Krása
hor a
horské přírody vzbuzuje obdiv. V místech, která vnímáme jako
prostor nekonečné svobody a volnosti, se ale skrývá nebezpečí. Při výletech do
hor, stoupání na hřebeny a
rozhledny, obdivování
nádherných výhledů, fotografování a sestupech do horských údolí zapomínáme na rizika a nástrahy. V horském terénu se skrývají na každém kroku – a právě
Horská služba každý rok zachraňuje životy
turistů, cyklistů, koloběžkářů, horolezců, lyžařů a dokonce i
jezdců na koních, kteří se dostanou do nesnází. Jak
Horská služba vznikla, jak funguje a jaké zajímavosti se s ní pojí? To všechno jsme se pokusili zjistit s
Kudy z nudy. Poznejte s námi
Horskou službu, záchrannou organizaci, díky níž jsou pro nás hory bezpečnější.
1. Co předcházelo založení Horské služby?

Fenoménem našich hor jsou
horské boudy. Mnohé z nich už připomínají jen
staré fotografie a vzpomínky těch, kteří je kdysi navštívili, jiné ale stále stojí. Seznamte se na
Kudy z nudy s
příběhy kultovních horských bud v
Krkonoších a v duchu se přitom vraťte do časů. Nebude nám ale stačit přelom 19. a 20. století, kdy se úspěšně rozvíjelo lyžování a k
turistům se v horách připojili první nadšení
lyžaři. Musíme zamířit ještě o něco dál, a to do roku 1850. Už tehdy lákala
horská příroda hosty z nížin. Přicházeli v létě i v zimě a obraceli se na obyvatele horských bud a znalce hor s prosbami, aby je zavedli do neznámých koutů pohoří. Proto v
Krkonoších už v polovině 19. století vzniklo
sdružení průvodců a nosičů, jejichž živnost byla podmíněná znalostí první pomoci.
2. První organizovaná záchranná akce v Krkonoších

Rozvoj lyžování nepřinášel jen příjemné stránky.
Počet návštěvníků hor rostl a s tím přibývalo
úrazů a tragických nehod. Mnozí se v horách
poprvé setkávali s náhlými změnami počasí, s vichřicemi, bouřemi, lavinami. Spousta začátečníků s lyžemi spíše zápasila, než aby je ovládali ke svému potěšení. První zmínka o
záchranné akci je z roku 1900, kdy skupina lyžařů projížděla kolem
Sněžných jam v Krkonoších a s tím posledním se nečekaně utrhla sněhová závěj. Tehdy zasáhli členové dobrovolného hasičského sboru ze
Špindlerova Mlýna.
3. Vznik Horské služby: rok 1935

Počátky
Horské služby sahají do 30. let 20. století. O bezpečnost návštěvníků hor se v té době už staraly
první organizované záchranné týmy; první se objevily v
Krkonoších a postupně se rozšířily do dalších horských oblastí. Oficiálně vznikla
Horská služba v Československu 12. května 1935, kdy byla vytvořena
první strukturovaná síť záchranářů. Bezprostředním podnětem k jejímu vzniku se stala
„černá noc“ v únoru 1935, kdy se v
Krkonoších rozpoutala mohutná sněhová bouře. Zahynulo při ní osm lyžařů, za celou sezonu pak bylo hlášeno osmnáct případů tragického úmrtí.
4. Den Horské služby: 24. března

Jedním z hlavních impulsů ke vzniku
organizovaného horského záchranářství v České republice a také
Dni Horské služby byl smutný příběh ryzího kamarádství. Tragédie se odehrála
24. března 1913, kdy ve sněhové bouři zahynuli tehdy nejlepší český běžec na lyžích
Bohumil Hanč a jeho přítel
Václav Vrbata, který se mu snažil poskytnout pomoc. Odkaz této události neztratil ani dnes nic na své aktuálnosti: právě
kamarádská pomoc může být při krizových situacích (a nejen na horách) naprosto klíčová. Horští záchranáři proto každý rok
24. březen slaví
Den Horské služby. Tradičně si připomínají také kolegy, kteří už nejsou mezi námi. Mnozí se ten den setkávají u
mohyly Bohumila Hanče a Václava Vrbaty na
Zlatém návrší v
Krkonoších. Příběh tragického závodu a okolností, které ho provázely, mapuje
trasa ve stopách Hanče a Vrbaty, a také
film Poslední závod režiséra
Tomáše Hodana.
5. Jak se Horská služba rozšířila do dalších hor a zemí

Podle vzoru
Horské záchranné služby v Krkonoších postupně vznikly
záchranářské spolky i v jiných oblastech. Na vedení Horské záchranné služby ve
Vrchlabí se obraceli lidé z dalších míst s dotazy, jak Horskou záchrannou službu založit, jestli je to vůbec možné, a jak spolky fungují. V roce 1948 byla založena
Horská záchranná služba v
Jeseníkách a na
Šumavě, v roce 1949 se připojily
Orlické hory, v roce 1951
Beskydy, v roce 1954 pak vznikla Horská služba v
Jizerských horách a v
Krušných horách.
V roce 1966 byla Horská služba přijata do
Mezinárodní organizace záchranných služeb ICAR /
International Commission for Alpine Rescue, která vznikla v třicátých letech sdružením různorodých
záchranářských spolků v Alpách. Zasedání v bavorském
Garmisch-Partenkirchenu se sice naše Horská služba účastnila pouze jako pozorovatel, avšak byla to památná chvíle: Československo bylo nejenom
prvním státem z tehdejšího východního bloku, ale také
první „nealpskou“ zemí. V současnosti ICAR slučuje
více než stovku organizací z celého světa a šíří mezi ně nové poznatky, vzdělávací programy, ukázky nových záchranných metod a veškerou infrastrukturu týkající se horských záchranářských činností.
6. Prevence a pravidla, jak se správně chovat na horách

