Josef Gočár, rodák ze
Semína u
Přelouče, byl jednou z největších osobností české architektury první poloviny 20. století. Proslavil se i jako vynikající nábytkový designér a podílel se na urbanistických koncepcích některých měst. Nejvýraznější stopu po sobě zanechal ve
východních Čechách, zejména v
Hradci Králové a
Pardubicích. V anketě mezi odborníky byl Gočár v roce 2000 zvolen
největší osobností české architektury 20. století. Když následně Česká národní banka vydala
cyklus deseti zlatých mincí pojmenovaný Deset století architektury, devátá zlatá mince s motivem
Gočárova lázeňského domu v Bohdanči byla věnována období kubismu.
Pavilon Gočár v Léčebných lázních Bohdaneč
V roce 1891 se jedenáctiletý
Josef Gočár přestěhoval s rodiči do
Bohdanče. Byl tak svědkem
zahájení první lázeňské sezony v bohdanečských lázních v srpnu 1897. V roce 1911 Gočára požádali, aby vyprojektoval nový lázeňský pavilon. Josef Gočár k provedení a realizaci novostavby navštívil
známé rašelinové lázně v Bad Elsteru a také ve
Františkových Lázních. Stavba ve stylu tehdy moderního kubismu byla dokončena na jaře 1913; pro Bohdaneč znamenala začátek nové éry lázeňství, ale využívá se dodnes.
Lázeňský pavilon nese jméno svého tvůrce a je chráněnou kulturní památkou.
Gočár se podílel i na dalším rozvoji lázní i
parku a v dnešních
Lázních Bohdaneč jej připomíná řada míst. S mnohými vás seznámí
naučná stezka Gočárův okruh. Je to například
vodárenská věž, která sloužila do roku 1980,
Kasárna hulánského pluku, penzion Škroup, vila v Dukelské ulici (č.p. 280),
Gočárova ulice i
rodinná hrobka. Architekt ovšem našel místo posledního odpočinku jinde, a to na
Vyšehradském hřbitově v
Praze.
Salon republiky aneb Hradec Králové
Po studiích v
Pardubicích Gočár v roce 1902 zamířil do
Prahy, nejprve na
Umělecko-průmyslovou školu, kde studoval v
ateliéru Jana Kotěry, později v jeho speciální škole. Společně se svým učitelem se dostal do
Hradce Králové, kde Kotěra už v roce 1903 stavěl
Okresní dům. Gočár se později coby vedoucí Kotěrova ateliéru podílel na některých dílčích projektech pro
Muzeum východních Čech.
Po vzniku samostatného Československa se Gočár do
Hradce Králové vrátil a z podnětu
dlouholetého hradeckého starosty Františka Ulricha, který chtěl město proměnit v moderní metropoli, vypracoval nový regulační plán. Gočárova koncepce, tedy vnější okruh, z něhož k centru jako paprsky míří široké ulice a společně s pásy zeleně rozdělují obytné čtvrti, je patrná dodnes. Pro
město, jemuž se díky vynikající architektuře říkalo Salon republiky, Gočár navrhl celkem 25 projektů, z nichž čtrnáct se dočkalo realizace. Jsou to například
schodiště na Velké náměstí, které vzniklo v proluce po zbořené vodárenské věži,
budova Gymnázia J. K. Tyla, připomínající otevřenou knihu,
Ředitelství státních drah na dnešním Ulrichově náměstí anebo
Ambrožův sbor církve československé husitské, budova, která leckomu připomíná bílý zaoceánský parník. Dobový tisk ho chválí, například České slovo v roce 1940 psalo, že Gočár
„…ukázal ohleduplný cit ke starým částem města, zapojuje je nenásilně, a přitom malebně k moderním čtvrtím.“
Pro zájemce chystá královéhradecké infocentrum
výlety po stopách Josefa Gočára, město si ale můžete prohlédnout sami a vlastním tempem díky
několika vycházkovým okruhům.
Gočárovy stavby v Praze
Gočárovo dílo, které patří ke klenotům moderní architektury, je
dům U Černé Matky Boží na
nároží Celetné ulice a Ovocného trhu z let 1911–1912. Pětipatrová budova s arkýřovými okny a mansardovou střechou byla původně navržena jako obchodní dům. Můžete tu navštívit
expozici českého kubismu jako stylu, který propojuje volné i užité umění a architekturu, a také
jedinou kubistickou kavárnu na světě. Pro
Grand Café Orient v prvním patře Gočár navrhl
kompletní vnitřní vybavení včetně lustrů a luceren, kubistickou linku vtipně drží i porcelán nebo nabízené zákusky.
