevují na významných dokumentech, například na
zakládací listině kapituly Všech svatých na Pražském hradě v roce 1339. Měl blízký vztah k
Arnoštovi z Pardubic, kterému pomáhal při jeho
jmenování pražským biskupem. Když se někdy v polovině 14. století Budislav rozhodl věnovat duchovní činnosti, vzdal se působení ve veřejném notariátu. Působil jako farář v
Telči a pak na
Starém Městě v
Praze, až se nakonec stal sakristánem dnešní
katedrály sv. Víta na
Pražském hradě. Budislav si společně se svými bratry koupil dům na
Hradčanech, zemřel zřejmě někdy mezi roky 1368 a 1369.
Umělci ve službách Lucemburků
Že
král Karel IV. z rodu
Lucemburků byl velkým mecenášem umění je všeobecně známá věc. V jeho službách pracovali vynikající umělci jako
Mistr Theodorik,
Matyáš z Arrasu nebo
Petr Parléř. Král to měl v krvi: znalcem umění byl už
císař Jindřich VII., Karlův dědeček a otec
krále Jana Lucemburského. Ten zaměstnával například
sochaře Giovanniho Pisana, který je vedle
malíře Giotta považován za nejslavnější postavu rané italské renesance.
Umělci z
Itálie vyzdobili i
Zlatou bránu, původní hlavní vstup do
katedrály sv. Víta na
Pražském hradě. Byli pozváni na český dvůr právě díky intenzivní kulturní výměně mezi Čechami a Itálií, kterou
Karel IV. během své vlády podporoval. Práce mozaikářů byly ovlivněny florentským a románským stylem a jejich techniky se postupně staly součástí
české katedrální architektury. I když víme, že k vytvoření
biblické scény Posledního soudu a postav svatých mozaikáři potřebovali téměř milion drobných skleněných kostiček a kamínků ve více než třiceti barevných odstínech (a speciální kachličky dodávaly scéně působivý zlatý lesk), jejich konkrétní jména dosud nejsou jednoznačně doložena.
Mozaiky na Zlaté bráně jsou považovány za jednu z nejvýznamnějších
renesančních mozaikových realizací mimo Itálii a ukazují propojení
italského renesančního umění s
gotickým stylem, který byl v té době dominantní v Čechách.
Luca Antonio Colomba a Giacomo Antonio Corbellini, umělci, kteří vyzdobili kostel v Polné

Pokud pojedete přes
Polnou na
Vysočině, zastavte se v
chrámu Nanebevzetí Panny Marie a navštivte
církevní muzeum. Z chrámových ochozů budete mít dokonalý výhled na
bohatou interiérovou výzdobu kostela s barevnými štukovými draperiemi. Autory výzdoby byli malíř
Luca Antonio Colomba (1674–1737) a štukatér
Giacomo Antonio Corbellini (1674–1742). Práce Giacoma Antonia Corbelliniho můžete obdivovat i na jiných místech: ve službách
rodu Ditrichštejnů vyzdobil
zámeckou kapli a
piaristickou kolej v
Mikulově,
kostel Všech svatých i
zámek v
Libochovicích. Několik let žil a pracoval v
Oseku, kde se podílel na štukové výzdobě
oseckého kláštera.
Baldassare Fontana a Andělská chodba na zámku Uherčice

Jedna z prohlídkových tras na
zámku Uherčice vás zavede do
Andělské chodby. Ta je unikátní především
vrcholně barokní štukovou výzdobou, kde barvy zdůrazňují plastickou část umělecké výzdoby a malby imitují v baroku tolik oblíbené mramorování. Štuková výzdoba patří k nejlepším výtvorům
italských štukatérů v čele s
Baldassare Fontanou (1661–1733). Na Moravě působil zejména ve službách
biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna a
premonstrátského řádu. Jeho práce najdete v interiérech
Arcibiskupského zámku v Kroměříži, řadu zakázek také měl v
polském Krakově.
Poznejte neznámé hrdiny a umělkyně, kteří formovali české dějiny a umění, od pražského metra po katedrály zdobené italskými umělci.
Jaroslav Otruba byl architekt, urbanista, designér a malíř, známý pro svou práci na výzdobě stanic pražského metra.
Jaroslav Otruba navrhl obklady na stanicích Muzeum, Dejvická, Náměstí Míru a dalších stanicích trasy A.
Budislav Havlův z Vyšehořovic byl notář, který sloužil na dvoře Karla IV. a byl přítel prvního českého arcibiskupa Arnošta z Pardubic.
Umělci v době Karla IV. hráli klíčovou roli v rozvoji umění, zejména díky podpoře Karla IV., který byl významným mecenášem umění.
Chrámové ochozy nabízejí výhled na bohatou interiérovou výzdobu kostela, která byla vytvořena malířem Luca Antoniem Colombem a štukatérem Giacomem Antoniem Corbellinim.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.