7 věcí, které nevíte… o Řádu německých rytířů

Řád německých rytířů je symbolem vojenské kázně, náboženské horlivosti a někdy i pořádného pragmatismu. Vznikl v dobách, kdy se Evropa soukala do brnění a vyrážela dobývat Svatou zemi. Postupem času se ale rytíři přesunuli blíž k domovu a záhy se usadili i v českých zemích. Pojďte společně s Kudy z nudy prozkoumat, kde všude najdete stopy Řádu německých rytířů a co všechno se za jejich bílými plášti s černými kříži skrývá.
 

1. Jak to celé začalo: Vznik řádu a první roky v Evropě

Psal se rok 1190 a v horkém Akkonu na pobřeží Svaté země vzniklo malé bratrstvo německých kupců z Brém a Lübecku, kteří ošetřovali raněné poutníky. Nikdo tehdy netušil, že tahle parta špitálníků brzy vymění obvazy za meče a promění se v obávaný vojenský řád. S požehnáním papeže i císaře rychle získali půdu, vliv a chuť rozšiřovat křesťanství nejen modlitbou, ale i silou. V roce 1198 bylo bratrstvo povýšeno na rytířský řád, v polovině 14. století se připojily řádové sestry. K profesním členům přibyli ještě obláti a familiáři – dobrodinci a podporovatelé řádu.
 
Řád bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě, latinsky zkráceně Ordo Teutonicus, žil podle řehole templářů a při péči o nemocné přejímal zvyklosti Řádu maltézských rytířů. Některé prvky a struktury řádového života převzal řád také od cisterciáků a dominikánů, a přizpůsobil je vlastním podmínkám. Jejich symbolem i poznávacím znamením se stal černý heroldský kříž na stříbrném či bílém poli a bílé pláště s černými kříži.
 

2. Cesta na sever a do českých zemí

Řád se rozšířili v celém Středomoří. Když se situace ve Svaté zemi přiostřila, rytíři zamířili do Evropy. Největší slávu si vydobyli v Prusku a Pobaltí, kde řád zřídil vlastní stát. Rytíři tu až do poloviny 16. století zakládali hrady a města a křtili „neposlušné pohany“ rychlostí a způsoby, které by jim v dnešní době vynesly řadu žalob u mezinárodního soudu. Do českých zemí vstoupili už na přelomu 12. a 13. století s požehnáním krále Přemysla Otakara I. a s podporou svaté Anežky České, která v nich viděla nástroj pomoci i ochrany. První řádové komendy – tedy kláštery se špitály – vznikly u dnešního kostela sv. Petra na Poříčí v Praze, v Opavě či Bílině.
 

3. Rytířská rezidence: Hrady a sídla řádu u nás

Němečtí rytíři se v českých zemích neusadili náhodně. Vybudovali si pevná sídla, která sloužila jako správní centra, vojenské pevnosti i symboly moci. Mezi ty hlavní patřila Opava, Bruntál a Sovinec coby téměř nedobytná hradní pevnost v podhůří Jeseníků. Jejich sídla nebyla jen o obraně – rytíři zde spravovali statky, vybírali daně a řídili místní život. Výrazné stopy řád zanechal na Bouzově. Hrad si rytíři oblíbili natolik, že ho v 19. století přetvořili do romantického pohádkového skvostu.
 

4. Bouzov: Hrad z pohádky i řádového snu

Kdo by neznal Bouzov? Jeden z nejkrásnějších hradů Česka je neodmyslitelně spojený právě s německými rytíři. V 19. století se se Bouzov dostal do hledáčku velmistra řádu Evžena Habsburského, který měl slabost pro středověkou romantiku. Hrad nechal kompletně přestavět ve stylu, který bychom dnes nazvali „Hollywoodský středověk“ – vysoké věže, cimbuří, padací mosty. Praktické využití šlo stranou, hlavní byla atmosféra. Rytíři ho využívali k reprezentaci a snili o něm jako o budoucím duchovním centru řádu.


 
Když Bouzov během druhé světové války zabavili nacisté, ironicky tak padl do rukou nepřátel svých někdejších zakladatelů. Dnes patří mezi nejnavštěvovanější památky u nás a zahrál si v nespočtu filmů a pohádek – kdo by nepoznal kulisy z filmů O princezně Jasněnce a létajícím ševci nebo seriálu Arabela?
 

5. Sovinec: Řádová pevnost mezi horami

Zatímco Bouzov dodnes láká na věžičky a překrásné stylizované interiéry s bohatou výzdobou, Sovinec byl odjakživa masivní hrad na strmé skále, kde šlo hlavně o strategii a přežití. Sovinec sehrál klíčovou roli během třicetileté války, kdy odolával švédskému obléhání. Pevnost byla několikrát napadena, ale vždy se statečně bránila, než v roce 1643 padla. Švédové Sovinec nešetřili: vypálili ho, vyplenili a z hradu udělali ruinu.



V pozdějších stoletích se hrad dočkal barokních úprav, ale původní vojenskou slávu už pevnost nikdy nezískala. Za druhé světové války sloužil Sovinec jako věznice a školicí středisko Hitlerjugend. V roce 1945 hrad vyhořel a jeho obnova trvala desítky let – dnes však patří mezi nejvýznamnější památky Moravy. Přijeďte na některou z historických akcí, určitě se vám tu bude líbit!
 

6. Sláva, pády a filmové hvězdy

Řád zažil velkou slávu, ale také bolestné pády. Cíl řádového ideálu vyjádřený heslem „Heilen und Helfen“ (léčit a uzdravovat) sice zůstalo, ale po reformaci a změně evropské politiky řád přišel o moc i majetek. Po první světové válce se z bojovníků stali správci a meče vystřídala duchovní služba. Pokus o nový počátek ale zmařil nástup nacismu. Řád byl zakázán jako organizace nepřátelská říši, velmistr internován, členové rozehnáni a někteří uvězněni v koncentračních táborech. Řádový majetek byl zkonfiskován a výsostné řádové symboly zneužila propaganda Třetí říše.
 
Přesto si jeho příběh uchoval sílu inspirace – například pro režiséra Františka Vláčila. Jeho film Údolí včel (1967) natočený podle baladické novely Vladimíra Körnera zachycuje nejen drsné prostředí rytířského řádu, ale nádherně vystihuje drsnou krásu rytířských ideálů i temná zákoutí lidské duše, vnitřní boj mezi poslušností a touhou po svobodě. Spousta scén vznikla v jihočeském Kuklově.
 

7. Rytířské tajnosti a pikanterie

Bez trošky tajemna by to nešlo: legendy mluví o ztracených pokladech německých rytířů, ukrytých tajných chodbách pod Bouzovem i Sovincem a intrikách, které leckdy připomínaly spíš renesanční špionáž než svaté bratrstvo. A pak jsou tu příběhy o romantických eskapádách rytířů, kteří dodržovali přísný celibát… ale lidské srdce (i tělo) si občas šlo vlastní cestou.

Přesto řád nikdy zcela nezanikl – dodnes funguje jako charitativní organizace zaměřená na pomoc nemocným a potřebným. Velmistr řádu sídlí ve Vídni, stejně jako generální rada a archiv. Řád má nadále mužskou i ženskou větev a oficiálně působí kromě Česka v Rakousku, Itálii, Slovensku, Slovinsku, Německu a Belgii. V Nizozemsku se němečtí rytíři už v 17. století stali samostatným protestantským řádem, který je nejstarší charitativní organizací v zemi.