Metro v
Praze by mohlo slavit každý rok: se
třemi linkami, třemi depy a jednašedesáti stanicemi (tedy pokud počítáme přestupní stanice na každé trati zvlášť) postupně uváděnými do provozu není o výročí nouze. Tím nejdůležitějším ale jednou provždy zůstane
9. květen 1974, kdy se
otvírala první trasa metra C z Kačerova přes Nuselský most na Sokolovskou. Slavnostní zahájení provozu znamenalo v dopravní historii města skutečnou revoluci, i když se odehrálo výhradně pod taktovkou totalitního režimu. Pásku na Kačerově tehdy přestřihl generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa Gustáv Husák a vůbec první souprava, která se rozjela do centra
Prahy, byla vyhrazena pouze pro významné a zvané hosty. Následující den už bylo metro pro každého a od pěti hodin ráno s ním začali lidé jezdit do práce.
1. Jak se pražské metro plánovalo?
První nápad s vybudováním podzemní dráhy v Praze pochází už z roku 1898; první linka měla vést z
Karlína přes centrum města do
Podolí, druhá linka pak z
Malé Strany na
Vinohrady. Plány zůstaly jen na papírech, a vážně se tak dá brát až projekt, který vznikl v roce 1926; tři plánované trasy dokonce z větší části odpovídaly dnešním linkám. Nakonec se metro začalo stavět
6. ledna 1966 a
Praha se podzemní dráhy dočkala jako čtyřicátá čtvrtá světová metropole. Vůbec
nejstarší podzemní dráhu na světě má Londýn: první vlaky projely v lednu 1863 na lince Metropolitan Railway mezi stanicemi Paddington a Farringdon. Mimochodem, ve stejný den, kdy se poprvé rozjelo metro pod Prahou, se Pražané také naposledy svezli na pravidelných povrchových linkách starými dvounápravovými tramvajemi s vlečnými vozy a současně byla po 99 letech zrušena profese průvodčích v jednotlivých vozech.
2. Jak vypadalo první metro?
V roce 1974 byly u každého vstupu do metra na
devíti stanicích trasy C z Kačerova na Sokolovskou turnikety na mince, jízdné stálo jednu korunu, zaměstnanci metra měli hnědé uniformy a podzemím jezdily
robustní soupravy Ečs, vyrobené speciálně pro pražské metro v Mytiščinském strojírenském závodě poblíž Moskvy. Z Kačerova na Sokolovskou (název Florenc stanice dostala až v roce 1990) jezdily soupravy se třemi vozy, už o rok později ale přibyl čtvrtý vůz a v roce 1979 pátý.
Vozy Ečs byly koncepčně zastaralé již v době výroby, ale z provozu se začaly postupně vyřazovat až po roce 1989. Jeden vůz je k vidění v
Muzeu MHD ve vozovně Střešovice, další tři Dopravní podnik hlavního města Prahy zachoval jako historickou soupravu a zařazuje je do provozu na trase C při různých výročích.
3. Jak se pražské metro rozrůstá?
Všimněte si, jak utěšeně přibývají výročí: roku 1977 se začalo se stavbou prvního úseku linky B, 12. srpna 1978 byl zprovozněn první úsek linky A a současně vznikla
první přestupní stanice, Muzeum. Už v roce 1980 bylo uvedeno do provozu prodloužení ze
stanice Náměstí Míru přes
stanice Jiřího z Poděbrad, Flora a
Želivského, v roce 1987 metro dojelo do
stanice Strašnická, v roce 1990 na
stanici Skalka a v roce 2006 byla trasa prodloužena do
stanice Depo Hostivař. Áčko se prodlužovalo i na opačném konci: v pondělí 6. dubna 2015 začalo metro jezdit z
Dejvické přes stanice
Bořislavka, Nádraží Veleslavín a
Petřiny až do
Nemocnice Motol.
Také nejstarší Céčko se od svého vzniku několikrát protahovalo dál do okrajových částí města: úsek se čtyřmi novými stanicemi z
Kačerova do
stanice Háje otevřeli představitelé tehdejšího režimu 7. listopadu 1980. V roce 1984 poprvé vlaky projely pod Vltavou do
Holešovic, v roce 2004 vyšplhaly do
stanice Ládví a 8. května 2008 až na dnešní konečnou v
Letňanech.
