Evropa v Česku: proč máme rádi Litvu?

Litva a její malebná krajina s labyrintem jezer a lesů je zelenou duší Pobaltí. Většina z nás její kouzlo začala objevovat až po roce 1989, kdy Litva jako první ze sovětských republik vyhlásila obnovenou nezávislost. Přestože to do Pobaltí máme trochu z ruky a například trasa z Bohumína na hranice Polska a Litvy měří bezmála 700 kilometrů, s Kudy z nudy jsme se už do Litvy párkrát podívali. Například se seriálem #světovéČesko, když jsme vás lákali ke třem křížům v litevském Vilniusu anebo v článku o nejzáhadnějších knihách světa. Vedle Ďáblovy bible, za třicetileté války odvezené z Prahy do Švédska, to je Voynichův rukopis, pojmenovaný po Wilfridu Michaelu Voynichovi, americkém obchodníkovi polsko-litevského původu, který text získal v Itálii v roce 1912. S přívětivou pobaltskou zemí toho ale máme společného mnohem víc.


 

Litevské stopy u nás

Už v roce 1397 byla na Karlově univerzitě v Praze založena Litevská kolej. Karlova univerzita se pak na několik století stala významným centrem baltistických studií v Evropě a litevština se na univerzitě přednáší dodnes. Češi a Litevci se také společně účastnili bitvy u Grunwaldu v roce 1410, kdy vojska pod vedením Jana Žižky z Trocnova, Jana Sokola z Lemberka, litevského velkoknížete Vytautase a polského krále Vladislava II. porazila Řád německých rytířů. Litevský původ měla dynastie Jagellonců, která vládla českému království v letech 1471–1526. V době národního obrození básník František Ladislav Čelakovský přeložil a vydal sborník litevských národních písní a v roce 1856 profesor Karlovy univerzity August Schleicher vydal německy psanou litevskou gramatiku, knihu považovanou za vůbec první vědeckou mluvnici litevského jazyka. Na přelomu 19. a 20. století pak litevština částečně převzala českou diakritiku (č, š, ž) a nahradila tak spřežkový pravopis ovlivněný polštinou. Diplomatické styky s Litvou navázalo Československo v roce 1922, v 80. letech se rozvíjela ilegální spolupráce mezi československými a litevskými disidenty. Úspěšná je rovněž spolupráce mnoha partnerských měst, například Brna s Kaunasem, Děčína s Jonavou, Havířova s městem Mažeikia či Slaného s městem Rokiškis.


 

Vizitka: Litva v číslech

Litva má rozlohu přes 65 tisíc kilometrů čtverečních a 2,8 milionu obyvatel. Hlavním městem je Vilnius, úředním jazykem litevština a v roce 2004 Litevská republika rozšířila společně s naší zemí, Slovenskem, Estonskem, Kyprem, Lotyšskem, Maďarskem, Maltou, Polskem a Slovinskem rodinu zemí Evropské unie. Země se dělí na tradiční historicko-etnografické regiony Aukštaitija, Dzūkija, Malá Litva, Suvalkija a Žmuď. Povrch Litvy je vesměs rovinatý a nížinný, průměrná nadmořská výška dosahuje pouhých 99 metrů a nejvyšší bod Aukštojas měří 293 metrů. V zemi se nachází více než tři tisíce jezer. Kousek za hranicemi s Polskem objevíte jezero Vištytis / Vištyčio, pro rozmanitost flóry a fauny někdy nazývané evropský Bajkal. Největším jezerem v Litvě je jezero Drūkšiai / Drysvjaty.


 

Moře a jantar aneb tipy, kam se podívat v Litvě

Podobně jako jiné země i Litva láká cestovatele z celého světa na své památky UNESCO. Mezi ně se řadí Kurská kosa, protáhlý poloostrov v Baltském moři s ​​písečnými dunami, dlouhý 98 kilometrů se šířkou od několika stovek metrů do čtyř kilometrů. Jsou tu krásné pláže s nádherným bílým pískem a proslulými nalezišti jantaru. V UNESCO je zapsáno také historické centrum litevské metropole Vilnius s řadou barokních budov a kostelů i křivolakými uličkami s původní zástavbou. Centrem je Katedrální náměstí s netradičně klasicistní čistě bílou katedrálou sv. Stanislava, věží a sochami litevských knížat. Ve městě kdysi sídlila stotisícová židovská komunita, po New Yorku a Varšavě třetí největší na světě, takže si Vilnius vysloužil označení Jeruzalém severu. Z původních 105 synagog se dochovala jediná, ovšem Litevci plánují velkorysou obnovu někdejšího ghetta. Za prohlídku stojí i skvost gotické architektury, cihlový kostel svaté Anny.