Seznamte se: čeští sochaři od mistrů baroka až po moderní sochařství

Viselec, obří stříbrná Lilith v Karlíně, miminka šplhající po žižkovské televizní věži anebo robotická restaurace Cyberdog v Nových Butovicích: to je jen malý výběr z děl Davida Černého (* 15. prosince 1967, Praha). Proslavil se především jako tvůrce různých kontroverzních a provokativních plastik.

Jedna ze symbolických sedmiček spojuje sedm hlavních ctností. Jejich výčet najdeme v básni Psychomachia římského básníka, právníka a politika Aurelia Prudentia Clementa (348 – okolo 410). Od 6. století a časů papeže Řehoře I. Velikého ale ctnosti také jako protiklad provázejí smrtelné hříchy.

Nejúspěšnějším výtvarným umělcem na tuzemských aukcích posledních deseti let je Krištof Kintera (* 20. září 1973, Praha). Od samého začátku své kariéry patřil mezi naše nejvýraznější umělce. V jeho dílech, často sestavených z předmětů, pro které se už nenajde jiné využití, se propojuje výtvarné umění, performance, scénografie i divadelní představení.

Bronz, cín, olovo a cement, zlatá barva a postavy inspirované antickými sochami: to jsou díla Olbrama Zoubka (21. dubna 1926, Praha – 15. června 2017, Praha), jednoho z nejvýraznějších sochařů naší doby. Přestože dílo Olbrama Zoubka je velmi různorodé a sahá od reliéfů a malých komorních plastik až k monumentálním sochám v nadživotní velikosti, většinou je poznáte na první pohled.

Josef Václav Myslbek (20. června 1848 Praha-Nové Město – 2. června 1922 Praha-Staré Město) je autorem nejslavnějšího pomníku – jezdecké sochy sv. Václava na Václavském nám. Myslbek je považován za zakladatele a klasika tradice českého sochařství.

Sochařská výzdoba průčelí Obecního domu, Hlavního nádraží a Nové radnice v Praze, a hlavně pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze: to jsou nejznámější díla sochaře Ladislava Šalouna (1. srpna 1870, Praha – 18. října 1946, Praha), jedné z hlavních osobností českého secesního symbolismu.

Plavci, plavkyně a figury vznášející se ve vzduchu, housenka na Vítězném náměstí v Praze, obří trpaslík v Hořicích anebo originální dětské hřiště v Ostravě: to je jen malý výběr z děl Kurta Gebauera (* 18. srpna 1941, Hradec nad Moravicí), výtvarníka a vysokoškolského pedagoga.

Sochař, grafik, autor užitého umění, literát a mystik František Bílek (6. listopadu 1872, Chýnov – 16. října 1941, Chýnov) byl originálním symbolistou období secese. Pocházel z ortodoxní katolické rodiny a ve svých uměleckých dílech zobrazoval převážně náboženská témata, provázená mystickými texty.

Narazili jste při hledání tipů na procházky po Vysočině anebo výlety s dětmi na jméno Michal Olšiak (* 1978, Žďár nad Sázavou)? Malíř, sochař a cestovatel vytváří sochy z betonu a pískovce, které objevíte na řadě míst u nás. Nejvíc jich najdete v oblasti Žďárských vrchů na Vysočině.

Najít cestu k materiálu, porozumět mu, zkrotit ho, ale hlavně si nepřestat hrát: o to se snaží jeden z předních českých umělců Čestmír Suška (* 4. ledna 1952, Praha), sochař, scénický výtvarník, organizátor a kurátor výstav. Je autorem řady výrazných a nepřehlédnutelných objektů v našich městech i v krajině.

Co spojuje sochu markraběte Jošta v Brně, Franze Kafky a červenou žirafu v Praze anebo lva, lvici a sedícího čerta v Liberci? Jde o hravé a fantaskní sochy Jaroslava Róny (* 27. dubna 1957, Praha), českého sochaře a malíře, keramika, uměleckého skláře, grafika, scénografa, literáta a amatérského herce. Tím ovšem výčet jeho profesí zdaleka nekončí!

