Mistr Theodorik, podle staročeských překladů jména zvaný též
Dittrich, Dětřich, Jetřich a
Dětřich Pražský, případně přezdívaný
Zelo či
Horlivec, byl jedním z nejvýznamnějších dvorních malířů
císaře Karla IV. Pocházel zřejmě ze severní
Itálie, kde se narodil přibližně ve 20. letech 14. století. V
Praze se usadil v roce 1359, jeho první zakázkou byla pravděpodobně obrazová dekorace pro
Starý královský palác na
Pražském hradě. V letech 1365–1375 stál v čele pražského malířského bratrstva.
Jeho nejznámějším dílem je celková výzdoba
kaple sv. Kříže na
hradě Karlštejně, pro kterou vytvořil 130 deskových obrazů a nástěnné malby. Obrazy světců, vybočující svým provedením i originálním pojetím z dobové stylové normy, se dodnes zachovaly v autentickém uspořádání. Tvoří takzvané nebeské vojsko Kristovo, které mělo chránit ostatky svatých a korunovační klenoty Svaté říše římské. Najdete v něm panovníky, biskupy, mučednice, panny i řeholnice, a jde o nejrozsáhlejší, nejlépe dochovaný a umělecky nejcennější soubor gotického malířství svého druhu na světě. Myšlenka koncepce celkové výzdoby kaple se nejspíš zrodila v hlavě samotného
Karla IV., ale slovo při rozhodování určitě měl i jeho nejbližší spolupracovník a
první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic nebo
kancléř Jan ze Středy.
Celá výzdoba
kaple sv. Kříže na
Karlštejně vznikla za pouhé dva roky, tedy v neuvěřitelně krátkém rozmezí let 1365–67. Theodorikovi pomáhali pracovníci a tovaryši z jeho vlastní dílny i další mistři. V
Theodorikově malířské dílně patrně působil i
Mistr Bertram, později činný v
Hamburku, a nejspíš i
Mistr Třeboňského oltáře. Za unikátní dílo císař svého malíře odměnil dvorem a polnostmi v
Mořině u
Karlštejna. Další zmínka o tomto majetku je z roku 1381 v listu
Václava IV., kdy byl prodán. Napovídá, že Theodorik neměl žádné potomky a zemřel před prodejem statku, tedy před březnem roku 1381.