Lesní scény ve skalách a pod korunami stromů: divadla, kde příroda tančí s múzami

Představte si hlediště bez střechy, kulisy z kamene a oblohu jako osvětlení. Venkovní divadla v české krajině nejsou jen kulturním zážitkem, ale i výpravou do pohádky. Od skalních amfiteátrů po zámecké zahrady – tady se nehledí na dress code, jen na počasí a chuť nechat se unést atmosférou. Některá divadla vznikla ve skalách, jiná v parcích a zámeckých zahradách nebo pod širým nebem na okraji měst a vesnic, ale všechna mají společné jedno: jejich genius loci vás zasáhne rovnou do duše. Ať už se hraje Shakespearův Sen noci svatojánské nebo jen cinkají skleničky před koncertem smyčcového kvarteta, ocitnete se v jiné realitě – takové, kde je dovoleno snít.
 

Otáčivé hlediště v zámecké zahradě v Českém Krumlově

Nejznámější divadlo našich zámeckých zahrad najdete v Českém Krumlově! V českokrumlovské zámecké zahradě se nachází unikátní divadelní scéna s otáčivým hledištěm. Venkovní scéna Jihočeského divadla v Českých Budějovicích se poprvé roztočila v roce 1958. Otáčivé hlediště umožňuje divákům sledovat děj z různých perspektiv, zatímco se scéna kolem nich mění. Nezapomenutelnou atmosféru dává divadelním představením nejen samotná zahrada, ale i letohrádek Bellarie. Sami uvidíte, jak šikovně se rokokový zahradní klenot dokáže vplést do děje!
 

Divadla a amfiteátry v zahradách

Divadla a přírodní amfiteátry byste našli v mnoha zámeckých zahradách, většina z nich je už ale nenávratně zničena. To se týká třeba divadla v zámeckém parku v Blatné. Naopak divadlo funkční a plně k dispozici různým projektům mají na zahradě zámku Nové Hrady na Českomoravském pomezí anebo v zámeckém parku v Horních Počernicích. Známé je také přírodní divadlo v parku u zámku Konopiště, postavené v roce 1964. Zpočátku je využívalo i Národní divadlo, dodnes se tu pořádají hudební festivaly, koncerty nebo opery.
 
V Praze je velmi oblíbeným místem otevřená divadelní scéna na Vyšehradě. Zde se hraje každé léto, až do začátku září. Milovníci opery se každoročně těší na operní představení pod širým nebem v přírodním amfiteátru v Šárce. Šlo o největší přírodní divadlo v Evropě, které se stalo inspirací pro další lesní divadla v zemi. Prvním představením byla Prodaná nevěsta a díky tehdy nezalesněným kopcům tu byla výborná akustika. Svou činnost přírodní divadlo sice ukončilo už v roce 1922, ale připomínkou dávných časů bývají představení některé klasické české opery, která se v Šárce pořádají obvykle první neděli v září. Vstup je bezplatný a diváci sedí na donesených dekách.
 

Lesní divadla

Zkrátka venkovní divadla mají své kouzlo. Ale lesní divadla? Ta jsou úplně jiná liga. Nejsou jen kulturním prostorem, ale také kouskem živé krajiny, kde se herci dělí o scénu s veverkami, diváci sedí na pařezech a akustika je dílem náhody a příznivého větru. Vznikala často z nadšení místních spolků, které chtěly kulturu přinést do přírody, a někdy i ze snu, který přerostl v dřevěné jeviště mezi smrky.
 
Zní to poeticky? Ale právě taková je skutečnost. Přesto nejde o žádné skanzeny nostalgie, tahle místa stále žijí. Občas se na nich hraje, jindy se v nich jen odpočívá, ale vždycky dýchají něčím zvláštním. Možná právě proto, že tu ticho nikdy není úplné. A když se posadíte do hlediště a zavřete oči, třeba uslyšíte i potlesk minulosti.
 
Lesní divadlo ve Sloupu v Čechách: Uprostřed lesů jižně od obce Sloup kousek od úžasného skalního hradu se mezi pískovcovými skalami skrývá něco, co nečekáte – lesní divadlo vytesané do skály. Vzniklo už ve 20. letech, když místní toužili po scéně, která by se snoubila s krajinou. Dnes je to tiché místo, obklopené stromy, které působí, jako by si paměť scény i publika převzala sama příroda. A když si tu sednete na dřevěnou lavičku, snadno podlehnete iluzi, že za chvíli přijdou herci. Možná i přijdou – ti lesní. Kromě větru ve vlasech a voňavého jehličí možná budete mít štěstí a v hledišti nebo na jevišti zahlédnete srnky.
 
