Když zemřel rybníkář
Štěpánek Netolický, tvůrce
Zlaté stoky, byly
Jakubovi Krčínovi z Jelčan asi tři roky. Narodil se v
Kolíně a po studiích na latinské škole a možná i na
Univerzitě Karlově v
Praze nastoupil do služeb
Viléma Trčky z Lípy. Působil na
hradě Veliš u
Jičína, kde měl na starost lesy, rybníky, lov a poddané, pak se stal hospodářským správcem v
augustiniánském klášteře v
jihočeských Borovanech. V roce 1559 vstoupil do služeb
Rožmberků a stal se purkrabím na
hradě v
Českém Krumlově. Díky skvělým organizačním schopnostem byl po třech letech jmenován nejvyšším regentem a dalších dvacet let pak řídil celé rožmberské dominium.
Krčín byl na svou dobu vynikající ekonom a manažer. Brzy pochopil princip vrchnostenského hospodaření a věnoval se tomu nejvýnosnějšímu, tedy
zemědělství a
pivovarnictví. Postavil nové dvory s ovčíny a pivovary, vyměřoval nové rybníky a zvětšoval ty starší. Zdokonaloval také hráze, které neprosakovaly, a vybudoval rovněž
Novou řeku, umělý kanál, který odváděl přebytečnou vodu z
Lužnice do
Nežárky. Největší z Krčínových rybníků byly
rybník Svět a
rybník Rožmberk u
Třeboně. Sice byly příliš veliké a hluboké, takže nebyly tak výnosné jako Štěpánkovy, ale při jejich stavbách dokázal výborně využít přírodní podmínky a také ryby dokázal výhodně prodávat do ciziny. Příjmy plynoucí do rožmberské pokladny v té době převýšily všechna další odvětví včetně pivovarnictví. Díky tvrdému jednání a zacházení s poddanými Krčína provázely už za jeho života
pověsti o krutém regentovi, který se pro úspěch svého díla spolčil s čertem.
Od
Rožmberků za své služby získal dvě vsi a dva dvory u
Netolic. Tvrz Nový Leptáč využíval jako lovecký zámeček, založil velkou
oboru a další soustavu rybníků, zavlažovacích systémů i kratochvilných vodních staveb. Protože v krajině nebyl dostatek vody, z kopců nad Netolicemi nechal přivést vodu
stokou Krčínka, obdobou
Zlaté stoky na
Třeboňsku. Vilémovi z Rožmberka se zvelebené místo natolik zalíbilo, že
hrádek Nový Leptáč s Krčínem vyměnil za panství
Sedlčany a velký dům v
Třeboni, a na novém panství vybudoval renesanční
zámeček Kratochvíle.
Poprvé se
Jakub Krčín oženil v roce 1566, kdy díky své bohaté (a o třicet let starší) ženě Dorotě Slepičkové získal velký majetek a dům na
Latránu v
Českém Krumlově. Záhy po smrti první ženy se oženil podruhé, a to s
Kateřinou, dcerou rybníkáře a spolupracovníka hradeckého hejtmana Jana Zelendara. Roku 1590 Krčín opustil rožmberské služby a odstěhoval se do
Křepenic, kde si postavil renesanční
vodní tvrz. Tam se manželům narodilo pět dcer. Krčín se na svých statcích dál úspěšně věnoval hospodaření a zakládal další rybníky.
Závěr života strávil na
tvrzi v Obděnicích na Sedlčansku. Nachystaný hrob v
obděnickém kostele ale zůstal prázdný, na monumentální náhrobek s latinským epitafem nikdy nebyl doplněn letopočet úmrtí.
Podle místních lidových pověstí ho odnesl čert, pravděpodobnější ale je, že zemřel při pobytu u své dcery a byl pochován v
kostele sv. Vavřince v
Prčici, kde se údajně našel zbytek náhrobní desky s vytesaným jménem Krčín.
Smrtí Jakuba Krčína se završil zlatý věk rožmberského rybníkářství a
Třeboňská rybniční soustava vypadala v době jeho smrti téměř tak, jak ji známe dnes.
Jakuba Krčína kromě rybníků na
Třeboňsku připomíná například stálá expozice
Městského muzea v
Sedlčanech a
Krčínova cyklostezka, na hrázi
rybníka Svět v
Třeboni stojí jeho socha.