Krasová oblast zaujímá pruh
devonských vápenců severně od
Brna. Severní část
Moravského krasu je odvodňována říčkou
Punkvou a jejími zdrojnicemi. Nachází se zde jeskynní systém
Amatérské jeskyně, který s navazujícími jeskyněmi měří téměř 35 km, což jej řadí k
nejrozsáhlejším jeskyním systémům ve střední Evropě. Součástí tohoto systému jsou i
Punkevní jeskyně s 138,5 m hlubokou
propast Macocha, která vznikla zřícením stropu podzemního dómu. Dále jsou
veřejnosti přístupné Sloupsko-šošůvské jeskyně,
jeskyně Balcarka,
Kateřinská a
jesyně Výpustek.
Ve střední části
Moravského krasu je hlavním jeskynním systémem
12 km dlouhé
Rudické propadání –
Býčí skála. Nejznámější jeskyní jižní části krasu je jeskyně Ochozská s délkou téměř 2 km
Na území Moravského krasu je dnes
evidováno přes 1 100 jeskyní. V řadě z nich jsou zachovány doklady dávno vyhynulého života i vývoje lidské společnosti. V
jeskyni Kůlna je doloženo
nejstarší osídlení Moravského krasu člověkem neandertálským z doby před 120 000 lety. Pozoruhodné jsou rovněž nálezy rytin koní a bizonů na koňských žebrech z
jeskyně Pekárny. Vytvořili je lovci koní a sobů a jejich stáří je odhadováno na 11 000 až 13 000 let. V zájmu zachování tohoto jedinečného fenoménu bylo území Moravského krasu již v roce
1956 vyhlášeno
Chráněnou krajinnou oblastí.
Ráz zdejší krajiny je dán plošinami s
množstvím závrtů, které oddělují hluboké
kaňonovité žleby. Většina vod, která přitéká z nekrasové části
Drahanské vrchoviny, mizí na hranicích vápenců v ponorech do podzemí, kde během dlouhého geologického vývoje vytvořila složité jeskynní labyrinty. Pozoruhodná je i fauna jeskyní. Nejznámější jsou
netopýři, kterých zde bylo dosud zjištěno
21 druhů. V jeskyních
Moravského krasu však žijí i četné druhy bezobratlých živočichů, kteří jsou dokonale přizpůsobeni k životu v naprosté tmě. Ze skupiny kriticky ohrožených druhů rostlin zde například ve skalní stěně
propasti Macocha roste,
jako na svém jediném nalezišti v České republice, glaciální relikt,
kruhatka Matthioliho.