Habáni, anabaptisté či novokřtěnci mají své kořeny v 16. století, v dobách radikální reformace. Samotné hnutí, jehož příslušníci věřili v
absolutní pacifismus a
společné vlastnictví majetku, vzniklo v roce 1525 ve Švýcarsku a Tyrolsku. Po vypovězení z Německa, Itálie i Rakouska novokřtěnci putovali Evropou a hledali nový domov.
Usazovali se tam, kde jim to dovolila vrchnost – a to bylo například
na panstvích Žerotínů, Kaňovských z Dubňan, pánů ze Zástřizel a dalších nekatolických šlechtických rodů na
jižní a
východní Moravě. Právě tam také nejčastěji narazíte na jejich stopy.
Habáni a Hustopeče
Jedním z
habánských center byly
Hustopeče, i když tamní pobyt jim překvapivě povolila ryze katolická vrchnost, cisterciačky z
kláštera na Starém Brně. Čelním představitelem zdejších novokřtěnců byl
Jakob Hutter, jeden z hlavních vůdců
reformačního hnutí. Hustopeče byly prvním místem, kde díky nebývalé náboženské toleranci habáni mohli žít v klidu a míru. Hutter a jeho příznivci tu vytvořili
první vzorový bratrský dům, který se později pro moravské novokřtěnce stal typickým prvkem. Žili společně, ve dvorcích měli kromě rodinných dílen
vlastní školu i
opatrovnu pro nejmenší děti, a jejich
propracovaný vzdělávací systém později inspiroval i
Jana Amose Komenského. Dvůr v Hustopečích měl vlastní vinný sklep a lisovnu, kde habáni zpracovávali úrodu ze svých vinohradů. Hutter sám byl ve městě prožil jen dva roky, zanedlouho byl zatčen a v roce 1536 upálen. Po jeho mučednické smrti se hustopečští novokřtěnci začali nazývat
hutterité.
Úzce spojená s životem novokřtěnců je pietně upravená
Rajská studna v ulici Svatopluka Čecha, kam si pro vodu patrně chodil i sám
Jakob Hutter. Pamětní deska připomíná, že právě u ní vznikla první usedlost novokřtěnců,
motivy z fajánsové keramiky jsou zase symbolem jejich
řemeslné šikovnosti.
Habánská fajáns
Habánská fajáns, keramika z jemné plavené hlíny, přelitá zářivě bílou glazurou a zdobená v modrých, žlutých, zelených a fialových tónech, je už stovky let oblíbeným artiklem sběratelů.
Habánská keramika je k vidění nejenom na četných hradech a zámcích, ale také v
Národním muzeu a
Uměleckoprůmyslovém museu v
Praze a v
Moravské galerii v
Brně. Vedle baňatých džbánů patřily k nejoblíbenějším kouskům
podnosy s bohatě prolamovaným okrajem, nesené na rozšířené nožce; od novokřtěnců jejich výrobu kopírovali další hrnčíři a kolem roku 1600 patřily k běžné výbavě šlechtických a měšťanských domácností. Půvabné tvary se vyrábějí dodnes. Naopak na habánské keramice nikdy nenajdete žádné žertovné tvary, jejich používání bylo zakázáno.
Během stovky let, kterou habáni prožili na jihovýchodní Moravě, založili keramických dílen celou řadu, namátkou v
Bučovicích,
Kobylí,
Mikulčicích,
Mikulově,
Ostrožské Nové Vsi, ve
Slavkově u Brna či
Strážnici.
Habánské stopy
Pro majitele
panství byli habáni požehnáním: byli pracovití, vynikali v mnoha řemeslech a přinášeli nemalé zisky. Povznesli vinařství nejenom v
Hustopečích, ale také v
Čejkovicích a ve
Velkých Bílovicích; tam můžete navštívit
Habánské vinné sklepy, založené roku 1614. V
Podivíně se dochovaly legendy o tajuplném
habánském pokladu, na poklad ale narazíte i ve
Velkých Pavlovicích.
V prastarém
vinném sklepě rodiny Lacinových kdysi hospodařili habáni; v dolní části zpracovávali víno, nahoře skladovali obilí. Po jejich stopách i životním příběhem předků dnešních majitelů vede nová a do detailu propracovaná
interaktivní prohlídka, kde vás čeká nejen plno moderních vychytávek, ale také zapojení všech smyslů.
S habány se setkáte také ve
Vacenovicích, kde
Habánský sklep ze 16. století upravili jako malé muzeum: je tu expozice habánské keramiky, model habánského domu i staré
habánské pece. Kromě výroby fajánse tu novokřtěnci měli i nožířskou a kožešnickou dílnu, pěstovali a vyráběli víno a chovali dojné krávy a ovce.
400 let od vypovězení novokřtěnců
Život vacenovických habánů zkomplikoval majitel
milotického panství Albrecht z Valdštejna, který je nutil k těžkým
robotám, na nichž zničili své koně, a odmítal jim platit za zboží. Jejich dvůr byl v letech 1619–1620 vypleněn, po znovuvybudování v roce 1621 vyhořel, ještě horší rána ale přišla o rok později.
Po
bitvě na Bílé hoře zasáhla české země vlna protireformace a habáni byli
vypovězeni ze země. Zůstat mohli jen ti, kteří byli ochotní přijmout katolickou víru, ostatní museli během čtyř týdnů zmizet. Dodejme, že v té době habáni sídlili ve
108 obcích na Moravě a odhadem šlo o několik desítek tisíc lidí. Letos si tak
Hustopeče,
Velké Pavlovice a další místa připomínají 400 let od vyhnání novokřtěnců z celé jižní Moravy.
Zlatá jablka v Lanžhotě
Hezký příběh o odchodu habánů se dochoval v
Lanžhotě: protože si s sebou nesměli vzít nic jiného než šaty, co měli na sobě a jídlo na cestu, očesali jablka ze svých sadů a vyrazili. Převozníkovi, který je měl převézt přes
řeku Moravu na Slovensko, tak neměli čím zaplatit. Nabízeli mu jablka, to se ale převozníkovi zdálo málo; nakonec se ale slitoval a převezl je na druhou stranu. Habáni mu nechtěli zůstat nic dlužni, a tak mu pár jablek vnutili, rozloučili se a odešli. Když převozník večer dostal chuť na jablko a zakousl se do něj, uvnitř objevil několik schovaných zlaťáků – tak si habáni dokázali odnést velkou část svého majetku s sebou. Převozníkovi mohlo být jen líto, že si nevzal celý koš, když mu ho nabízeli.
Víte, že…?
- Kromě pár historických střípků se u nás dochovalo i jméno Jakoba Huttera: v Česku dodnes žije asi stovka lidí s příjmením Hutter či Hutterová, z toho třetina na Hustopečsku.
- Z českých zemí habáni odcházeli na západní Slovensko, do Sedmihradska, později do rumunského Valašska a na Ukrajinu. Později emigrovali především do USA a Kanady, kde dodnes žije přibližně 50 tisíc hutteritů. Mnozí žijí podobně jako známější amišové převážně ve farmářských komunitách a dosud hovoří starým německým dialektem s tyrolskými, slovanskými i anglickými prvky.
- I když se žádný habánský poklad nikdy nenašel, legendy o tajemných sklepeních a chodbách žijí dodnes. Habáni nám ale zanechali něco mnohem cennějšího než zlato. Na Moravě po nich dodnes zůstalo vinařské umění, pečlivost, houževnatost, pracovitost i úcta k přírodě, půdě a révě.