České značky: Hedva Český Brokát, Tonak, gobelínka a další textilní tradice slezského Manchesteru

Česká republika se může pochlubit bohatou tradicí textilní výroby. Určitě znáte výraz rakouský nebo moravský Manchester. V 19. století se tak říkalo Brnu, které tehdy objemem textilní výroby, množstvím podniků a exportními možnostmi patřilo k nejprůmyslovějším centrům rakouské monarchie. Zběsilým tempem vlnařského průmyslu leckomu připomínalo britský Manchester, město, které rovněž prožilo největší rozvoj v období průmyslové revoluce v 19. století. Protějškem fabrik, industriálních čtvrtí a dělnických kolonií byly luxusní vily rodin majitelů textilních továren. K nejznámějším patří slavná vila Tugendhat, památka UNESCO, vila Löw-Beer či vila Stiassni.
 

Slezský Manchester

Existoval ale Slezský Manchester. Ten ležel v podhůří Jeseníků, a říkalo se tak trojici měst Rýmařov, Krnov a Bruntál. O jejich slávu a rozmach se postarala nenápadná, modře kvetoucí rostlinka, která se tu dřív v hojné míře pěstovala: len. Lněné výrobky byly trvanlivé a levné, výroba plátna patřila k místním tradičním řemeslům a ze lnu se vyrábělo všechno, od šatů, šátků a prádla přes pytle a plachty na formanské vozy až po provazy.

V roce 1746 majitel janovického panství hrabě Ferdinand Bonaventura Harrach založil v Rýmařově proslulou plátenickou manufakturu, která se stala se nejvýznamnějším podnikem svého druhu na Moravě i v celé rakouské monarchii. Harrachové na Rýmařovsko pozvali tkalce ze Šluknovska a nechali pro ně postavit několik nových vesnic či kolonií: tak vznikly v roce 1748 Harrachov anebo Ferdinandov, pojmenované po samotném hraběti. Po jeho manželce Růženě Harrachové dostala jméno osada Růžová, založená poblíž Janušova v roce 1757, jako poslední vznikla kolonie Nové Pole. Každá rodina dostala k užívání domek, postavený na náklady vrchnosti; tkalci si je koupili na dlouhodobý úvěr.
 

Harrachovská manufaktura a textilní tradice Krnova

Po zboží z janovické manufaktury byla značná poptávka, v dalších desetiletích v ní bylo až 800 stavů. V okolí postupně vznikaly další malé dílny, které se během 19. století postupně měnily na mechanické tkalcovny. Podnikatelé si Rýmařovsko vybírali k zakládání nových fabrik záměrně: ve městě ani v jeho okolí nebyl žádný průmyslový podnik a byly zde velmi levné pracovní síly s bohatou tkalcovskou tradicí.



Svůj podnik tu založil i Flemmichové, jeden ze starých krnovských rodů. Jejich tkalcovna sice vyráběla hedvábí v Rýmařově, ale ústřednu měla ve Vídni. Tam byly úpravny, barvírny i ateliéry, z Vídně se také řídil nákup surovin i prodej hotového zboží. Flemmichové vyráběli liturgické textilie, dracouny, kravatové látky, padákové hedvábí, listové šatovky i šátky, a v 80. letech 19. století zaměstnávali přes 600 pracovníků. Dnes v Krnově můžete navštívit půvabnou Flemmichovu vilu, kterou si v letech 1914 až 1917 nechal postavit jako rodinné sídlo textilní továrník Theodor Flemmich. Vilu využívá Městské muzeum pro pořádání dlouhodobých i krátkodobých výstav, často zaměřených právě na textilní tvorbu a tradice. V hlavní expozici si prohlédnete historické dřevěné exponáty, vypovídající o rozvinuté plátenické výrobě ve Zlatých Horách a Bruntálsku už na počátku 16. století.
 

