Věda a historie není nuda: František Běhounek a tragédie vzducholodě Italia

Příběh vzducholodě Italia sledoval v následujících týdnech celý svět. Dodnes se o něm mluví a píše jako o jedné z nejdramatičtějších kapitol historie polárních výprav. Mimo jiné i proto, že při pátrání po trosečnících zahynul polární badatel a cestovatel Roald Amundsen (1872–1928). Výpravě se vydal na pomoc 18. června z Tromsø, ale na Špicberky bohužel nedoletěl. Jeho letoun se ztratil v mlze a zřítil se do Barentsova moře – a protože šlo o norského národního hrdinu, přesné místo jeho ztroskotání hledají Norové dodnes.
 

Fyzik mezi dobrodruhy

Na rozdíl od Amundsena nebyl František Běhounek (1898–1973) dobrodruh v klasickém slova smyslu. Byl to vědec, humanista a popularizátor, který toužil přiblížit vědu veřejnosti. Vystudoval fyziku na Karlově univerzitě, pokračoval v Paříži u Marie Curie- Skłodowské a specializoval se na radiační fyziku a ionizační záření. Roku 1926 se na přímou přímluvu paní Skłodowské mohl zúčastnit polární expedice k severnímu pólu. Vedl ji právě Roald Amundsen a cílem bylo přeletět severní pól ve vzducholodi Norge, zkonstruované Umbertem Nobilem (1885–1978). Běhounek se expedice účastnil jako člen základny výpravy v Kingsbay na Špicberkách. Posádka Norge 11. května 1926 jako první v historii přeletěla severní pól. Prokázala, že pod ním neleží pevnina, a vyvrátila i různé hypotézy o anomáliích v tamní atmosféře. Letu k pólu se ale Běhounek tehdy nezúčastnil, na jeho měřicích přístrojích pracoval švédský meteorolog.
 

Vzducholoď, která měla pokořit pól

V roce 1928 přijal Běhounek pozvání generála Umberta Nobileho, aby se jako vědecký pracovník připojil k výpravě vzducholodí Italia k Severnímu pólu. Ačkoliv byl v té době ještě mladý, měl za sebou slibnou vědeckou dráhu. Jeho nadšení pro popularizaci vědy a dobrodružný duch z něj udělaly ideálního člena expedice, která měla být triumfem italské technologie i lidské odvahy.
 
Mladý český fyzik měl jako první na světě provádět měření elektrické vodivosti atmosféry v polárních oblastech. V té době šlo o špičku fyzikálního výzkumu. Italia, sesterská loď vzducholodi Norge, měřila na délku 106 metrů a mohla vyvinout maximální rychlost 113 kilometrů za hodinu. K průzkumu dosud neznámých polárních krajů odstartovala 15. dubna 1928 z Milána. Z Itálie se vydala východně kolem Alp na sever přes Moravu. Tam ji zdravili obyvatelé Brna, u Olomouce ji doprovodilo československé letadlo. Nad Jeseníky a Beskydy se dostala do silné bouře, kterou se jí podařilo proletět a doletět do Polska. Pak se vydala na další cestu přes Baltské moře, Švédsko a Stockholm do Norska, a 6. května 1928 doletěla do Kings Bay na Západních Špicberkách.
 

Trosečníci na kře ledové

K severnímu pólu Italia odstartovala z Ny-Ålesundu na Špicberkách 23. května 1928 ráno. Když o den později dosáhla severního pólu, Běhounek byl prvním Čechem, který se tam ocitl. Posádka shodila vlajky Itálie, Švédska a Československa, ale kvůli mizernému počasí vzducholoď nad pólem jen proletěla a vracela se zpět na základnu. Na zpáteční cestě ale výpravu zasáhlo sněžení a silný vítr. 25. května kolem desáté dopoledne došlo ke katastrofě: vzducholoď zatížená námrazou ztroskotala. Trup se rozlomil, gondola s částí posádky spadla na led, zatímco balónová část se zbylými muži odletěla neznámo kam.
 