Který český umělec se může pochlubit, že jeho díla zdobí baziliku Sacré-Cœur na pařížském Montmartru, Parlament ve Vídni nebo Národní divadlo v Praze? Anebo že jeho sochy patří k nejoblíbenějším místům pražských schůzek? Odpověď je jednoduchá: Josef Václav Myslbek (20. června 1848, Praha-Nové Město – 2. června 1922, Praha-Staré Město), nejvýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století.

Barokní sochař, řezbář a kameník Matyáš Bernard Braun (24. února 1684, Sautens, Tyrolsko – 15. února 1738, Praha) patří k nejvýznamnějším představitelům českého vrcholně barokního sochařství. S jeho sochařskými díly se setkáte na řadě míst, od Prahy přes zámek Valeč až po Kuks.

Kuks je velkolepý barokní areál kousek v údolí řeky Labe. Na přelomu 17. a 18. století tu hrabě František Antonín Špork založil lázně a také Hospital, místo odpočinku vysloužilých vojáků, o které pečoval řád milosrdných bratří. O sochařskou výzdobu se postaral Matyáš Bernard Braun. Kromě alegorií Ctností a Neřestí je jeho dílem také unikátní sochařská galerie pod širým nebem, zvaná podle svého autora Braunův Betlém.

Rony Plesl (* 31. ledna 1965 Jablonec nad Nisou) patří mezi nejznámější sklářské designéry. Vede Ateliér skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a s jeho dílem se denně setkává velká část Čechů: navrhl totiž pivní sklenice pro pivovary Budějovický Budvar, Plzeňský Prazdroj, Staropramen, Starobrno, Krušovice i Bernard.

Unikátní umělou jeskyni zdobí sochy šestnácti blanických rytířů v čele s jejich velitelem sv. Václavem. Spící svatováclavské vojsko vytesal sochař samouk Stanislav Rolínek v letech 1928-1930 nůžkami na ovce a hasičskou sekerou.

Že se obřím kamenným sochám roztroušeným po na Velikonočním ostrově říká moai věděli do roku 1986 jen fandové zeměpisu, historie a dobrodruha Thora Heyerdahla. Právě na jeho pozvání se ten rok na ostrov v Tichomoří vydal inženýr a experimentální archeolog Pavel Pavel (* 11. března 1957 Strakonice) a 5. února jednu z mohutných soch rozhýbal.

Jméno barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna je nesmrtelné stejně jako jeho sochy na Karlově mostě, v Klementinu či Vrtbovské zahradě. Vrcholným Braunovým dílem je pak impozantní sochařská galerie v areálu zámku a špitálu ve východočeském Kuksu.

Pokud se chcete seznámit s kterýmkoliv členem uměleckého rodu Suchardů, měli byste začít v Nové Pace a okolí, kde je připomínají spousty zajímavých děl. Na přelomu 19. a 20. století navázali na sochařské a řezbářské dovednosti svých předků dva bratři Suchardové, Stanislav a Vojtěch. Pojďte se s portálem Kudy z nudy seznámit s jejich působením v Praze.

Málokterý sochař se může pochlubit tak fantastickou přírodní galerií pod širým nebem, jakou stvořil v okolí obce Liběchov severně od Mělníka Václav Levý (1820–1870). Možná tak oslavil štěstí, které ho potkalo právě na Liběchovském zámku a které navždy změnilo jeho život.

Na sousoší Stalina a pracujícího lidu bylo spotřebováno sedmnáct tisíc tun materiálu, a i bez monumentálního podstavce byla vysoká patnáct metrů. Šlo o největší sousoší v Evropě. Lidé nazývali Stalinův pomník všelijak, nejčastěji „fronta na maso“. Jeho strůjci i tvůrci věřili, že byl postaven navěky, avšak ve skutečnosti na Prahu shlížel pouhých sedm let.