Lesní divadlo v Nýrsku: Tam, kde Šumava pomalu přechází v pohádkový les, v bývalém lomu pod zříceninou hradu Pajrek u Nýrska vzniklo už za první republiky lesní divadlo. Zdá se být zapomenuté, ale přesto je nesmírně živé, a to letním programem i atmosférou. Tiché, zarostlé mechem, občas ozdobené deštěm nebo jehličím, působí jako kulisa z jiného času. Je to místo, kde se i obyčejné posezení mění v představení – se scénářem, který píše krajina sama.
 
Lesní divadlo u Cvikova: Divadlo pod širým nebem má jednu výhodu – vždycky je vyprodané. Jen publikum se někdy skládá z diváků na dece, cyklistů na obhlídce a ježků v hledišti. To platí třeba pro lesní divadlo u Cvikova. Místní ochotníci ho vybudovali v jednom z lomů na úpatí Zeleného vrchu v roce 1920, na jevišti dokonce kdysi stály dva dřevěné domky. Z kulis se zachovala už jen místnost vytesaná ve skále a krátká chodba s výklenkem, na okolních svazích jsou dosud patrné zbytky hlediště. V létě se tu občas hraje, ale i když ne, místo si drží svůj půvab. Je to jeden z těch koutů, které dávají smysl i bez událostí – stačí klid, kniha, termoska s kávou a přítomnost.
 
Lesní divadlo Mlýny u Kytlice: Pořádně živo bývá naopak v lesním divadle Kytlice – Mlýny. Scénu obnovili místní ochotníci a díky nim dnes v malém údolí pod starým mlýnem stojí divadlo, kde každé léto zní smích, zpěv a občas i zapomenutý verš. Představení tu nejsou o dokonalosti, ale o radosti – a o tom, že mezi herci a diváky není nic víc než pár kroků po trávě.
 
Lesní divadlo v Řevnicích: Místo střechy širé nebe. Místo světel měsíční svit. K tomu neopakovatelná vůně lesa, šum borů a čerstvý svěží vzduch. Tak to je magická atmosféra Lesního divadla Řevnice. Pro svou nenapodobitelnou atmosféru je každé léto vyhledáváno mnoha diváky, aby si v klidném prostředí lesa mohli vychutnat různá představení, festivaly, koncerty a další akce. Jedná se především o domácí scénu Divadelního souboru Řevnice.
 
Lesní divadlo Skalka u Příbrami: Kousek od Podlesí se mezi stromy krčí lesní scéna, která kdysi bývala kulturním srdcem kraje. Dnes je lesní divadlo Skalka většinou spící princezna, ale v letních měsících tu pravidelně hrají dobrovolnické divadelnické spolky a také Divadlo A. Dvořáka z Příbrami. Když sem přijdete za ticha, s výhledem na Brdy, máte pocit, že se každou chvíli může ozvat gong a všechno ožije. A i když se nic nestane a opona se nezvedne, třeba se vám do klína snese list z kaštanu. Tohle v kamenném divadle nikdy nezažijete!
 
Zaniklé lesní divadlo na Mariánské hoře: Mariánská hora nad Albrechticemi v Jizerských horách v sobě má cosi posvátného. Možná za to může ten klid, možná příběhy, které tu zůstaly mezi stromy. Zbytky bývalého lesního divadla působí jako přirozená součást lesa – nenásilné a tiché součásti krajiny. Je to místo, kam si člověk může přijít sednout – jen tak. Naslouchat, nebo třeba snít o časech, kdy to tu žilo.
 

Tam, kde scéna končí nebem

Lesní divadla jsou zvláštní. Nečekají potlesk, nesoutěží o návštěvnost, a přesto dokážou zůstat v paměti. Možná proto, že na jejich jevištích nehrají jen lidé, ale i vítr, světlo, ptáci a stromy. Jsou jako otevřená kniha, kde chybí poslední stránka – a každý návštěvník ji může dopsat po svém.
 
Ať už se na ta místa vydáte s cílem zažít kulturu, nebo jen s chutí na klidný výlet, jedno je jisté: domů si odnesete víc než jen fotku. Možná kapku rosy na botě. Možná kousek duše lesa. A možná chuť vrátit se zpátky – až příště zase začne představení.