Eva Jiřičná pochází ze
Zlína, v roce 1944 se s rodiči přestěhovala do
Prahy. Vystudovala architekturu na
Českém vysokém učení a
Akademii výtvarného umění v ateliéru
Jaroslava Fragnera. V roce 1968 odjela na stáž do Londýna a od té doby žije ve Velké Británii. Profesní kariéru zahájila v
Ateliéru Louis de Soisson, kde projektovala
přístav v Brightonu.
Do Čech se vrátila až v roce 1990, roku 1996 se stala profesorkou a vedoucí ateliéru architektury na
Vysoké škole uměleckoprůmyslové, o tři roky později otevřela v Praze
vlastní studio a byla rovněž členkou poroty, která v roce 2007 vybírala nejlepší návrh pro novou
Národní knihovnu.
Návrhy Evy Jiřičné se vyznačují lehkostí, prosvětleností a respektem k materiálu, často pracuje se sklem, kamenem a kovem. K jejím klientům patří významné firmy a instituce z celého světa, například
Selfridges, Harrods, Boodle & Dunthorne, Pražský hrad, Royal Academy of Arts, Karel Schwarzenberg, Victoria and Albert Museum, British Council, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, město Zlín a další. Její ateliéry získaly četná mezinárodní ocenění, Eva Jiřičná za osobní přístup v oblasti architektury a designu získala titul
Královský průmyslový designer a
Řád Britského impéria za design, je členkou několika
Královských akademií a byla uvedena do
Americké síně slávy. Získala čestné doktoráty a profesury na několika univerzitách, pracuje v mezinárodních porotách architektonických soutěží a o své práci přednáší po celém světě. Časopis Evening Standard ji zařadil mezi
stovku nejvlivnějších žen Londýna.
Mezi její nejznámější stavby v České republice patří interiéry
Tančícího domu, Oranžerie v
Královské zahradě na
Pražském hradě, Hotel Josef, Café B. Braun a rekonstrukce
kostela svaté Anny v Praze,
Kongresové centrum a další budovy pro
Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně nebo
skleněná lávka v Klatovech.