Bratrský sbor v Přerově
Čeští bratři odmítali násilí ve věci víry a církve, a soustředili se na budování malých společenství, na výchovu dětí a školství. Bylo tomu tak i v
Přerově: celý přerovský bratrský areál zachytil na vedutě z roku 1593
Jan Willenberger (1571–1613). Na obrázku je pohled na město ze severu přes
řeku Bečvu. Uprostřed stojí
bratrský sbor, obehnaný nízkou zídkou. Má pět podlouhlých oken, na hřebeni sedlové střechy je vížka s lucernou. Napravo na západním konci sboru je masivní čtyřhranná věž s renesanční čelenkou; tudy vede vchod do sboru. Nalevo, na východní straně, stojí blízko sboru jednopatrový bratrský dům se třemi štíty.
Na břehu řeky dnes najdete
památník Jednoty bratrské s expozicí archeologických nálezů a
pamětní desku, připomínající starou bratrskou školu a dva její žáky, přerovského rodáka
Jana Blahoslava a
Jana Amose Komenského, který tu v letech 1614–1618 zahájil svou pedagogickou dráhu. Škola stávala v místě zvaném
Na Marku, v těsné blízkosti ulice
Spálenec. Kousek odtud, na
Horním náměstí v centru města, rovněž stojí
pomník Jana Blahoslava od sochaře
Františka Bílka. Město si jím přesně před sto lety připomnělo
400. výročí Blahoslavova narození.
Studia a cesty Jana Blahoslava
Základní vzdělání získal
Jan Blahoslav na školách Jednoty bratrské v
Přerově a v
Prostějově. Když odcházel do Prostějova, uměl latinsky, snad i řecky, a byl bratrským mládencem. To byla forma výuky a výchovy: mládenec žil v domě hospodářově, staral se o svěřené úkoly a hlouběji se seznamoval s bratrskou teologií.
Jako dvacetiletého ho vypravili na humanistické gymnázium do
Goldbergu ve Slezsku a do
Wittenbergu, kde se seznámil s
Martinem Lutherem a humanistickými spisy jeho blízkého spolupracovníka a přítele
Filipa Melanchthona. Po návratu pokračoval ve svém vzdělávání v
Přerově, působil v
Mladé Boleslavi, a roku 1557 byl zvolen biskupem. Když v roce 1558 přesídlil do svého posledního působiště,
jihomoravských Ivančic, byl nejenom písařem a archivářem Jednoty bratrské, ale také autorem řady historických, náboženských, mravokárných a pedagogických spisů a textů. Ohlas měla například
Filipika proti misomusům, v níž hájil vyšší vzdělání kazatelů Jednoty bratrské, či
kancionály, tedy sborníky náboženských písní.
Ivančice a vzorná bratrská škola v Ivančicích
Za
Jana Blahoslava byly
Ivančice malé město obklopené poli, vinicemi a zahradami, kde vedle sebe poklidně žili kališníci, čeští bratří i novokřtěnci. Hned po svém příchodu se Jan Blahoslav ujal
ivančické bratrské školy a do učebních plánů zařadil i manuální práci, například vázání knih a po roce 1562 i práci v tajné
bratrské tiskárně. Za Blahoslavova působení šlo patrně o nejlepší bratrskou školu vůbec a dokonalou přípravku nejenom na kněžství v Jednotě bratrské, ale i pro studium na univerzitě; několik let po jeho smrti byla přeměněna na bratrské gymnázium.
Jan Blahoslav, Nový zákon a Bible kralická
Nejčtenější knihou bylo mezi bratry vedle Blahoslavova kancionálu
Písmo svaté. Na popud kněží i četných věřících začal
Jan Blahoslav z řečtiny překládat
Nový zákon, a to s přihlédnutím ke starším překladům; tiskem poprvé vyšel v roce 1564. Odtud už byl jen krůček k přání, aby s podobnou péčí a přímo z hebrejského originálu přeložil
Starý zákon a doplnil jej vším, co je potřeba k výkladu a správnému pochopení textu. To už ale Jan Blahoslav nestihl; zemřel při vizitační cestě v
Moravském Krumlově roku 1571.
Splněním dávného snu pro členy Jednoty bratrské se stala
Bible kralická, s maximální péčí a patrným vlivem Jana Blahoslava přeložená z původních jazyků, ze kterých kdysi dávno bible vznikla, tedy převážně řečtiny, hebrejštiny a aramejštiny.
Mohla se jmenovat
Bible ivančická, jenže tiskárna se z
Ivančic v roce 1578 odstěhovala o kousek dál, do
Kralic nad Oslavou pod patronát
Jana ze Žerotína, který sídlil v blízké
Náměšti nad Oslavou. Díky bohatým komentářům po stranách textu, vysvětlivkám a odkazům na biblická místa se dílo nevešlo do jediného svazku a muselo vyjít v šesti dílech, proto se nejstaršímu vydání říká šestidílka. První část
Bible kralické byla vytištěna už roku 1579. Stylisticky vybroušený překlad
Nového zákona Jana Blahoslava byl vydán samostatně jako její šestý díl v roce 1593 nebo 1594.