Druhou světovou válku a roky, kdy Československo zmizelo z mapy Evropy, připomíná řada expozic a také pár nesmírně atraktivních míst, o kterých se zas tak moc neví:
podzemí, kam nacisté přesunuli část zbrojní výroby. Tuhle část říšského hospodářství dodnes provází řada nejasností, dohadů a pověstí, podle nichž se ve zřícených temných štolách prý dodnes skrývají tajné zbraně, bedny s poklady a dokumenty, v ještě lepším případě pak dokonce
rakety V-2, létající talíře a komnaty z jantaru. Jak to ale vlastně s německými podzemními továrnami bylo ve skutečnosti? Pojďte se seznámit s
Richardem,
Rabštejnem,
Dianou,
Dinarem,
Alkazarem,
Pustými kostely a také s
německým koncentračním táborem Mittelbau-Dora.
Továrna Richard u Litoměřic
Podívali jste se někdy do
štol podzemní továrny Richard v
bývalých vápencových lomech pod
Radobýlem a Bídnicí na okraji
Litoměřic? Vyráběly se tu především tankové motory HL-230 pro tanky Panther a Tiger, možná se experimentovalo s palivem pro rakety V1 a V2, supertajné zbraně třetí říše. O život tu vinou pracovních úrazů, hrubého zacházení, podvýživy a v neposlední řadě důlních závalů a tyfu přišlo asi šest tisíc lidí. Poblíž Richardu ostatně vznikla
samostatná pobočka terezínského koncentráku i s vlastním krematoriem.
Ještě před pár lety se do štol Richardu dalo dostat, samozřejmě nelegálně a na vlastní nebezpečí, ale tahle možnost už před časem padla.
Památníku Terezín, který bývalou továrnu Richard spravuje, došla trpělivost a přístup definitivně uzavřel.
Utajenou podzemní zbrojovku, vůbec největší na našem území, si prohlédnete už jen na fotografiích, a to v
podzemí pod litoměřickou radnicí.
Expozice Důl Richard v proměnách času v několik desítek metrů dlouhé podzemní chodbě nabízí panely, dobové snímky, kopie původních cedulí, nářadí a další předměty. Otevřeno je od začátku května do konce září denně, od října do dubna
od pondělí do pátku od 10 do 16 hodin. Vstupenky si koupíte v informačním centru.
Neváhejte,
autentické podzemí továrny Richard si už zřejmě nikdy na vlastní oči neprohlédnete, štoly 25 až 30 kilometrů dlouhého labyrintu totiž rychle chátrají a hroutí se. Část chodeb je dodnes neprobádaná, další část se proměnila v nejstarší úložiště jaderného odpadu na našem území a tomu odpovídají i bezpečnostní opatření.
Podzemní továrna Rabštejn
Zatímco Richard je pro zvědavé oči navždy minulostí, do
podzemní továrny Rabštejn, kde bývala česká pobočka koncentračního tábora Flossenburg a firma WFG Bremen tu vyráběla části letadel Junkers, Messerschmitt a vrtulníky Focke-Achgelis 223 „Drache“, se můžete vypravit téměř kdykoliv. Otevřeno je celý rok,
prohlídku si ale musíte domluvit den předem a za příplatek se dokonce podíváte do dalších částí labyrintu. Doporučené je teplé oblečení, baterka a dobré boty.
Podzemní prostory v pískovcových skalách
Českého Švýcarska v okolí
České Kamenice a
Janské vyhloubili vězni z koncentračního tábora Flossenburg. Z původně plánovaných prostor o rozloze až 82 000 metrů krychlových stihli vyrubat necelou pětinu, naplno se tu pracovalo až do 7. května 1945. Po osvobození chodby sloužily jako skladiště.
Podzemní továrna Dinar v jeskyni Výpustek
Známé
jeskyně Moravského krasu doplnila teprve v roce 2007
jeskyně Výpustek v
údolí Křtinského potoka mezi
Křtinami a
Adamovem. Vystřídalo se tu několik armád, za první republiky i za války, kdy v jeskyni Němci zřídili
podzemní fabriku s krycím jménem Dinar. Podobně jako sousední
Býčí skálu a
další jeskyně v okolí – Kůlnu, Michalku a Starou Drátenickou – i Výpustek sloužil k výrobě součástek leteckých motorů pro dceřiný závod firmy Flugmotorwerke Ostmark GmbH., Wien.
Němci jeskyni opustili začátkem dubna 1945 poté, co podzemní továrnu zničily výbušniny a oheň. Jeskyně poté zůstala opuštěná, zdevastovaná a volně přístupná, než tu roku 1961 československá armáda vybudovala obří protiatomový kryt. Ten zahladil veškeré stopy po dřívějších aktivitách, z tajné továrny se dochovaly jen
historické filmové záběry. Do
jeskyně Výpustek se můžete podobně jako do blízkých
Punkevních jeskyní vypravit celoročně.