Rýmařov a Hedva Český Brokát

Znáte Technotrasu? Propojuje místa, na nichž vás čekají nezapomenutelné zážitky připomínající technickou a řemeslnou vyspělost severní Moravy a Slezska. Ukáže vám neopakovatelný genius loci technických památek i míst, která průmyslem stále žijí. Jednou ze zastávek Technotrasy je expozice textilky Hedva Český Brokát, kterou připravilo Městské muzeum v Rýmařově. V bývalé tovární hale uvidíte různé tkalcovské stroje, výsledky práce tkalců včetně brokátových ornátů pro kněze a také opravdový skvost – unikátní kravatu z 20. let 20. století. Zážitek nabízí také speciální prohlídky, při nichž nahlédnete přímo do výroby.

Ta současná je samozřejmě ryze moderní, ovšem příběh výroby hedvábí, brokátu a kravat, které znal opravdu celý svět, začal na Rýmařovsku v roce 1890. Tehdy tu bratři Schielové z Moravské Třebové založili továrnu na hedvábnické tkaniny. V době největší konjuktury zaměstnávala firma Schiel 2 200 lidí na 1 100 stavech různých typů a šířek. Vyráběly se hlavně kravatové látky, šněrovačky, prošívané přikrývky, selské šátky a šatovky, ve válečných letech se firma soustředila na výrobu padákového hedvábí.

Firma úspěšně přežila i znárodnění a totalitní režim, v roce 2014 vznikla odštěpením závodu 06 Rýmařov od Hedvy Moravská Třebová samostatná firma Hedva Český Brokát. Jejím hlavním výrobním sortimentem zůstaly především brokáty, tkaniny s bohatě vytkávaným vzorem. Užívají se pro šití národních krojů, výrobu církevních ornátů, na tapety i čalounění. Vyrábějí se tu i brokáty historické, které vznikají jako repliky podle dochovaných historických textilií a šijí se z nich historické kostýmy pro divadlo a film. Firma spolupracuje s několika zajímavými tvůrci, například Mi fashion label, IHOR či Veronika Velčovská Jiroušková art&design, a vetkává do luxusního brokátu jejich sny a představy. V roce 2021 jeli zástupci rýmařovských textiláků do Vatikánu, aby papeži Františkovi osobně předali brokátové desky, vyrobené v rýmařovské tkalcovské dílně.
 

Nový Jičín, Tonak a klobouk pro Churchilla

Nekonečný příběh pokrývek hlav rozmanitých barev a střihů píše už řadu generací novojičínský Tonak – TOvárna NA Klobouky. Ano, skutečně je to takhle jednoduché: TONAK je zkratka podniku, který v Novém Jičíně založil Jan Nepomuk Hückel již v roce 1799. Tradice kloboučnického řemesla na Novojičínsku je ale mnohem staršího data, klobouky se tu vyráběly už v 17. století, a dokonce možná ještě dřív. Hlavní ale je, že ve městě na vás čekají dvě celoročně otevřené atraktivní kloboučnické expozice. V návštěvnickém centru vám prozradí, jak se klobouky vyrábí. Poutavou a zábavnou formou se seznámíte s jednotlivými fázemi pozoruhodného procesu jejich výroby a po absolvování interaktivní prohlídky můžete pokračovat do expozice klobouků na místním zámku. Mezi vzácnými artefakty objevíte třeba pokrývku hlavy následníka rakouského trůnu Ferdinanda d’Este, zavražděného v Sarajevu, anebo klobouk prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Není tajemstvím, že v Novém Jičíně vyrobili i klobouk pro britského premiéra Churchilla – ostatně novojičínské klobouky nosí celý svět!
 

Bruntál a první rifle na světě

Prvotřídní raritou se pyšní město Bruntál. Podle některých historiků právě ve zdejší textilce začal příběh prvních riflí, skutečného světového fenoménu. Jak se to stalo? Látku, která vznikla porušením běžného výrobního postupu, prý koupil americký obchodník. Tak se dostala až do Kalifornie ke známému Levi Straussovi, který z ní vyrobil první džíny, pracovní kalhoty vyztužené kovovými nýty.
 

