Cesta rytíře
Karlovo dětství bylo velmi neradostné – vlastní otec ho odtrhnul od matky, kterou potom už nikdy nespatřil, a uvrhl jej na hrad
Křivoklát, kde strávil
4 roky života v domácím vězení. V šesti letech byl Karel poslán
na vychování do Francie. Tam si mimo čtení a psaní osvojil několik jazyků – plynně hovořil francouzsky, latinsky, německy, italsky a po svém návratu do vlasti se naučil také znova česky. Když Karla po sedmi letech povolal Jan Lucemburskýdo severní Itálie hájit zájmy rodu, prošel mladý kralevic
ohněm mnoha bitev.
V 16 letech byl
pasován na rytíře, a i když se o něm většinou dočtete, že to byl bezkonfliktní zbožný muž sbírající ostatky svatých, pravda je taková, že
s mečem uměl výborně zacházet a ne každý spor řešil mírovou cestou. Zúčastnil se
tří křížových výprav do Litvy, obléhal Krakov, bojoval v
bitvě u Kresčaku a několikrát se s vojskem vydal za zbojným Mikulášem z
Potštejna, který za své lapkovství nakonec zaplatil životem.
Víno, ženy, zpěv
O
Karlu IV. je známo, že se rád napil dobrého vína. Jeho snahou bylo
rozšířit vinařství i v Čechách, kam dovezl starou burgundskou odrůdu –
Rulandské modré. Další sazeničky dorazily z Porýní a Rakouska. Úplný rozkvět vinařství přišel roku 1358, kdy Karel IV. nařídil dekretem
výstavby vinic především na Mělnicku, Roudnicku a Mostecku. Vinice byly vysazeny také okolo
Litoměřic, které se staly centrem české vinařské oblasti. Část
původní vinice se dochovala v pražské Troji.
Povahou byl Karel
statečný, rozhodný a spravedlivý. Jeho
173 cm vysoká,
svalnatá postava byla přímo magnetem na ženy, jichž se král rozhodně nezříkal. Když už jeho pletky s vdanými i svobodnými měšťankami v Parmě překročily únosnou mez, stěžoval si na Karlovu chlípnost dokonce i papež Pius II. Výčet jeho oficiálních manželek zahajuje
Blanka z Valois, kterou provdali za krále velmi brzy – oběma manželům bylo tehdy 7 let. Druhou ženou slavného krále byla
Anna Falcká (20), kterou si Karel (31) vzal hlavně kvůli územním ziskům. Po třech letech manželství však zemřela, stejně jako první Karlův syn. Římský císař si našel další nevěstu, a to čtrnáctiletou
Annu Svídnickou, se kterou původně plánoval oženit svého zesnulého syna. Anna konečně dala českému králi mužského potomka,
syna Václava, avšak při porodu třetího dítěte zemřela. Nejpopulárnější a zároveň poslední manželkou se stala
Eliška Pomořanská, které bylo v době sňatku šestnáct let, zatímco
Karlovi něco přes čtyřicet. Česká královna měla v rukou takovou sílu, že bez problémů dokázala
lámat podkovy, nože i brnění a pancíře rytířů od shora až dolů.
Vraťme se ale ke
Karlovým skutkům –
v době králova návratu byla česká země zpustošená a
Pražský hrad byl natolik neobyvatelný, že Blanka s Karlem neměli kde nocovat a museli využít pohostinství
domu U Kamenného zvonu, kde se shodou okolností Karel IV. narodil. Panovník začal znovu
budovat ekonomiku země a měnil i
tvář mnoha měst. V době Karlovy vlády patřila
Praha k největším městům Evropy. Karel nechal opravit
Pražský hrad, přebudovat
katedrálu sv. Víta, postavil
kamenný most přes Vltavu, založil a sám vyprojektoval
Nové Město pražské,
první univerzitu severně od Alp a dal také zhotovit
Svatováclavskou korunovační korunu. Nechal zbudovat mnoho nových hradů – v první řadě nedobytný
Karlštejn, jenž střežil královské poklady, především sbírky svatých relikvií s korunovačními klenoty. Jako pevnosti byly postaveny hrady
Kašperk a Radyně. Rád pobýval na hradě
Bezděz, který si velmi oblíbil a osobně také vydal pokyn k založení Velkého rybníka (
Máchova jezera). Kvůli nehodě, která se stala při lovu na západě země, byly objeveny
teplé termální prameny – královští psi honící jelena do ní spadli a uvařili se. Poté, co císař neobyčejnou vodu aplikoval na svou nemocnou nohu a pocítil zlepšení, nařídil zde vybudovat město
Karlovy Vary.
Úrazy chrabrého krále
Karel IV. měl v průběhu života spoustu úrazů. Ve svém volném čase se nejraději věnoval rytířským turnajům, což s sebou neslo nepříjemné následky – mimo takové maličkosti, jako byla
velká jizva na tváři vedoucí od levého obočí až pod pravé oko, zlomeniny nosu, zápěstí či lýtkové kosti, nejvážnější úraz na kolbišti utrpěl po úderu dřevcem na střed brady. Zbraň mu způsobila
čtyřnásobnou zlomeninu čelisti a vyrazila
šest předních zubů. Při pádu na zem se králi zvrátila hlava a došlo k poranění páteře, které vedlo k poškození míchy s následným
ochrnutím. I dnešní chirurgové by s tím měli co dělat. Tehdy museli králi usadit bradu zpět na původní místo, zlomeninu zaživa zajistili zlatým drátkem provlečeným mezi zuby. Jako zázrakem se
Karlovi vrátil postupně
cit do všech končetin a naučil se znovu jíst, chodit a žít. Od té doby král na turnaje zanevřel...
Poslední úraz se
Karlu IV. přihodil roku
1378, tehdy si po pádu z koně
zlomil levý krček. Po upoutání na lůžko dostal navíc zápal plic a 29. listopadu tři hodiny po západu slunce
skonal ve spánku. Jeho mrtvé tělo bylo nabalzamováno a vystaveno na odiv 11 dní v hlavní síni
Pražského hradu, obložené všemi symboly moci. Oblečen do purpurového pláště ležel na zlatých polštářích, potom ho s
velkým procesím přenesli do
slovanského kláštera na Novém městě, další den ke sv. Jakubovi na
Starém Městě, pak k
Maltézským rytířům na
Malé Straně a znovu na Hrad do
sv. Víta. Tělo císaře bylo dle jeho přání převlečeno do prostého roucha a
uloženo do královské dvojkomorové hrobky v kůru katedrály. Až roku 1589 dal císař
Rudolf II. zbudovat v chrámu sv. Víta novou
královskou hrobku, kam byly ostatky Karla IV. přeneseny.