Podzemní továrna Diana u Tišnova
Bombardování Vídeňského Nového Města přinutilo v roce 1943 továrnu Wiener Neustadter Flugzeugwerke k hledání jiného útočiště. Tím se staly
tři tunely na tehdy rozestavěné železniční trati z
Havlíčkova Brodu do
Brna, a to v úseku mezi
Tišnovem a
Křižanovem.
Až do března 1945 pak
továrna Diana vyráběla stíhačky Messerschmitt; v 633 metrů dlouhém tunelu u
Dolních Louček se od konce léta 1944 montovaly trupy letadel, v 213 metrů dlouhém
Lubenském tunelu se zhotovovala křídla a v třetím, 513 metrů dlouhém
Níhovském tunelu se připravovaly plechové díly a další části letadel. V terénu a údolí říček Libochovky a Haldy dodnes objevíte nejenom
stopy po budovách, ale i po
narychlo vybudované úzkorozchodné železnici, která všechny provozy propojila.
…a další menší továrny
Na území bývalého protektorátu Čechy a Morava existovalo víc projektů, ale například továrna na dělové hlavně v
Srbsku u
Berouna (projekt Sigma) nikdy nevznikla, protože sem bylo příliš dobře vidět z
železniční trati Praha–Beroun. V tunelech legendárního
Posázavského Pacifiku u
Davle se montovaly součásti k leteckým motorům pro Messerschmitt 262 Schwalbe, v
Českém krasu zbylo několik nedokončených štol v
lomu Alkazar (projekt měl krycí název Kainit), v
Prokopském údolí dodnes můžete vidět
část podzemní továrny Junkers (projekt Kali / Eulalie, objekt patří armádě a je nepřístupný) a krasové jeskyně v
Branické skále v
Praze-Podolí posloužily pro vznik podzemní továrny s krycím názvem Bronzit na výrobu elektronových součástek. Po válce místo se tu skladoval led z
Vltavy. Známé jsou i
Pusté kostely, kde v bývalých komorách po těžbě sklářského písku vznikaly letecké kanóny Mk 108. Po válce soustava jeskyní dlouho sloužila jako sklad ovoce a dnes je z ní motorkářský klub.
Legenda jménem Dora a rakety V-2
- Ne všechny nacistické továrny byly důležité, některé objekty sloužily jako sklady, rafinerie nebo pro výrobu částí letadel a tanků. Pro jejich zřízení byl klíčový rok 1943, kdy se válka pro Třetí říši začala vyvíjet nepříznivě a nacisté hledali způsoby, jak ochránit strategická odvětví svého průmyslu před vzdušnými útoky a bombardováním. Volba padla na staré lomy, železniční tunely, jeskyně, staré doly a pivovarská sklepení.
- Výroba slavné V-2 probíhala vlastně jen na jednom místě – v obrovské podzemní továrně Dora společnosti Mittelwerk GmbH u Nordhausenu v Durynsku. Do nejvýznamnější podzemní továrny na území Říše nacisté postupně přesunuli také výrobu motorů pro stíhací letouny a střel V-1.
- Před válkou se tu v lomech i pod zemí těžil anhydrit, hornina blízká sádrovci používaná zejména v chemickém průmyslu. Podzemí tvořily dva esovitě zahnuté dvojkolejné tunely o délce kolem 1 800 metrů a šířce 11 metrů. Propojovalo je 46 příčných výrobních hal, na konci války celková délka podzemí přesahovala dvanáct kilometrů.
- Uvnitř se kromě montážní linky na výrobu raket V-2 nacházely kanceláře, dílny a další provozní sekce, venku pak koncentrační tábor s krematoriem, kasárna SS a nádraží. Pracovalo tu až 60 tisíc vězňů z koncentračního tábora Buchenwald, z toho 25 tisíc zde zahynulo. Vyrobeno bylo přibližně 6 000 raket V-2, z toho polovina byla použita v ostrém boji; další sloužily k testovacím účelům nebo šlo o zmetky. Navzdory spojeneckému bombardování výrobu zastavil až konec války, památník koncentračního tábora tu vznikl v 90. letech 20. století.
- Další zpřístupněné nacistické podzemní továrny objevíte kousek za Broumovem, v polských Sovích horách. Od roku 1943 tu pod krycím jménem Riese (Obr) vznikala soustava sedmi podzemních komplexů s celkovou délkou přibližně 10 km, dnešní název je Podzemní město Osówka.