Zatímco novodobé malíře a umělce dobře známe jménem, o středověkých mistrech nevíme téměř nic.
Mistr Michelské Madony, Mistr Vyšebrodského oltáře, Mistr Theodorik, Mistr Třeboňského oltáře, Mistr Oplakávání Krista či
Mistr Krumlovské Madony jsou pro nás zahalení tajemstvím a všechno o nich odhadujeme jen z toho, co napovídají jejich dochovaná díla.
Klenoty českého středověkého umění
Obrazy, sochy i architektura z období vlády
Přemyslovců a
Lucemburků patří mezi poklady národního kulturního dědictví a klenoty uměleckých sbírek. Seznámit se s nimi můžete na řadě míst – například v
Národní galerii, ve
sbírce Středověkého umění v Čechách a střední Evropě v
klášteře svaté Anežky České v
Praze. Další klenoty středověkých mistrů najdete v
Diecézních muzeích. Například v
Diecézním muzeu v Brně je vystaven obraz
Madony z Veveří z dílny
Mistra Vyšebrodského oltáře, další poklady nabízí
Muzeum církevního umění plzeňské diecéze v bývalém františkánském klášteře v
Plzni,
Diecézní muzeum v
Litoměřicích anebo
Arcidiecézní muzeum v
Olomouci. Pár nejznámějších středověkých autorů vám představíme na
Kudy z nudy.
Mistr Vyšebrodského oltáře
Mistr vyšebrodského oltáře (kolem 1310 – po 1360) patřil k nejvýznamnějším osobnostem evropské gotické malby. Možná pocházel z
jižních Čech, vyučil se v některé z malířských dílen v
Kolíně nad Rýnem a tak jako mnozí jiní se vydal na
studijní cestu do Itálie. Patřil do okruhu malířů v
Praze na dvoře
Karla IV., a vrcholem jeho práce je cyklus devíti deskových obrazů s kompletním cyklem života Krista, od Zvěstování Panně Marii přes Ukřižování, Zmrtvýchvstání a Nanebevzetí až k závěrečnému Seslání Ducha Svatého. Protože obrazy objednal český velmož
Petr I. z Rožmberka, dílna možná dočasně působila – anebo měla pobočku – na panství
Rožmberků v
jižních Čechách. Hotové dílo možná putovalo do
kláštera ve Vyšším Brodě, který Rožmberkové založili a štědře podporovali, podle jiné verze Rožmberkové dílo přichystali ke
korunovaci Karla IV. a bylo původně součástí výzdoby
chrámu svatého Víta na
Pražském hradě. Portrét objednavatele díla najdete na
obraze Narození, kde
Petr I. z Rožmberka klečí v pravém dolním rohu.
Mistr vyšebrodského oltáře patrně byl rovněž autorem řady deskových obrazů zobrazujících Madonu s dítětem, jako je například
Madona mostecká či
Madona z Veveří. Po roce 1360 se však další díla Mistra vyšebrodského oltáře již neobjevují, takže patrně zemřel, ale místo a datum jeho úmrtí neznáme. Cyklus devíti deskových obrazů Mistra vyšebrodského oltáře patří k nejcennějším z
uměleckých děl, která se v restitucích vrátila církvi. V roce 2014 byl vyšebrodský cyklus vrácen
cisterciáckému opatství ve Vyšším Brodě a dlouhodobě je zapůjčený v
Národní galerii v Praze.
Mistr Třeboňského oltáře
S
rodem Rožmberků i pražským královským dvorem
Karla IV. a jeho syna
Václava IV. je spojený i
Mistr Třeboňského oltáře. Jeho původ je neznámý, pod historiků ale vyšel z domácí tradice a stal se největším z malířů takzvaného krásného stylu. Patrně se jako spolupracovník
Mistra Theodorika podílel i na výzdobě
hradu Karlštejn. Jeho vrcholným dílem byl křídlový oltář pro
kostel sv. Jiljí u
kláštera augustiniánů v
Třeboni, který v roce 1367 založili
Rožmberkové. Augustiniánům malíře doporučil pravděpodobně třetí
pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Z oltáře se dochovaly tři oboustranně malované desky, dnes vystavené v
Národní galerii v Praze.
Mistr Litoměřického oltáře
V době těsně po roce 1500 se v
Litoměřicích usadil mistr, který se patrně krátce předtím vrátil do Čech ze své studijní cesty po cizích zemích, snad po Švábsku, Podunají a zřejmě i Itálii. I když některé malíře z přelomu pozdní gotiky a renesance už známe jménem, například
Hanse Elfeldera, který do roku 1508 působil jako
dvorní malíř krále Vladislava Jagellonského, o
Mistrovi Litoměřického oltáře víme jen málo. Narodil se zřejmě kolem roku 1470, ovlivnily ho práce
Albrechta Dürera a zřejmě kolem roku vytvořil
Litoměřický oltář. Z původních osmi křídlových desek se dochovalo šest, z toho dvě oboustranně malované. Není jisté, pro který z kostelů v Litoměřicích byly obrazy určeny, ale v 19. století zdobily sál litoměřické radnice a nyní je můžete vidět v
Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích.
