T
a stavba se jmenuje
Letenský tunel, měří 423 metrů a slavnostně otevřený byl
v sobotu 26. září 1953. Už tehdy bylo zvykem, že jako první si procházku od
Štefánikova mostu na
Letnou mohli užít chodci, první auta jím projela až o dva dny později. Pro pražskou silniční dopravu hraje Letenský tunel klíčovou roli: vede tudy například
nejjednodušší trasa z centra na letiště. Co o něm a dalších pražských tunelech nevíte?
Staré plány a Stalin
Stavba
Letenského tunelu se plánovala už před druhou světovou válkou, ale původně měl navazovat na
Čechův most a
Pařížskou třídu. Jenže místo nad letenským svahem nakonec bylo vyhrazeno pro
monstrózní Stalinův pomník (od roku 1991 na stejném místě stojí
metronom), a tak se tunel přesunul k nově postavenému sousednímu Štefánikovu mostu. Nevyšly ani další plány: například podle
architekta Jana Kouly místo tunelu měl být průkop a jeho začátek u
Vltavy měla zdobit velkolepá brána. Další plány počítaly s Letnou jako s místem, kde měl po roce 1918 vzniknout
nový československý parlament. Nestalo se a ze všech plánů nakonec zbyl jen tunel.
Stavba trvala čtyři roky
Náklady na výstavbu Letenského tunelu dosáhly 74 milionů korun a práce trvaly čtyři roky. Proč tak dlouho? Terén složený z křemene a břidlic musely stavební čety prokopávat ručně, navíc tunel není rovný a zdolává více než pětiprocentní stoupání. Kvůli problémům s břidlicemi a také s mohutnou a těžkou budovou
Národního zemědělského muzea, která stojí přímo nad ním, nakonec nedošlo na
tramvajovou trať: ta měla původně vést od Vltavy k Letné společně se silnicí.
Letenský tunel má dvojče pro chodce
Modernizace se Letenského tunelu příliš nedotkly, jen během let přibyly ventilátory, dlažební kostky nahradil asfalt a světla, původně ve dvou pásech na stěnách, se přesunula na strop. Obklad ze světlých keramických dlaždic ale vydržel. Podobný najdete ještě v jednom pražském tunelu: měří 303 metrů, chodí se jím pouze pěšky a
od roku 1951 spojuje pražské čtvrtě Žižkov a Karlín.
Nejstarší, nejkrásnější, nejmladší a nejdelší
Za
nejkrásnější pražský tunel je považovaný ten vůbec nejstarší, proražený ve skále pod
Vyšehradem. Portály tunelu zdobí stylizovaná cimbuří, měří pouze 35 metrů, otevřený byl roku 1904 a už o šest let později jím začaly jezdit tramvaje.
Letenský tunel byl na dlouhou dobu posledním silničním tunelem v hlavním městě, teprve v roce 1980 přibyl Těšnovský tunel na
nábřeží Ludvíka Svobody. Další silniční a dálniční tunely vznikly až v 90. letech. Na vnitřním Městském okruhu to je
Zlíchovský tunel, tunel Mrázovka a Strahovský tunel, na Pražském okruhu potom
Cholupický, Komořanský a Lochkovský tunel. Začátkem třetího tisíciletí přibyl
tunelový komplex Blanka, který tvoří na sebe navazující tři tunely,
Brusnický, Dejvický a Bubenečský. S celkovou délkou 5 502 metrů je Blanka dosud
nejdelším silničním tunelem v Česku a také
nejdelším městským tunelem v Evropě. V září tunelový komplex Blanka oslavil také výročí otevření, v provozu je od 19. září 2015. Od roku 2019 se pod
Libní směrem ke
Strašnicím připravuje komplex
Blanka 2, který o tři kilometry překoná dosud nejdelší stavbu, tedy „starou Blanku", spojující
Břevnov a Holešovičky.
Zajímavosti pražských tunelů
- Přestože Praha má řadu železničních tunelů (například dva Vítkovské, tři Vinohradské, Chuchelský, Libeňský, Malešický a Bubenečský) i tunelů pro pěší a cyklisty (Karlínský, Vítkovský nebo tunel v Jelením příkopu), na ty nejdelší často zapomínáme. Má je pražské metro, jehož linky v současnosti měří přes 65 kilometrů.
- Teprve při stavbě Letenského tunelu definitivně zmizely poslední připomínky dvou technických zajímavostí. Tou první byla 109 metrů dlouhá pozemní lanová dráha, která v roce 1891 během Všeobecné výstavy vedla od portálu nynějšího Letenského tunelu vzhůru na Letnou. U horní stanice mohli cestující přestoupit na další z technických novinek, Křižíkovu elektrickou tramvaj. Provoz lanovky ukončila první světová válka, její model si prohlédnete v Muzeu městské hromadné dopravy ve vozovně Střešovice.
- Druhou raritou bylo dřevěné a kryté pohyblivé schodiště, které lanovku nahradilo v roce 1926. Fungovalo necelých deset let a jediné, co po obou stavbách zbylo, jsou části starých opěrných zdí a zbytky horní stanice ve svahu u Letenského zámečku, ve svahu nad nábřežím Kapitána Jaroše. Poblíž také stojí historický kolotoč, dobová atrakce, o kterou pečuje nedaleké Národní technické muzeum.