Na ledové kře zůstalo deset mužů, včetně Běhounka. Zranění, zima a naprostá izolace – šance na přežití se zdály mizivé. Naštěstí v troskách gondoly byly spousty užitečného vybavení, které trosečníkům umožnily přežít. Právě Běhounek sehrál klíčovou roli: během následujících týdnů v extrémních podmínkách nejenom pomáhal se zabezpečením života v táboře, ale současně měřil a doplňoval své vědecké deníky, sbíral data a denně zaznamenával údaje o teplotě, tlaku i větru. Umberto Nobile o Běhounkovi napsal: „Morální sílu a nezdolnou energii osvědčil v nejhroznějších okamžicích, které jsme prožívali. Stejně pečlivě prohlížel elektrometry, jako chystal oheň na přípravu medvědího masa a chodil na hlídání kolem stanu. Nezanedbával ani své druhy v neštěstí... Běhounek vznešená duše... I v nejtěžších chvílích projevoval výjimečnou rovnováhu, notorický klid. Nikdy slovo nebo gesto vyjadřující malomyslnost. I v posledních dnech jsem ho viděl, jak se často usmívá, zvláště když si přišel pro dovolení, aby mohl použít trochu másla při přípravě medvědího masa.“
 

Záchranná mise, která spojila svět

Havárii vzducholodi naštěstí „přežila“ i vysílačka se sedmisetkilometrovým dosahem. Jakmile se podařilo zachytit signál ztroskotané výpravy, začala obří mezinárodní záchranná akce. Navzdory napjatým politickým vztahům se do pátrání zapojily lodě i letadla ze Sovětského svazu, Norska, Itálie a Švédska. Na pomoc vyrazil i slavný polárník Roald Amundsen, a při tom zmizel beze stopy.
 
Aby mohli být v nepřehledné polární pustině lépe nalezeni, trosečníci pomalovali stan anilinem ze signálních světlic. Tak vznikl slavný tenda rossa, červený stan. Ze vzduchu byl poprvé spatřen 20. června. Pomoc dorazila po více než měsíci přežívání na ledu, z letadel se do tábora postupně podařilo shodit zásoby jídla a teplé oblečení. Zbytek posádky Italie zachránil 12. července sovětský ledoborec Krasin.
 
Expedici připomíná pamětní mohyla v Ny-Ålesundu nazvaná Osm křížů. Osm mužů bylo zachráněno, ovšem obětí pádu bylo sedm. Osmý kříž připomíná smrt švédského meteorologa Finna Malmgrena (1895–1928), který zahynul později, když se vydal hledat pomoc.
 

Led, vzduch a vůle přežít: František Běhounek, legenda vědy i literatury

Po návratu se František Běhounek stal hrdinou. V roce 1929 byl jmenován docentem za výzkum radioaktivity a atmosférické elektřiny, za dalších pětadvacet let univerzitním profesorem. Celou expedici detailně popsal v knize Trosečníci na kře ledové, je rovněž autorem vědeckých prací, vědeckofantastických a cestopisných próz zejména pro mládež a populárně naučných próz o fyzice, například Robinsoni vesmíru, Případ profesora Hrona, Příběhy staré řeky, Rokle u Rjukanu, Lidé a póly či Atomy dnes a zítra.
 
Jeho jméno nesou ulice, planetka, kráter na Měsíci, prameny i lázeňský hotel Běhounek v lázních Jáchymov. Příběh Františka Běhounka je víc než historická epizoda. Je to připomínka toho, co znamená spojit vědeckou zvídavost s osobní odvahou. V době, kdy je věda čelí novým výzvám, je dobré si připomenout, že i v těch nejtvrdších podmínkách může právě neznámý mladý vědec sehrát roli hrdiny.
 
Na Špicberkách v místě startu vzducholodě umístila Akademie věd pamětní desku připomínající polární výpravu i havárii vzducholodě Italia. Je to druhá nejseverněji umístěná česká pamětní deska na světě. Ta nejsevernější – a současně s ní zřejmě nejsevernější český hrob – je umístěna na hrobě polárníka a cestovatele Oty Kříže, který zahynul 16. března 1874 na Wilczekově ostrově v Zemi Františka Josefa, asi o 100 kilometrů severněji než Běhounkův památník.