Hory jsou oblíbeným místem pro
trávení volného času, provozování
adrenalinových zážitků a
překonávání lidských hranic. Opomíjenou disciplínou je
prevence. Zdaleka nestačí jen pečlivá práce Horské služby v podobě přednášek, značení cest, rozcestníků anebo jedinečné
Muttichovy němé značky, které návštěvníkům
Krkonoš slouží od roku 1923. Je potřeba zachovat pokoru k
přírodě a nepodceňovat ji.
Desatero zásad bezpečného chování při pohybu v horském terénu by měl znát každý, kdo někdy zamíří do
hor, a proto si je zopakujeme i na
Kudy z nudy:
- Vždy pečlivě naplánujte trasu túry a vybavení na ni. Túru plánujte podle fyzické a psychické kondice nejslabšího ze skupiny.
- S předstihem se snažte získat co nejvíc informací o předpovědi počasí, o sněhové a lavinové situaci.
- Před odchodem na túru předejte lidem v okolí informace o trase a předpokládané době návratu. Tempo volte podle nejslabšího ze skupiny.
- Naučte se správně používat mapu a seznamte se s druhy značení turistických cest, která se v jednotlivých pohořích mohou lišit.
- Naučte se znát typy výstražných tabulí a jejich význam.
- Nechoďte mimo značené cesty a vyhrazený prostor.
- Nezapomeňte si přibalit základní léky a lékárničku, v případě potřeby je třeba umět poskytnout první pomoc.
- Poznamenejte si kontakty na Horskou službu (1210) nebo na Zdravotní záchrannou službu (155). Vždy mějte nabitý a zapnutý mobilní telefon. Práci Horské službě usnadní také aplikace Záchranka, která pošle přesné informace o poloze zraněného.
- Seznamte se zásadami chování pro případ zabloudění, pádu laviny nebo zřícení v exponovaném terénu.
- Hory nikdy nepodceňujte a nezodpovědným chováním nevystavujte nebezpečí sebe ani ostatní.
7. Statistika Horské služby

Technologie se mění, ale nadšení a odhodlání přibližně tisícovky
stálých terénních pracovníků, záchranářů a lékařů zůstává stejné. Počet zásahů stále mírně narůstá, zvolna se blíží k číslu
10 000 zásahů za rok. Nejvíc zásahů eviduje Horská služba u
sjezdového lyžování (přibližně tři tisíce případů), ovšem nejvyšší nárůst počtu zásahů je jednoznačně u
cyklistiky. Právě
úrazy na kole patří k těm nejvíce devastujícím, protože často bývá zasažena hlava a páteř.
Zatímco před deseti lety zasahovala Horská služba ze 75 % na
sjezdových tratích a z 25 % ve
volném terénu, poměr se v posledních letech vyrovnává k 50 na 50. Zásah ve volném terénu je přitom personálně, technicky i časově mnohem náročnější. Jejich počet se zvyšuje i v zimním období, kdy se lidé přes varování čím dál častěji pohybují mimo značené cesty.
Může se hodit: Tipy na horské útulny
- Co dělat, když vás v horách překvapí nenadálý déšť, silný vítr nebo sněhová bouře? Někdy nestačí, že máte pečlivě nastudovanou trasu a znáte číslo na Horskou službu zpaměti. Možná se vám budou hodit tipy na horské chaty a útulny. Horské boudy nabídnou komfortnější ubytování a občerstvení. Maličké nouzové domečky a útulny poskytnou bezpečné útočiště na pár desítek minut, hodin nebo klidně i na celou noc. Kde se taková místa nacházejí vám prozradí portál Kudy z nudy.
- Zajímavým místem při výletech do hor jsou symbolické hřbitovy. Krátké zastavení a tichou vzpomínku pošle téměř každý, kdo jde okolo. Kudy ale to „okolo“ vlastně vede a kde se pietní místa ukrývají?
Seznamte se s Horskou službou v ČR, která zajišťuje bezpečnost v horách od roku 1935. Zjistěte, jak funguje a jak zlepšuje bezpečnost turistů.
Před založením Horské služby vzniklo v Krkonoších sdružení průvodců a nosičů už v polovině 19. století, jejichž živnost byla podmíněná znalostí první pomoci, kvůli zvýšenému turismu a lyžování.
Impulsem k vzniku byla černá noc v únoru 1935, kdy během sněhové bouře v Krkonoších zahynulo osm lyžařů a za celou sezonu bylo hlášeno osmnáct tragických úmrtí.
Horská služba se rozšířila díky dotazům lidí z dalších hor oblastí, kteří se obraceli na Horskou záchrannou službu ve Vrchlabí. Její koncept a přínos byly přijaty i v dalších českých pohořích a za hranicemi.
Roční statistika ukazuje, že počet zásahů Horské služby se blíží k číslu 10 000 za rok, s největším nárůstem zásahů u cyklistických úrazů.
Důležité je naplánovat trasu s ohledem na kondici skupiny, informovat o plánu a očekávaném návratu, používat mapy a dodržovat značení, nechodit mimo vyhrazené cesty a být připraven na první pomoc.
V takovém případě je dobré znát místa, kde se dá najít útočiště, jako jsou horské chaty nebo útulny, které mohou poskytnout dočasné útočiště nebo pomoc.
Den 24. března, známý jako Den Horské služby, připomíná tragédii Bohumila Hanče a Václava Vrbaty z roku 1913, kdy tragická událost posílila potřebu organizovaného horského záchranářství.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.