Skalní útvar
Panská skála leží kousek od silnice mezi
Kamenickým Šenovem a obcí
Prácheň tam, kde se setkávají hranice
Českého středohoří a
Lužických hor.
Svislé pěti až šestiboké čedičové sloupce, až 15 metrů dlouhé a v průměru 20 až 40 centimetrů široké, připomínají píšťaly chrámových varhan. Panská skála dokonce inspirovala
Petra Olaha, designéra
nových varhan pro katedrálu svatého Víta na
Pražském hradě. Zatímco čedičových píšťal Panské skály se zatím nikdo nedopočítal, svatovítské varhany žádné tajemství neskrývají: mají dohromady šest a půl tisíce píšťal, ta nejmenší měří pouhých sedm milimetrů, naopak ta nejdelší přesahuje sedm metrů. Nové varhany zdobí chrámový interiér od konce loňského roku a poprvé by se měly rozeznít letos
15. června na svátek sv. Víta, hlavního patrona katedrály.
Varhany a sopky nad černou pláží Islandu
Kamenné varhany jsou přírodním fenoménem krajin se sopečnou minulostí. V případě Islandu jde i o sopečnou přítomnost; ne nadarmo se mu říká země ohně a ledu. Pláž s černým sopečným pískem u
mysu Dyrhólaey na jižním pobřeží ostrova se řadí mezi magická místa, opředená řadou příběhů – například o trollech, kteří zkameněli a proměnili se ve
skály Reynisdrangar, výhružně trčící z moře kousek od pobřeží. Skalní bráně na výběžku Dyrhólaey se říká
Brána Islandu, nás ale tentokrát bude zajímat jiná skála: 120 metrů vysoký
skalnatý útes nad černou pláží Reynisfjara s povědomými kamennými sloupy. Od dubna až do zimních měsíců jsou skalní skuliny a četné jeskyňky domovem mnoha druhů mořských ptáků, od buřňáků přes racky, alky, alkouny až po oblíbené papuchalky. Kamenné varhany jsou zkrátka oblíbeným hnízdištěm a vyhlášenou ptačí rezervací.
Že fascinující příroda Islandu dokáže být nebezpečná potvrzuje pláž s vulkanickým pískem, kde varovné cedule upozorňují neposedné turisty na takzvané plíživé vlny. Přichází nečekaně a nemusí být nijak velké, ale těm, kteří nedbají varování a brouzdají bosky v mělké vodě, dokážou podrazit nohy a vtáhnout je do moře. Pokud se budete držet dál od vody, samozřejmě se vám nic nestane. I když na Islandu je bezpečí relativní: pořád tu jsou proslulé sopky, které leží na dohled od pláže Reynisfjara. Ze severu na pobřežní varhany dohlíží ledovec Mýrdalsjökull, pod nímž se schovává obří vulkán Katla, západně od něj se pak leskne ledová čepice sopky Eyjafjallajökull. Její erupce a sopečný popel v atmosféře, který v roce 2010 na několik dní zastavil letecký provoz téměř nad celou Evropou, dosud máme v živé paměti.
Panská skála a její cesta na sever
Zatímco čedič z islandského
Reynisdrangaru patří jen ptákům, kámen z
Panské skály byl dobře dostupný a byl o něj zájem i ve světě. V 18. století tu vznikl první lom, ale když postupné lámání odkrylo unikátní přírodní jev, objevily první snahy zastavit postupné ničení a Panskou skálu zachránit. Od začátku první světové války se tu kámen lámal jen příležitostně, přesto se v roce 1939 uvažovalo o kompletní likvidaci celého skalního útvaru. Čedič je totiž mimořádně odolný vůči agresivnímu působení mořské vody a kámen z Panské skály měl posloužit k zabezpečení ponorkové základny na ostrově Helgoland. K tomu naštěstí nedošlo; v roce 1948 přišel definitivní zákaz těžby a dnes je Panská skála zařazená mezi národní přírodní památky.
Kde nejdete další kamenné varhany?