Věda a historie není nuda: Most, Doupov a Přísečnice – města, která neexistují

Zaniklé vesnice Českého lesa, Šumavy, Krušných hor a Novohradských hor dýchají zvláštní nostalgií. Po řadě obcí ale nezbylo nic a v místech, kde stávaly, se dnes táhnou hnědouhelné doly anebo se rozlévají hladiny vodních nádrží. V suchých letních měsících se zbytky několika vesnic objevují ve vysychajících přehradách, například starého Bítova v jedené z mnoha zátok Vranovské přehrady na Znojemsku. Tentokrát ale necháme vesničky a vísky stranou a podíváme se do zaniklých měst. Babylón, Sodomu, Gomoru, Tróju, Pompeje nebo mayská města hledají a – pokud se je povedlo objevit – navštěvují lidé z celého světa, ale znáte také jména Doupov, Přísečnice nebo Most?


 

Most a Starý Most: místo města vzniklo jezero

Město Most vzniklo na přelomu 12. a 13. století pod hradem Hněvínem na důležité zemské stezce z Prahy do saského Freibergu. Přes bažiny Komořanského jezera vedla soustava dřevěných mostů, které daly městu jméno. Vznik Mostu se připisuje rodu Hrabišiců – a právě hrabání nakonec bylo pro město s 800 let dlouhou historií osudné. Na sklonku března 1964 vláda rozhodla kvůli postupující těžbě uhlí o jeho likvidaci. Vedle Litoměřic nejcennější historické město severních Čech a jedno z nejcennějších v celém Československu muselo jít kvůli 100 milionům tun hnědého uhlí k zemi.



Kolik lidí přišlo o své domovy? Podle sčítání lidu měl Most v roce 1961 celkem 47 199 obyvatel. O deset let později jih bylo něco málo přes osm tisíc, za dalších deset let pět a v roce 1991 nula. Bourání začalo v roce 1967, poslední domy padly o dvacet let později. Kulisy zanikajícího města hojně využili filmaři: starý Most tak můžete vidět v několika válečných filmech. Všechny filmy i historické fotografie ovšem zastiňuje ta, kde přes někdejší Husovo náměstí projíždí obří uhelné rypadlo.

Ze starého Mostu dnes zbyl jen pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, který se z původního místa přesunul zhruba o kilometr dál. Na místě starého města se dnes leskne hladina Mosteckého jezera. Justiční palác, několik klášterů a kostelů i měšťanské domy byly srovnány se zemí, zachránilo se jen pár sousoší a morové sloupy. Kdo ale mohl, ten v Mostě zůstal nebo se sem vrátil: centrem nového města se stala sídliště, budovaná v 60. letech jako předměstí starého Mostu. Dnes v Mostě žije přibližně 64 tisíc obyvatel.
 

Přísečnice: zaniklé hornické městečko v Krušných horách

Jako všechny vodní nádrže, které slouží jako zásobárny pitné vody, je i okolí přehrady Přísečnice v Krušných horách nepřístupné. Podívat se můžete na hráz nad obcí Kryštofovy Hamry, přehrada se dá objet po cyklostezkách, ale cesty v těsné blízkosti vodní nádrže jsou pro cyklisty i pěší trvale uzavřeny.



Podobně jako Most i hornické město Přísečnice vzniklo někdy na přelomu 12. a 13. století v úžlabině mezi zalesněnými kopci nad potokem stejného jména. Střed města tvořilo náměstí se zámkem a radnicí, nad měšťanskými domy se tyčila špičatá věž kostela Nanebevzetí Panny Marie. Díky kinu, koupališti a hezkému okolí byla Přísečnice vyhledávaným letoviskem, v zimě zase nabízela výborné lyžařské terény.

Většinou tu žily tři až čtyři tisíce lidí. Po poválečném odsunu Němců se sice počet obyvatel snížil na třetinu, ale městečko rozhodně nestrádalo. Kdyby se začátkem sedmdesátých let 20. století nerozhodlo o stavbě přehrady a nedošlo k postupné demolici města a zatopení jeho území, dnes byste v Krušných horách mohli navštívit místo, které by se hodně podobalo malebným saským hornickým městům.

Před zatopením byly zdokumentovány všechny umělecké památky. Ostatky mrtvých se přestěhovaly na lesní hřbitov ve Vejprtech, vybrané náhrobky do sbírek muzea v Chomutově. Mariánský sloup z Přísečnice dnes stojí v Klášterci nad Ohří, sloup Nejsvětější Trojice a další sochy najdete u kostela ve Vejprtech. Své město dál symbolicky střeží jen socha Panny Marie Svatohorské z roku 1735. Původně stála proti hřbitovu, dnes ji uvidíte u křižovatky silnic na jižním okraji u vodní nádrže Přísečnice, nedaleko od místa, kde stávala kdysi.
 

Doupov: město v nepřístupném vojenském újezdu

Zbytky lipové aleje z bývalého náměstí, několik schodů, které vedly ke klášterní kapli, cypřiše na bývalém hřbitově, skladiště na bývalém nádraží, zbytky zdí valchy, novogotická hrobka rodu Zedtwitzů a starý buk, který stával u takzvané Buchenkapelle, kaple Panny Marie Čenstochovské – to je všechno, co zbylo po městečku Doupov v Doupovských horách.



Zedtwitzové byli posledními majiteli doupovského panství, které koupili roku 1858 od hraběte Černína. Byli výbornými hospodáři a přivedli neprosperující panství k nebývalému rozkvětu. V Doupově stál zámek, několik kostelů a kolej piaristů, za první republiky tu fungovalo gymnázium, dva hotely, dvě vinárny, šest hostinců, pět cukráren, výrobna limonád, parní pila, čtyři mlýny a další podniky. Na druhé straně si Doupov až do svého zániku zachoval téměř středověký ráz: nebyl tu ani vodovod a obyvatelé byli odkázáni na studny.

O osudu městečka jako by rozhodla už druhá světová válka. Po odsunu původního obyvatelstva ze Sudet klesl počet obyvatel z původních necelých dvou tisíc na třetinu, noví se sem stěhovat nechtěli. Pro chátrající město bylo poslední tečkou zřízení vojenského újezdu Hradiště. Všichni zbývající obyvatelé se museli vystěhovat a v roce 1954 bylo 800 let staré město úředně zrušeno.

Dnes je vojenský prostor v Doupovských horách nepřístupný, nejsou tu vyznačené žádné trasy pro pěší ani cyklisty. Na místo, kde stával Doupov, se zkrátka nepodíváte.
 

Karviná: město z románu Šikmý kostel

Město, které sice nezmizelo, ale vypadá úplně jinak než dřív, je Karviná. Začátkem 20. století byla Karviná městem plným života s mnoha výstavnými budovami a hornickými koloniemi. Stál tu zámek Solca, honosná radnice, dva kostely, pivovar, úřady, školy, hotely a plovárna, rozvíjely se živnosti, obchody, spolková i kulturní činnost. Zkázou pro město se stalo uhlí. Téměř celá stará Karviná zanikla vlivem poddolování, ta dnešní vznikla sloučením několika obcí až po druhé světové válce o něco dál směrem na severovýchod. O jejích osudech si můžete přečíst v seriálu Česko mezi řádky v článku o románové trilogii Šikmý kostel od Karin Lednické.