Nejmladší z linek metra, trasa B z
Florence na
Smíchovské nádraží, byla uvedena do provozu v listopadu 1985. O tři roky později bylo otevřeno prodloužení do
Nových Butovic a v listopadu 1990 přibyly další čtyři nové stanice za Florencí po
Českomoravskou. Linka se dál prodlužovala v roce 1994 o úsek mezi
Novými Butovicemi a
Zličínem (kde je jeden z mála úseků pražského metra vedený nad zemí, a to přes
Nepomucký rybník ve Stodůlkách) a nakonec v listopadu 1998 přibyl ještě úsek z Českomoravské na
Černý Most. Dodatečně se otvíraly tehdy ještě nedokončené stanice
Hloubětín a
Kolbenova.
Plánovaná
trasa D má být v Praze
první a zatím jediná trasa řízená počítačem a bez strojvedoucích. Zahrnuje deset stanic: začíná u
stanice Náměstí Míru na trase A, kříží trasu C ve
stanici Pankrác a pokračuje až na jižní okraj města do
Písnice. S uvedením do provozu se počítá v letech 2028–2029.
4. Kde udělali soudruzi chybu?
Řada stanic metra měla v době svého vzniku povinně ideologické a zejména pro mimopražské cestující naprosto nesrozumitelné názvy. Například zastávka
Roztyly se jmenovala Primátora Vacka, místo
Chodova se vystupovalo na stanici Budovatelů, stanice
Opatov se jmenovala Družby a
stanice Háje byla Kosmonautů. K jejich přejmenování došlo krátce po sametové revoluci, a sice v únoru 1990. Ze stanice Gottwaldova se stal mnohem logičtější
Vyšehrad, z Mládežnické
Pankrác, Fučíkova se změnila na
Nádraží Holešovice a Leninova na
Dejvickou. Na trase B se z Dukelské stala
stanice Nové Butovice, Moskevská se proměnila ve
stanici Anděl a ze Švermovy se stala
stanice Jinonice. Názvy se změnily i na rozestavěném úseku trasy B. Víte, že stanice
Invalidovna měla původně být Hakenova,
Českomoravská měla nést jméno Antonína Zápotockého a
stanice Kobylisy se měla jmenovat Rudé armády?
Ideologický nátěr nemělo snad jen přejmenování
Sokolovské na stanici Florenc; podél velmi dlouhé Sokolovské totiž leží víc stanic metra a název by tak mohl být zavádějící, navíc pro orientaci v Praze je důležité
autobusové nádraží Florenc.
5. Umění v metru
Pražské metro není jen páteří městské hromadné dopravy, ale také
obří (a dobře utajenou) galerií. Ve stanicích a jejich vestibulech objevíte řadu uměleckých i symbolických detailů. Příklad? Třeba na trase A mezi
Dejvickou a
náměstím Míru jsou interiéry jednotlivých stanic obložené hliníkovými výlisky ve tvaru konvexních a konkávních čoček a barvy obkladů se v každé stanici liší podle symboliky spojené s daným místem. Například zlatá barva ve stanici
Hradčanská symbolizuje nedaleký
Pražský hrad, sídlo českých králů, zelená na
Malostranské připomíná
palácové zahrady, které se nacházejí v jejím okolí, hnědá ve stanici
Muzeum zase
zdi městského opevnění, které na tomto místě kdysi stávaly. Uvnitř stanice
Malostranská i v blízké zahradě jsou rozmístěny
kopie barokních soch od Bernarda Brauna a Antonína Brauna, přímo ve vestibulu
stanice Můstek je zakomponovaný vzácný archeologický nález, a sice
skutečný můstek, který býval součástí původního opevnění
Starého Města a dal tomuto místu jméno, a stanice
Invalidovna se zase pyšní pestrobarevnou
vitráží Sport. Ta odkazuje na neuskutečněný plán uspořádat v roce 1980 v blízkosti
Invalidovny letní olympijské hry.
