Strom lásky v Jemnici: neobratný komorník
Jeho stáří neznáme, ale říká se, že
buk lásky patří mezi nejstarší stromy v
zámeckém parku v
Jemnici. Prý se pod ním často scházeli milenci a pro změnu nabízí
příběh šťastné lásky. Hrabě Palavicini měl komorníka Johana, který se zamiloval do služky Margarety, ale byl velmi nesmělý. Pan hrabě, ve věcech lásky naopak velmi zběhlý, mu poradil,
aby svou vyvolenou večer pozval k buku, že pod ním se mu jazyk jistě rozváže. Po setmění se hrabě schoval za strom a zpoza mohutného kmenu Johanovi napovídal, co by měl slečně špitat do ouška. Jenže komorník pořád nic, a tak se prý nakonec hrabě ozval: „
Johan, oni jsou nekňuba, jim ani ten buk nepomůže!“ Naštěstí vše vzala do svých rukou Margareta a zanedlouho se slavila veselka.
Platan lásky v Bartošovicích: příběh profesora a hraběnky
Naprostým unikátem v
zámeckém parku v Bartošovicích je
platan javorolistý. Kromě toho, že je považován za nejstarší a nejmohutnější platan na území České republiky a patří vůbec k nejstarším stromům na našem území,
vypráví příběh jedné velké lásky. Strom nechal vysadit v roce
1833 učenec, profesor
Josef Meinert jako projev své velké lásky k místní
hraběnce Josefíně z Canalu. Společně trávili na zámku v Bartošovicích dvacet let společných debat, a když hraběnka zemřela, nechal Josef Meinert vysadit pod okny zámku strom tak vzácný a nevšední, jak skvělá a výjimečná byla hraběnka z Canalu, a tím je platan přivezený z Anglie.
Strom svatebčanů v Terčině údolí: kouzelný dub
Jestliže právě teď plánujete svatbu, bude se vám hodit tip na jedno z nejromantičtějších míst v Česku,
Terčino údolí u
Nových Hradů. V lukách nad starými lázněmi stojí
strom svatebčanů, více než 500 let starý dub, častý cíl návštěv turistů i snoubenců, kteří pod ním polibky zpevňují své svatební sliby. Když už se u něj zastavíte, nezapomeňte se podívat také k
vodopádu a do
trosek Modrého domu. K místu se váže pověst o trpaslících a panském správci, který se rozhodl pokácet stromy kolem staré cesty. Když však zaťal do jednoho ze stromů sekeru, země se otřásla a správcovo stavení se sesypalo. To správce vyděsilo a od dalšího kácení dubů ustoupil.
Strom splněných přání: příbytek krásné víly
Pro každého, kdo si něco tajně přeje, je vysněným místem
Strom splněných přání. Víme o jednom, který roste u silničky mezi obcemi Véska a Pohořany jihovýchodně od
Šternberka. Podle pověsti v něm žije
krásná víla, která plní přání těm, kteří myslí více na druhé než na sebe. Mimochodem, je to strom-chameleon: ač se o něm na internetových stránkách
ankety Strom roku píše jako lípě, ve skutečnosti jde o
jilm horský; jeho vrásčitý a zvláštně tvarovaný kmen má obvod přibližně pět metrů. S pověstmi z okolí vás mimochodem seznámí nedaleká
naučná stezka Prabába, z níž se otvírají krásné
výhledy na Šternberk i
roviny Hané.
Lípa na Lipce: láskyplná záruka do budoucnosti
Stromy mají svá tajemství a kouzelnou moc, ať už rostou v hlubokých lesích, u cest nebo třeba přímo na vaší zahradě. Pokud například toužíte po
věčné lásce, mohla by vám pomoci
lípa na Lipce. Vedle celé řady historek a pověstí se totiž traduje, že láska těch, kteří se
v trávě pod ní pomilují, bude nesmrtelná a přečká veškerá životní úskalí. Akci nahrává to, že lípa stojí osamoceně v lukách jihovýchodně od vesnice
Lipka, rizikem je naopak větší množství zájemců. Lípa srdčitá, která
pamatuje osm století, je 27 metrů vysoká a obvod jejího kmena činí 802 cm. Říká se, že pod lípou tábořil Jan Žižka nebo že zde krátkou dobu pobýval Jan Amos Komenský.
Zádvorská lepa: připomínka lásky k vlasti
Dalším příkladem téměř zázračné lípy je
Zádvorská lepa, která připomíná také příběh lásky, ovšem tentokrát
lásky k vlasti. Ve
Velkých Opatovicích bylo vysázeno celkem šesnáct lip na oslavu konce 1. světové války. Ze všech exemplářů se ale dochovala pouze tzv. Zádvorská lepa, kterou zasadil kameník a písmák Jan Pospíšil před svým domem. Stojí uprostřed
křižovatky pěti cest a vždy byla místem setkávání lidí. Na konci druhé světové války kolem ní prošla německá i ruská armáda. Vyhnula se kácení, a tak se stala symbolem nezdolnosti našeho státu.
Oldřichův dub v Peruci: svědek lásky Oldřicha a Boženy
Ke slavnému
setkání Oldřicha a Boženy mělo dojít
roku 1002. Oldřich lovil ve zdejších hlubokých, temných lesích zvěř, když v tom spatřil u studánky čarokrásnou děvu "perúc prádlo". Jeho srdce pro ni zahořelo a i Boženě se urostlý kníže zalíbil. Jiskra vášně zahořela a nic nevadilo ani to, že
Božena byla vdaná a Oldřich ženat. Jak však praví Kosmas, považovalo se tehdy za hanbu, spojil-li se někdo trvale s jedinou ženou. Kníže Boženina manžela štědře vyplatil a jeho první manželka nedala svému muži dědice, a tak se musela s milenkou smířit. Oldřich si pak Boženu vzal po její smrti. Z vášnivého vztahu brzy vzešel český Achilles, pozdější kníže Břetislav I. a rod Přemyslovců nevymřel po meči. Již tehdy měl všemu přihlížet
dub letní, který u potoka nedaleko
obce Peruc stojí dodnes. Vysoký je
31 metrů a po obvodu měří
760 centimetrů. Dub byl pro svou hodnotu zapsán na seznamu nejvýznamnějších stromů UNESCO.