V červnu 1723 rozsvítilo
Královskou cestu v
Praze 121 olejových svítilen. Noční chodce vedly od
Prašné brány na
Starém Městě přes Celetnou ulici,
Staroměstské náměstí a Karlovu ulici na
Karlův most a dál přes
Malou Stranu, tedy Mosteckou a Nerudovu ulici až na Hradčanské náměstí. I když z dnešního pohledu šlo jen o malé ostrůvky světla v jinak temných ulicích, byl to začátek obrovského zářícího příběhu. Dnes má město desítky tisíc sloupů veřejného osvětlení, stovky speciálních osvětlení přechodů, do tmy září i pouliční a věžní hodiny. K tomu je třeba připočítat ještě slavnostně osvětlené památky – pamětníci si možná vzpomenou na doby, kdy se
Pražský hrad rozsvěcel jen na významné státní svátky a výročí jisté politické strany, a jinak býval v noci temný a neviditelný.
Návrat do dob, kdy rozsvěcení lamp hlásilo zvonění z radnice
První lampy veřejného osvětlení v
pražských ulicích od 18. století napájely nejrůznější oleje a tuky. Jejich rozsvěcení oznamovalo zvonění z radnice, což nám dnes zní jako z pohádky, ale přesto to byla obrovská novinka: například ve středověku žádné osvětlení neexistovalo a lidem se v noci zkrátka nedoporučovalo vycházet z domu.
Řešení se ale blížilo, i když to nebylo ani chození s pochodněmi nebo smolnými věnci, ani kotle se zapálenou smůlou, které osvětlovaly některá místa v
Praze na příkaz císaře
Rudolfa II. Už v polovině 17. století řada lidí na svých domech dobrovolně udržovala v provozu olejové lampičky, revoluční převrat ve veřejném osvětlení ale přineslo teprve zavedení plynu.
Když olej nahradil plyn
První plynárna v
Praze a v českých zemích vůbec byla uvedena do provozu 15. září 1847 v Karlíně. Ulice
Starého a
Nového Města poprvé rozzářily plameny z více než dvou stovek plynových lamp, desítky lamp se rozsvítily v některých obchodech, ve veřejných budovách a postupně i v prvních domácnostech. Mezi první osvětlené ulice patřily Celetná, Ovocná, Nové Aleje a Uršulinská,
Staroměstské náměstí a
Václavské náměstí. Nedůvěřiví Pražané ale měli z plynových lamp zpočátku strach, mysleli si, že v trubkách šlehají plameny. Jiní, například spisovatel
Jan Neruda, byli okouzleni.
„To byla krása. Svítilny na železných bidlech, a v nich ty plameny jasné, široké, beze knotů, po chodnících procesí lidu. Díval jsem se blažen do plamenů,“ vzpomínal později v jednom ze svých fejetonů na zavedení plynového osvětlení.
Plyn už nikdo nedokázal zastavit: osvětlení záhy překročilo
Vltavu a plynové lucerny rozsvítily i
Karlův most,
Malou Stranu a
Hradčany. K pražské plynárně se v lednu 1848 připojila plynárna v
Brně, následovaly plynárny na
Smíchově (1857), v
Liberci (1858), v
Opavě (1859), v
Plzni (1860) a postupně v dalších městech. Po roce 1870 měla osvětlené ulice většina velkých měst v Čechách a na Moravě.
Na konci 19. století začala plyn v osvětlování vytlačovat elektřina, ale plynárny rozhodně nezanikly: plyn byl potřeba pro vytápění, pohon motorů, v průmyslu, domácnostech i živnostech. Ale to je už jiný příběh.
Renesance plynového osvětlení
Stejně jako zavedení plynu neznamenalo konec osvětlování olejem či petrolejem, do některých historických částí
Prahy se opět vrátilo plynové osvětlení. V současné době jich je přibližně 800 a přibývají další.
Proti elektrickému světlu je totiž plynové světlo příjemnější, hezčí a měkčí, a také působí romantičtějším dojmem. Také designové plynové kandelábry starobylým ulicím našeho hlavního města neobyčejně sluší. Trojramenné, čtyřramenné a osmiramenné kandelábry, svícnové sloupy a sloupové, nástěnné i visuté lucerny mají rádi turisté i milovníci historie, potrhují dobovou nostalgii a máme je rádi i my na
Kudy z nudy. Zastavte se třeba u
historického osmiramenného plynového kandelábru na Hradčanském náměstí nebo v Loretánské ulici naproti kasárnám hradní stráže nebo u
čtyřramenného kandelábru na
Dražického náměstí.
Tip na zimu: procházka s lampářem po Karlově mostě
Víte, že
Karlův most je zřejmě jediný most na světě s plynovým osvětlením? Lampy na něm se celý rok rozsvěcejí automaticky, ale během adventu je na Karlově mostě ručně rozsvěcí
lampář. Tak jako kdysi, v červené peleríně a čepici, pomocí lampářské tyče postupně rozsvítí celý most. Vychází z
Křižovnického náměstí, přejde po jedné straně mostu a po druhé se vrací. Během mimořádných adventních vycházek rozsvěcí i historické kandelábry a cestou vypráví o jejich historii, o minulosti olejového i plynového osvětlení.