Národní park České Švýcarsko: znáte 5 top míst?

Pravčická brána

Pravčická brána je pískovcový skalní oblouk jak z amerických národních parků. Nepřesunuli ho sem mimozemšťani, ani ho v lesích nezapomněli filmaři slavné fantasy ságy o Narnii. Stojí tu jako memento geologických a povětrnostních jevů, a také trochu jako časomíra. Každý rok se tahle národní památka s rozpětím 26,5 metru o kousek ztenčí, takže zatímco ještě před sto lety se návštěvníci mohli procházet přímo po ní, dnes ji Národní park České Švýcarsko chrání jako oko v hlavě a snaží se nepřirozené erozi lidskou rukou, či spíše nohou, zabránit přísnějšími pravidly.

Jedno z nejfotogeničtějších míst v Evropě, a hlavně cesta k němu, se proměnily po rozsáhlém požáru v národním parku v roce 2022. Mohutnou smrkovou monokulturu pohltil oheň, skály a velké pískovcové balvany které byly v epicentru požáru, ohořely a na některých místech hrozí jejich pukání a pád. Proto se k Pravčické aktuálně dostanete jedinou cestou (2,5 km), a to stoupáním po červené z Hřenska. Čeká tu na vás unikátní podívaná na přírodu, která i po tak brutálním zásahu překvapivě rychle regeneruje. Podle místních geologů začaly první zelenající se známky nového života rašit z popela už ve chvíli, kdy na některých místech oheň ještě dohoříval. Místo má zvláštní atmosféru, která kupodivu není nijak pochmurná. Pohled na novou generaci lesa deroucí se statečně zpod popela nebo na doslova upečené pískovcové balvany s odlupující se horní vrstvou, je fascinující a jedinečný.
 

Soutěsky na řece Kamenici

K Pravčické neodmyslitelně patří soutěsky na říčce Kamenici a vyjížďka na lodičkách. Edmundova je sice po požáru stále uzavřena, ale Divokou soutěskou se v jarní a letní sezóně projedete. Soutěsky na Kamenici tvořily dlouhou dobu pro místní obyvatele obtížnou překážku, kterou museli překonávat cestou do kostela v Růžové. Plavilo se tu dříví a při zimních tazích pstruhů a lososů nastávaly rybářům zlaté časy. Roku 1877 se pět dobrodruhů v hřenské hospodě U zeleného stromu vsadilo, že s pomocí vorů soutěsky zdolají. Vypluli od Dolského mlýna do míst, kterým se tenkrát říkalo "konec světa". Čtyři metry dlouhá plavidla dopravila posádku bez úhony až do Hřenska a tím položila základ ke zbudování turistické atrakce.

Vzhledem k tomu, že se nyní na Pravčickou bránu i soutěsky vychází z Hřenska, mění se trochu i pohled na možnosti ubytování. Rozhodně se nebojte poohlédnout po penzionech přímo v Hřensku. Útulný Penzion Pod Skalou nebo čtyřhvězdičkový Hotel Praha je cenově zajímavý a navíc tu stojí už od počátku minulého století, kdy patřil k nejvyhledávanějším místům. Kousek nad Hřenskem, na Mezné Louce, je Resort U Fořta, jedinečné ubytování se špičkovou gastronomií a dokonalými službami.

Jedlová hora

Pojďme se teď přesunout na zcela opačný konec Českého Švýcarska, na jeho hranici s Lužickými horami, do kraje utvářeného velkým tektonickým zlomem. Když tu někdy ve třetihorách zemský povrch pukl a rozlámal zdejší krajinu, otevřela se cesta pro pozdější intenzivní vulkanickou činnost. Tak nejspíš vznikl vrch Jedlová, ze kterého je na všechny ty geologické skvosty krásný výhled, zvlášť, když si pro něj vylezete na rozhlednu. Tu zde nechal v roce 1891 postavil horský spolek Gebirgsverein a i dnes se tyčí do výšky 23 m. V téže době nechal kníže Ferdinand Kinský vystavět u rozhledny restauraci. Oba objekty prošly po roce 1992 rekonstrukcí a stále slouží všem příchozím turistům. Od roku 1905 se zde nachází také pomník německého básníka Friedricha Schillera.

Zřícenina hradu Tolštejn

Náhlému výhřezu magmatu nejspíš vděčíme i za nedaleký znělcový vrcholek, na němž od středověku stával strážný hrad. Jeho zřícenině se dnes říká Tolštejn a turisté ji chodí obdivovat v létě pěšky, v zimě na běžkách, každopádně vždy se zastávkou v místní restauraci postavené ve švýcarském stylu již roku 1865. K nejstarší části gotického hradu patří zbytky hradeb na západním okraji mezi severní věží a vrcholovými skalami, které byly spojeny zdí a lávkou a sloužily jako pozorovací hláska. Z vrcholu si užijete pěkný výhled do okolí na Lužické hory a do údolí na Jiřetín, Horní a Dolní Podluží a Varnsdorf. Na obzoru jsou patrné vrchy Šluknovské pahorkatiny a Lužice. Kdo se tu zdrží a ujede mu vlak, ten si posedí (případně poleží) ještě ve slavné a nedávno zrekonstruované Nádražce u zastávky Jedlová.

Děčínský Sněžník

K Českému Švýcarsku patří pojem stolových hor. V sousedním Saském Švýcarsku jich sice mají mnohem víc, my ale máme tu největší. Ční přímo nad Děčínem a její vrcholová plošina má rozměry 1600×600 metrů! Na tomhle obřím stole si tedy můžete prostřít s jedním z nejúchvatnějších výhledů. Nejvhodnějším místem na piknik je Drážďanská vyhlídka. Je tu dokonce i opravdový stůl s lavicemi. Piknik můžete vzápětí vyběhat, stačí, když vystoupáte na vrcholek Sněžníku (723 m) a koupíte si v bufetu vstupenky na rozhlednu, kterou tu, jako rozšíření trigonometrické věže, nechal v roce 1864 z takzvaného kyklopského zdiva postavit zdejší turistický mecenáš, hrabě František Antonín Thun. Z vrcholu je velmi pěkný pohled na Lužické hory a Českosaské Švýcarsko, za dobré viditelnosti můžete zahlédnout např. Špičák, Sokolí vrch, Bukovou horu s vysílačem a dokonce i Milešovku!