Valašské Meziříčí a Moravská gobelínová manufaktura

Podobně skvělou pověst jako brokáty z Rýmařova mají i výrobky Moravské gobelínové manufaktury z Valašského Meziříčí. V roce 1898 ji založil akademický malíř Rudolf Schlatauer. S gobelíny se setkával na cestách po severských zemích a rozhodl se tuto techniku převést na Valašsko, region proslulý dávnými tkalcovskými tradicemi. Kromě restaurování historických tapiserií a výroby nových gobelínů a koberců podle moderních výtvarných předloh tu dokonce na unikátním desetimetrovém ručním tkalcovském stavu vznikají obří divadelní opony, například pro Novou scénu Národního divadla v Praze. Prohlídka vás seznámí s textilní technikou, která se během posledních dvou tisíc let téměř nezměnila, spoustu věcí si můžete osobně vyzkoušet. Navíc uvidíte v chodu historické stroje, podíváte se na dobové filmy o dílnách a řemeslech na Valašsku, občerstvíte se ve stylové kavárně a prohlédnout si můžete i galerii moderních a historických tapiserií. Gobelínka nabízí také kurzy, kde si vyzkoušíte kompletní výrobu vlastního koberce.


 

Místa, kde se seznámíte s textilem a textilními technikami

Textilní a tkalcovské tradice se samozřejmě neomezovaly jen na slezský či moravský Manchester. Na Kudy z nudy objevíte řadu muzeí a dílen, které se věnují textilním technikám. Vyzkoušejte některý z našich tipů!

• Oblíbili jste si modrotisk? Tradiční technika je dokonce pod ochranou UNESCO jako nehmotné dědictví několika středoevropských zemí včetně České republiky. Pokud byste rádi výrobu modrotisku viděli na vlastní oči, můžete na jižní Moravě navštívit dvě rodinné modrotiskové dílny, a to Modrotiskovou dílnu rodiny Danzingerovy v Olešnici nebo dílnu Arimo ve Strážnici. Obě dílny pořádají prohlídky spojené s ukázkou výroby.
• Na tkalcovské tradice se zaměřuje Tkalcovské muzeum v Trutnově, netradiční muzeum s tradičními řemesly.
• V bývalé textilní továrně Vonwiller v Žamberku sídlí Muzeum starých strojů a technologií, kde vedle parních strojů, válců, lokomotiv, aut či pil najdete i textilní stroje všeho druhu.
• V muzeum by se mohla proměnit i krnovská textilka Karnola, původně továrna na sukna Alois Larisch a synové, zařazená mezi národní kulturní památky.
• Při Dnech evropského dědictví a na objednání bývá přístupná mechanická tkalcovna Vincence Mastného v Lomnici nad Popelkou, první mechanická tkalcovna v Čechách. Továrnu založil v polovině 19. století tehdejší starosta Lomnice a průmyslník Vincenc Mastný.
• Ve Strmilově navštivte rodinnou tkalcovnu starobylé tkalcovské rodiny Kubáků, založenou v roce 1870. Prohlídku můžete spojit s exkurzí přímo v rodinné tkalcovně, kde se vyrábí bytový textil ze 100 % ovčí vlny a bavlny s tradičními i moderními vzory.
• Možnost aktivně se zapojit do tvůrčího procesu textilního tisku a vlastnoručně si zkusit potisk plátna můžete v Centru textilního tisku v České Lípě.
• Další expozice textilního tisku sídlí ve Dvoře Králové, v budově bývalé textilní školy na nábřeží Jiřího Wolkera. Spravuje ji Městské muzeum a uvidíte tu textilní stroje a další předměty, přepravené většinou ze zrušeného Muzea textilu v České Skalici.
• Textilním tradicím se věnuje rovněž stálá expozice v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí, nazvaná Textilní Oustí.