6. Tajná stanice Klárov
Kdo jde kolem
Strakovy akademie na Klárově a odbočí do
ulice U Bruských kasáren, nemůže minout velká železná vrata. Nacházejí se jen kousek od Úřadu vlády České republiky a za nimi se skrývá
podzemní objekt K 111, vybudovaný v polovině 20. století jako vládní kryt. Podle rozšířené městské legendy mělo současně jít o
první stanici nikdy nedokončeného, takzvaného stalinského metra. Dopravní podniky s tím nesouhlasí, podle oficiálního výkladu jde o takzvaný Ochranný systém metra, které má zabezpečit jeho provoz a v případě potřeby poslouží jako úkryt pro civilní obyvatelstvo. Podzemí není běžně přístupné a dodnes není jasné, zda tu skutečně měla být stanice metra nebo šlo jen o taktické informační manévry kvůli utajení vládního krytu.
7. Rekordy pražského metra
Metro v
Praze měří zhruba 65 kilometrů a
každý rok ho využije téměř 600 milionů cestujících, což znamená, že každý den všechny linky obslouží průměrně přes 1,6 milionu lidí.
Nejvytíženějšími stanicemi jsou I. P. Pavlova a Dejvická, naopak k
nejméně využívaným stanicím patří Kolbenova a Radlická: u ní na konci 80. let mělo vzniknout sídliště, ale po pádu socialismu ze stavby nakonec sešlo.
Nejhlubší stanice je
Náměstí Míru, kde jsou koleje 53 m pod zemí; zde je také
nejdelší, 87 metrů dlouhý eskalátor. Nejkratší mezistaniční úsek metra měří pouhých 425 m a je mezi
stanicemi Hlavní nádraží a
Muzeum, naopak nejdelší mezistaniční úsek metra (2 748 m) je mezi
Nádražím Holešovice a
stanicí Kobylisy.
Všechny linky mají tunely, vedené pod
Vltavou. Tunel na trase A mezi
stanicemi Malostranská a Staroměstská měří 180 m, koleje jsou uloženy v maximální hloubce 20 m. Tunel na trase B leží v úseku mezi
stanicemi Anděl a
Karlovo náměstí poblíž
Palackého mostu, měří 225 m, maximální hloubka kolejí je 22 m. Trasa C má tunely dva; ten starší leží v blízkosti
Hlávkova mostu mezi
stanicemi Florenc a
Vltavská, jeho délka je 410 m a koleje jsou uloženy v maximální hloubce 12,8 m. Mladší tunel na trase C překonává Vltavu v
Troji a při jeho výstavbě byla použita unikátní technologie: stavba byla vybetonována v suchém doku a poté uložena do předem vyhloubené rýhy ve dně řeky.
Rajská zahrada na sídlišti Černý Most se stala první stanicí, kde jsou nástupiště ve dvou úrovních: vlaky z centra přijíždějí do prvního nadzemního podlaží, vlaky směřující do města na druhé podlaží.
Stanice Rajská zahrada získala titul Stavba roku 1999.
Víte, že...?
Otevření pražského metra
inspirovalo vznik Metro dezertu, sladkého dezertu, který tvarem i počtem čtyř kusů v balení připomíná
první robustní sovětské soupravy. Příprava je jednoduchá, jde vlastně o běžné piškotové těsto nakrájené na kousky, obalené v marcipánu a na obou koncích namočené v čokoládě.
Na sestrojení domácí vlakové soupravy pražského metra budeme potřebovat:
4 vejce
120 g cukru krupice
100 g moučkového cukru
135 g hladké mouky
120 g másla
250 g čokolády
150 ml smetany ke šlehání
1 balení marcipánu
Žloutky utřeme s polovinou cukru a promícháme s moukou. Bílky vyšleháme s druhou polovinou cukru do sněhu a opatrně vmícháme ke žloutkům.- Směs pečeme v troubě předehřáté na 180 stupňů na plechu vyloženém pečicím papírem asi 20 minut.
- Vychladlý piškot rozkrájíme na obdélníčky.
- Čokoládu rozpustíme ve vodní lázni a necháme zchladnout. Mezitím si vyšleháme smetanu s trochou cukru a přidáme ji k vychladlé čokoládě. Část čokolády si dáme stranou na konečné zdobení.
- Nakonec ke směsi přidáme změklé máslo a vyšleháme krém, potřeme jím plátky piškotu, potáhneme je rozváleným marcipánem a konce namáčíme ve zbytku rozpuštěné čokolády.
- Metro soupravu podáváme pěkně vychlazenou, nejlepší je až druhý den.