Vychutnejte si
vyhlídkové plavby na vorech srdcem historického centra
Českého Krumlova. Mají jedinečnou atmosféru, navíc
voroplavba se na
Vltavě provozuje celoročně, a dokonce můžete navštívit i
Muzeum voroplavby v bývalém
kostele sv. Jošta na
Latránu. Seznámíte se s
vorařstvím do nejmenších podrobností, s jeho historií, tradicemi a se stavbou vorů, prohlédnete si i velký model vorového pramenu.
Plavby na lodi z jižních Čech až do Hamburku
Z
Českého Krumlova zamiřte do
Českých Budějovic, tradičního plaveckého města. Vory sem připlouvaly po
Vltavě a po
Malši a plavily se až do
Prahy. Po
Vltavské vodní cestě se můžete po stopách dávných vorařů vypravit i vy, a to stylově přímo po vodě: díky zdymadlům,
výtahům a
plavebním komorám je pro malá plavidla včetně hausbótů splavná z Českých Budějovic až do Hamburku. Pokud dáte přednost modernější dopravě, můžete si program zpestřit alespoň kratší
vyhlídkovou plavbou – třeba z
Hluboké nad Vltavou do
Purkarce, kde objevíte další
vorařské muzeum i s
modelem obřího voru.
Pokud se v
jižních Čechách můžete zdržet trochu déle a nevadí vám pár desítek kilometrů navíc, zajeďte se podívat také do
Muzea řeky Otavy a voroplavby na
zámku ve
Střelských Hošticích kousek od
Horažďovic.
Potahová stezka v Týně nad Vltavou
Další zastávkou na cestě po stopách
vorařského řemesla je
Týn nad Vltavou. Odtud proti proudu Vltavy do Hněvkovic vede
Potahová naučná stezka. Měří necelé čtyři kilometry a na informačních panelech uchovává vzpomínky na řemesla, která souvisela s řekou a životem kolem ní. Stará potahová stezka, která lemovala řeku a umožňovala tažení plavidel proti proudu, samozřejmě byla mnohem delší: v délce 191 kilometrů vedla z
Českých Budějovic do
Prahy. Název
potahová byl odvozen od koní, kteří byli na stezce využívání jako tažná zvířata.
Albrechtice nad Vltavou a vorařská osada Hladná
Z
Týna nad Vltavou pokračujte
Albrechtic nad Vltavou, které se v rámci celostátní soutěže
Vesnice roku 2022 se staly
Vesnicí roku 2022 Jihočeského kraje. Pozornost přitahuje hlavně
kostel sv. Petra a Pavla obklopený unikátním
kapličkovým hřbitovem, na výletě za vorařskými tradicemi si ale nenechte ujít návštěvu
osady Hladná v údolí Vltavy. Vorařství tu má staleté tradice, nejznámějším plaveckým rodem byla rodina Husů. Řemeslo zkušených vorařů (plavců) a vrátných (vůdců vorů) se v rodině předávalo po dobu čtyř generací. Ačkoli řemeslo voroplavby zaniklo výstavbou
Vltavské kaskády a dům rodiny Husů musel být zbourán před napuštěním
Orlické přehrady, tradice vorařství žije dál formou webových stránek a dalších projektů.
Výtah pro lodě na hrázi Orlické přehrady
Nejstarší zmínky o
plavení dřeva a voroplavbě na
Vltavě a dalších řekách pocházejí z 11. století, ve 20. století ale voroplavbu vytlačila železnice a výstavba
Vltavské kaskády. Soustava devíti vodních děl sahající od
Lipna až po
nádrž ve Vraném se začala budovat ve třicátých letech 20. století. Pomyslnou tečkou za tisíciletou historií voroplavby se stala stavba hráze
Orlické přehrady. Když po nedokončené nádrži
12. září 1960 proplul poslední vor, vodní cesta se navždy uzavřela. Menší lodě využívají k překonání její hráze
výtah, ovšem pro vory, které mívaly šířku 5 až 5,5 m a délku až 140 m, byly přehradní hráze nepřekonatelnou bariérou.
Vzpomínky na Svatojánské proudy
Ikonickým místem staré vorařské
Vltavy bývaly
Svatojánské proudy, kamenité a těžce přístupné údolí mezi Třebenicemi a Štěchovicemi. Dnes je připomíná
naučná stezka, pod hrází
Slapské přehrady pak stojí
socha sv. Jana Nepomuckého, podle níž proudy získaly své jméno. Nedaleko se také tyčí
Ferdinandův sloup, původně vztyčený v roce 1643 na zbytcích skály Sedlo na počest splavnění nejtěžšího úseku Vltavy. Místo, kde stával původně, je dnes hluboko pod hladinou Slapské přehrady, sloup byl přemístěn na skálu pod její hrází.
Davle: historický úvaz a památka šífařům
Několik vorařských zajímavostí objevíte v
Davli, jejíž historie je rovněž spojená s plavením dřeva, voroplavbou i ostatní plavbou po
Vltavě a
Sázavě. Poblíž přístaviště stojí
památník davelským plavcům ve tvaru kotvy, který zde nechal v roce 1967 postavit
spolek Vltavan Davle. Je tu i
historický úvaz ze začátku 30. let 20. století, který sloužil k uvazování vorů, šífů a lodí, a
kamenná plastika na památku davelských šífařů od sochaře
Michala Vitanovského. Připomíná náročnou práci lidí, kteří po Vltavě plavili dřevo, kámen a písek, a významně se tak podíleli na výstavbě
Prahy. O kousek dál na nábřeží si prohlédnete další
repliku voru.
Vltavské spolky a muzeum s vorařským trenažerem v Praze
Jednou z podmínek
zápisu vorařství na seznam UNESCO je to, že jde o živou tradici. To vorařství splňuje, v dnešní době v Česku stále existují spolky, které řemeslo dávných vorařů a šífařů udržují při životě. Mnohé existují více než sto let,
pražský Vltavan dokonce oslavil již 150 let nepřetržité činnosti. Byl založen v
plavecké hospodě U Heyduků v
pražském Podskalí 11. června 1871 a jeho plný název tehdy zněl
Spolek vzájemně se podporujících plavců, rybářů a pobřežných Vltavan.
V roce 2000 všechny vltavanské spolky, fungující v
Praze,
Davli,
Štěchovicích,
Kamýku nad Vltavou či
Purkarci, založily
spolek Vltavan Čechy – svaz vltavanských spolků. Právě ony mají hlavní zásluhu na zachování znalostí, dovedností a řemesel, spojených s
vorařstvím.
O tradice voroplavby pečuje rovněž
Muzeum města Prahy, a to v
Podskalské celnici na Výtoni, která je posledním zachovalým zbytkem starobylé
osady Podskalí. Expozice zachycuje život vorařů, plavců, obchodníků s dřívím, dřevařů, pískařů, ledařů a dalších „lidí od vody“, tradice staré voroplaby i rozvoj lodní dopravy. Velkým lákadlem je
vorařský mechanicko-elektronický simulátor, na kterém si můžete zkusit proplout na voru legendární
Svatojánské proudy a další složité úseky. Není to nic jednoduchého a většina hráčů ztroskotá – vyzkoušejte si to!