Mistr Litoměřického oltáře se svou dílnou také vyzdobil
kapli svatého Václava v
katedrále svatého Víta na
Pražském hradě včetně
dvojportrétu Karla IV. a jeho manželky Alžběty Pomořanské a portrétu
manželů Vladislava Jagellonského a Anny z Foix. Mistr Litoměřického oltáře je rovněž
autorem prvního moderního portrétu na českém území, a podobizny
zemského kancléře Albrechta z Kolowrat z roku 1506. Obraz je součástí soukromé sbírky v Německu.
Mistři Oplakávání ze Žebráku a Zvíkova
Moc toho nevíme ani o dvou řezbářích z přelomu 15. a 16. století. Známější je
Mistr zvíkovského Oplakávání, který žil v jihozápadních Čechách a pracoval hlavně pro
Půtu Švihovského z Rýzmberka,
Zdeňka Lva z Rožmitálu a
rod Rožmitálských z
Blatné a
Černíny z
Chudenic. Neznáme datum jeho narození ani úmrtí, nevíme, zda byl Čech, Rakušan nebo Němec. Jméno má podle
reliéfu Oplakávání Krista, který je vystavený na kamenné oltářní menze v
kapli sv. Václava na
hradě Zvíkov. Autor se patrně vyučil v
dílně Mistra Oplakávání ze Žebráku, jemuž také byly dříve kvůli podobnosti připisovány jeho sochy. Většina prací
Mistra zvíkovského Oplakávání pochází z
Kašperských Hor, a také z
Horaždovicka, Strakonicka a
Prachaticka. Možná i on sám měl samostatnou dílnu, a možná působil v některém místě na
Zlaté stezce, zřejmě v
Kašperských Horách nebo
Sušici. Práci jednoho řezbáře a jeho dílny prozrazují detaily, které po staletích působí téměř jako podpisy starých mistrů: hladké kulaté tváře, mandlové oči, ostře řezané horní rty, nosy s mírně zvednutou špičkou a s vystupující brady s malým důlkem uprostřed.
Zajímavosti o středověkém umění
- Není pravda, že středověcí umělci svá díla nepodepisovali. Například stavební hutě, tedy kamenické a stavební dílny, která ve středověku vznikaly u církevních staveb či královských hradů, vyrývaly na povrch kamenů kamenické značky. Autoři středověkých obrazů bývali často jmenovitě uváděni v delších textech na později zničených rámech, právě tak se nedochovala ani jména autorů sochařských děl, pokud se podepsali na opakovaně přemalovávaný polychromovaný povrch.
- Malířství se řadilo k řemeslnickým dovednostem, a tak bylo samozřejmostí, že si umělci musí umět připravit a namíchat barvy. Nebylo to nic jednoduchého, ale díky rozboru barev se dnes dá zjistit, u kterého ze starších mistrů sbírali mladí umělci své zkušenosti a dovednosti.
- Obrazy jak je známe dnes, tedy samostatně zavěšené, se objevily až v 15. století, do té doby se malovalo na masivní dřevěné desky. používaly malby na deskách. Ty se před malováním brousily, potahovaly plátnem a podkladovou sádrovou či křídovou vrstvou. Použité dřevo je další z dobových „signatur“ – ve střední Evropě se podkladové desky vyráběly především z jehličnanů, v Nizozemí a Pobaltí z dubového dřeva, pro Itálii jsou zase typická prkna z topolů.
Mezi hlavní mistry českého středověku patřili Mistr Vyšebrodského oltáře, Mistr Theodorik, Mistr Třeboňského oltáře, Mistr Michelské Madony, Mistr Oplakávání Krista a Mistr Krumlovské Madony.
Díla českých středověkých mistrů lze prohlédnout v Národní galerii, klášteře svaté Anežky České v Praze, různých diecézních muzeích po celé České republice, jako je Diecézní muzeum v Brně, Muzeum církevního umění plzeňské diecéze a Diecézní muzeum v Litoměřicích.
Mistr Vyšebrodského oltáře možná pocházel z jižních Čech a vyučil se v Kolíně nad Rýnem. Na svých cestách navštívil také Itálii.
Vrcholná díla Mistra Vyšebrodského oltáře jsou cyklus devíti deskových obrazů s kompletním cyklem života Krista, od Zvěstování Panně Marii až k Seslání Ducha Svatého.
Hlavními motivy děl Mistra Třeboňského oltáře jsou scény spojené s životem Ježíše Krista, jako je křídlový oltář pro kostel svatého Jiljí v Třeboni.
Díla Mistra Litoměřického oltáře se dochovala a jsou vystavena v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích.
Středověcí mistři malovali na masivní dřevěné desky, které se před malováním brousily a potahovaly plátnem a křídovou či sádrovou vrstvou. Používaly se různé typy dřeva a barvy, které si mistři museli sami připravit a namíchat.
Neznáme přesné národnostní ani geografické původy Mistra zvíkovského Oplakávání, ale víme, že působil v jihozápadních Čechách.
Kamenické značky vyryté na povrchu kamenů u středověkých staveb dokazují, že středověcí umělci často svá díla podepisovali, což vyvrací běžný mýtus, že středověcí umělci svá díla nepodepisovali.
Mistr Litoměřického oltáře je znám pro vytvoření prvního moderního portrétu na českém území, obraz zemského kancléře Albrechta z Kolowrat z roku 1506.