Aby se lidé naučili měřit čas, napřed museli porozumět
přírodě. Základem pro měření času byl a je pohyb planety Země. Při jedné otočce kolem své osy se vystřídá
den a
noc, což byly nejstarší jednotky času. Pak Babyloňané rozdělili den i noc na
dvanáct hodin, a přibližně 7000 let před naším letopočtem se na světě objevily první hodiny. Jaké?
Sluneční hodiny
Prvními hodinami na světě byly
sluneční hodiny. Z doby před sedmi tisíci lety pocházejí patrně ty nejstarší, objevené v Německu či v Irsku, stejně ale měřili čas i Egypťané a Babylóňané. Konstrukce i přesnost slunečních hodin se postupně zdokonalovaly. Ve
Science Centru Techmania v
Plzni se dozvíte, že asi ve třetím tisíciletí před naším letopočtem Číňané zkonstruovali
gnómon, astronomický přístroj, který pomocí stínu zobrazuje polohu slunce na nebeské sféře. Ten bývá běžnou součástí slunečních hodin, ale například
sluneční hodiny před
Vřídelní kolonádou v
Karlových Varech žádný gnómon nemají a ani nepotřebují. Ukazatelem času budete vy sami: když se postavíte na určené místo, váš stín na eliptickém ciferníku ukáže správný čas.
Naopak gnómonem bez hodin je
Mariánský sloup na
pražském Staroměstském náměstí:
pražský poledník ovšem ukazuje jen poledne, takže nejde o kompletní sluneční hodiny.
Nejzajímavější sluneční hodiny: nejstarší, nejvyšší, nejmenší i největší
I když už dávno umíme čas měřit jinak a hodiny jsou běžnou součástí mobilů, mikrovlnek a nejrůznějších spotřebičů, slunečním hodinám rozhodně neodzvonilo. V České republice byste jich napočítali více než čtyři tisíce, a to různých druhů, typů a stáří.
Ty nejstarší, anebo přinejmenším jedny z nejstarších, prý mají na
chrámu sv. Bartoloměje v
Kolíně, kde se na vystouplém kameni skoseném k jihu dochovalo torzo hodin z přelomu čtrnáctého a patnáctého století. O pár desítek let jsou mladší dvoje sluneční hodiny na opěrných pilířích
kostela sv. Jakuba v
Telči, ze stejné doby pochází i dvoje sluneční hodiny na opěrných pilířích
kostela Božího Těla a sv. Ducha ve
Slavonicích.
Naproti tomu téměř 350 metrů vysoký
stožár vysílače Krašov u
Bezvěrova na pomezí
Plzeňského a
Karlovarského kraje se v roce 2017 proměnil v gnómon
největších slunečních hodin v České republice. Podle
Agentury Dobrý den a její
Knihy rekordů dokonce jde o
největší sluneční hodiny na světě. Konstrukce vysílače sice není ideální (a ani hodiny neukazují přesně), ale Krašov vrhá na zem stín, který v zimních měsících měří několik kilometrů. S nápadem využít jej jako gnómon přišel pilot motorového padáku, který vysílač a jeho stín skvěle viděl z ptačí perspektivy. Sluneční hodiny jsou zajímavým astronomickým prvkem
Manětínské oblasti tmavé oblohy, číselníky lemují silnici z Bezvěrova do Krašova.
V České republice najde i
nejmenší sluneční hodiny na světě, a to v
Hýslech v
Jihomoravském kraji. Čas tu měří hned troje sluneční hodiny, a kromě zmenšeného modelu sluneční soustavy tu najdete i miniaturní sluneční hodiny s rozměry 9 x 9 milimetrů.
Nejvýše položené
sluneční hodiny u nás pak objevíte na
hoře Kleť v
Blanském lese. Jsou vyrobené z kamene, mědi a stříbra, vznikly v roce 1974 a stojí v nadmořské výšce 1 038 metrů. Jsou multifunkční, takže určování času je jen jedna z mnoha funkcí, které nabízejí.
Sluneční hodiny v Třešti ukazují letní i zimní čas
Vedle své umělecké hodnoty mají sluneční hodiny i dvě nevýhody: bez slunce „nejdou“ a také se nedají jen tak snadno
přetočit ze zimního na letní čas. O jejich přetáčení už samozřejmě vznikla řada
aprílových článků, ale například v
Třešti na
Vysočině se potížím elegantně vyhnuli. Zdejší
sluneční hodiny ukazují jak zimní, tak letní čas. Osm metrů vysoký stožár na náměstí přitom zůstává na svém místě, přemisťují se jen číselníky zasazené do dlažby.
Hodinové vynálezy
Zatímco sluneční hodiny přežily do současnosti a jsou stále oblíbené, jiné vynálezy tak dlouhou životnost neměly. Třeba hodiny pro sluneční i měsíční svit s dvojím ciferníkem anebo
vodní hodiny zvané klepsydra, což volně přeloženo z řečtiny znamená „zlodějka vody“. Ty nejstarší se objevily v Egyptě a Babylónii už v době 1500 před naším letopočtem.
Na přelomu letopočtu přišla doba
přesýpacích hodin. Pro ně platilo, že čím byl jemnější jejich obsah, tím lépe měřily čas, a pode dobových předpisů nejlepší výsledek dávaly hodiny naplněné mramorovou moučkou devětkrát převařenou ve víně.
Zhruba ve třináctém století se v Evropě začaly používat mechanické kolečkové hodiny; běžné hodiny ale měly dlouho pevnou ručičku a pohyblivý ciferník, případně jedinou ručičku, která oběhla ciferník jednou za den. Minutovou ručičku přidal k hodinám roku 1577
Jost Bürgi, a to při výrobě hodin pro
Tycha Brahe, zhruba o sto let později se pak objevila
sekundová ručička, a v roce 1790 vyrobila společnost Jaquet–Droz a Leschot ve Švýcarsku
první náramkové hodinky.
Tipy na zábavné hodinkové výlety