Gočárův rukopis nese také
budova Legiobanky v ulici Na Poříčí, postavená mezi lety 1921 až 1923. Fasádu rondokubistické budovy navrhl
kubistický sochař Otto Gutfreund, za povšimnutí stojí nádherné dřevěné dveře, spletité železné zábradlí s ozdobnými spirálami, parketové podlahy, malby na stěnách, prvky z mramoru a překrásná klenutá hala ve druhém patře.
Pro
Prahu navrhl Gočár také
kostel sv. Václava ve Vršovicích, považovaný za jednu z nejzdařilejších funkcionalistických církevních staveb v Česku. Na náměstí Svatopluka Čecha vyrostl během jedenácti měsíců: základní kámen byl položen 20. května 1929, kostel byl vysvěcen už v září 1930.
Několik Gočárových funkcionalistických vil najdeme i ve
vilové kolonii Baba. Budoucí investoři si tu kupovali pozemky a na základě předložených typových projektů oslovili jednotlivé architekty, kteří jim navrhli dům přesně podle jejich potřeb. Josef Gočár stavěl čtyři, a to
domy pro pana Kytlicu, Mauleho, Glücklicha a dramatika Stanislava Mojžíše-Loma.
Pardubice a hotel pro prezidenta
Vraťme se do
východních Čech, tentokrát do
Pardubic: podle projektu Josefa Gočára v letech 1923 až 1924 vznikla na
náměstí Republiky budova Anglobanky, dnes
Komerční banky. Proslulý architekt při realizaci stavby bral v potaz těsnou blízkost pozdně gotické
Zelené brány, zbytek městského opevnění z počátku 16. století, a k potažení nízkých pultových střech bankovního domu použil měděný plech, který je i na střeše historické památky.
Gočárovým dílem je také
bývalý Grandhotel, dnes Obchodní centrum Grand na druhé straně náměstí. Funkcionalistická stavba s velkým společenským sálem, restaurací a suterénním kinosálem se slavnostně otvírala roku 1931 a
prvním hostem byl prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Řada originálních prvků však byla odstraněna při rekonstrukci objektu a jeho přestavbě na obchodní galerii na konci 90. let 20. století.
Automatické Winternitzovy mlýny v Pardubicích
Budova, která připomíná mohutný hrad: to jsou
Automatické mlýny v Pardubicích, impozantní komplex staveb z režného zdiva na břehu Chrudimky, navazující na
zámek za řekou.
Mlýny si nechali postavit továrníci Egon a Karel Winternitzovi a Gočár na nich s přestávkami pracoval plných 16 let. Mohutná stavba je zdobená mnoha prvky, pro něž architekt hledal inspiraci například na
babylonské Ištařině bráně či
budově krematoria v německém Hagenu – to ostatně nadchlo i
Pavla Janáka, který ve 20. letech
v Pardubicích stavěl obdobné zařízení.
Rozlehlý areál mlýnů je od roku 2014 národní kulturní památkou a čeká ho náročná rekonstrukce: vznikne tu
Východočeská galerie a
Centrální polytechnické centrum coby vzdělávací komplex pro žáky základních a středních škol, obilné silo se promění v multifunkční sál a
vyhlídkovou věž. Počítá se i s několika
restauracemi, cukrárnami a kavárnami.
Ikonická průmyslová stavba
- Podobně jako Automatické mlýny v Pardubicích se mění i londýnská industriální stavba Battersea, symbol průmyslové revoluce, legendární desky Pink Floyd (album Animals, 1977) a pozadí několika kultovních filmů.
- Elektrárna Battersea Power Station byla dokončena roku 1939 a šlo o první ze série mohutných uhelných elektráren. Autorem architektonického návrhu byl Giles Gilbert Scott, známý architekt a průmyslový designér, známý rovněž návrhem červených telefonních budek, katedrály v Liverpoolu a další elektrárny Bankside.
- Elektrárna ukončila provoz už v 80. letech 20. století, oblíbená památka se specifickou atmosférou se ale teprve nyní dočkala rekonstrukce. Projekt, za nímž stojí architekt Rafael Viñoly, zahrnuje hotely, divadlo, kino, kanceláře, byty, galerie i železniční spojku s nádražím Victoria. Na vrcholu jednoho z komínů by dokonce měla vzniknout malá restaurace.