O šumavském
muži obří postavy kolují dodnes legendy a na
Horské Kvildě si můžete dokonce prohlédnout jeho
dřevěnou sochu. Josef Klostermann byl však postavou skutečnou. Narodil se v roce 1819 na
samotě zvané
Ranklov (mezi
Horskou Kvildou a
Churáňovem) a právě odtud pochází i jeho přezdívka
Sepp Rankl. Sepp se tehdy domácky v této německy mluvící části Šumavy říkalo Josefům a Rankl bylo příjmení takzvaně „po chalupě". Tehdy bývalo mezi lidmi běžné pojmenovávat nového majitele chalupy příjmením bývalého majitele domu. Pod touto „přezdívkou“ pak mohl být dotyčný známý, aniž by místní znali jeho pravé jméno.
Jako dospělý muž
měřil 213 centimetrů, oplýval
mimořádnou silou a laskavou povahou. Byl velmi pracovitý, mírumilovný a každému sousedovi rád pomohl – prostě bodrý horal se smyslem pro humor. Na živobytí si vydělával tím, že
vozil křemen a dřevo pro sklářskou huť. Nosíval
široký klobouk, krátký kabát a v ruce pořád držel dřevěnou hůl, která měřila téměř metr a půl. Když hospodáři zapadlo kolo do bláta nebo sněhu, nebylo pro Seppa žádným problémem
nadzdvihnout celý vůz a vrátit ho zpět na cestu. Jindy zas
zastavil splašený dobytek. Mezi obyvateli byl „něžný obr“ velmi oblíbený. Jediné, co nestrpěl byly hospodské rvačky – a že se Šumaváci dovedli poprat. Když létaly stoly a židle vzduchem, Sepp popadl všechny rváče naráz a vyhodil je ven anebo jimi mrštil o zem, kde zůstali ležet.
Na
šumavských pláních žil Rankl Sepp spokojeně, nakonec si našel manželku a v
45 letech se oženil. S
dvacetiletou Cecílií ze
Zhůří měl šťastné manželství, ze kterého vzešlo
devět dětí. Když bylo Seppovi přes 60 let, dal na radu svých dětí a velmi nerad se přestěhoval z horské samoty do Jáchymova u
Stach, kde o šest let později ve věku 69 let zemřel. O mohutné tělesné pozůstatky projevilo zájem Vídeňské muzeum, pozůstali však preparaci kostry rázně odmítli.