Zkrátka květinou se dá sdělit téměř vše. Jenže každá říká něco jiného, a tak zdánlivě jednoduchá
květomluva představuje bludiště náznaků, symbolů a složitých výkladů. Kdysi stačilo vetknout květinu do účesu, ozdobit si s ní plesové šaty anebo knoflíkovou dírku, a už jste hlásali do světa tajné sdělení. Jak se tahle tajnosnubná zábava vlastně zrodila?
1. Květomluva a dopisy z Orientu
Říká se, že květomluva pochází z Orientu a svůj rozkvět zažila v časech
viktoriánské Anglie, tedy v době vlády královny
Viktorie v letech 1837 až 1901. Ve svých dopisech prý zvláštní symbolická sdělení připisovaná květinám popsala britská aristokratka
Mary Wortley Montaguová (1689–1762) v době, kdy pobývala v tehdejší Konstantinopoli se svým manželem, velvyslancem v Osmanské říši. Jenže podobně jako květiny má i květomluva historii mnohem delší a složitější. Symbolické významy
macešek, rozmarýnu, fialek, narcisů, petrklíčů a dalších květinek využíval ve svých hrách už
William Shakespeare (1564–1616), později divokými bylinami i uhlazenými salonními květinami krášlily svá díla
Jane Austenová či
sestry Brontëovy. Ať už se ale květomluva zrodila kdekoliv, její podstata byla všude stejná: jak sdělit to, co bylo společensky nepřípustné vyjádřit slovy. Tedy samozřejmě hlavně vztahy mezi muži a ženami.
2. Růže, královna květin
Skoro by se zdálo, že stačilo vyznat se v
růžích: u nich platilo, že co odstín, to jiné sdělení, a dokonce velmi záleželo na tom, zda jde o růži klasickou, čajovou, planou, plně rozkvetlou anebo jen poupě či větvičku růžového keře. Bílá znamenala pokoru, nevinnost a přátelství, rudá růže byla symbolem lásky jak trám, růžová růže přinášela odpuštění, oranžová vášeň a touhu, a žlutá značila žárlivost.
Řeč voňavých symbolů ale může být ošidná a když se pokoušíte přijít květomluvě na kloub, leckdy najdete pro jednu květinu víc protichůdných významů. Pokud tedy váš protějšek miluje žluté růže, nedejte na starodávné tradice a utíkejte pro ně do květinářství, ať už v květomluvě znamenají cokoliv.
3. Nejen růží žije květomluva
Vedle růží si v květomluvě samozřejmě dokázaly vybojovat své místo spousty dalších květin. Jejich sdělení se ale liší jen mírně – od
lilie (skromnost, upřímnost, čistota),
čemeřice (stále se mi o tobě zdá) a
fialek (věrnost) přes
gladioly (nespěchej na mě),
konvalinky (láska na první pohled),
šeřík (nejčistší city) či
tulipány (upřímný cit, touha) až po
kamélie (toužím po tobě a nikdy se tě nevzdám). Hotovým rébusem byly
hyacinty: bílý napovídal, že se vzájemná náklonnost vytrácí, červený znamenal „rád na tebe vzpomínám“, modrý sliboval „zachovám tě v paměti“, fialový značil omluvu a odpuštění, žlutý žárlivost a růžový jen hravé laškovné pokrčení ramen; něco jako kdybyste přes rameno utrousili „je to jen hra“.
4. Květomluva a tajemství barev
Protože až do poloviny 19. století byly v módě kytice vyvázané z více druhů květin, dal se jediným pugétem vyjádřit celý ohňostroj pocitů, sdělení a nevyřčených tajemství. Ostatně i obrazy bohatých květinových zátiší ze 17. a 18. století by nám byly srozumitelnější, kdybychom ovládali šifrovanou řeč květin. Někdy proto bývalo jednodušší soustředit se jen na řeč barev. O bílé nevinnosti, žluté žárlivosti a rudé lásce už byla řeč, svou tajnou řeč měly i odstíny oranžové (vášeň), modrá (tajemství), červená (pozornost) či růžová (zklidnění).
5. Jděte k šípku!
Zdá se vám, že všechny květiny sdělovaly víceméně totéž? Existovaly ale i takové, které rozhodně neříkaly pozitivní a příjemné věci. Některé nesly zprávy o nepřátelství, zlosti a rozchodech, nevinně vyhlížející bledě žluté kvítky rostlinky s názvem
oměj vlčí mor dokonce dotyčným přály brzký konec. Ale tím to zdaleka nekončilo: například
narcis coby symbol marnivosti naznačoval obdarovanému, že se příliš zabývá sám sebou,
sasanka znamenala opuštění,
žlutá chryzantéma pohrdavou lásku,
koniklec rozchod,
brambořík definitivní konec,
žíhaný karafiát odmítnutí,
petunie vztek a
oranžová lilie nenávist.
6. Symbolika počtu květů v kytici
Svou symboliku nemají jen jednotlivé druhy květin, jejich barevné odstíny a naaranžování, ale i
počet květů. Podobně jako pověra s černou kočkou, která pouhým přeběhnutím přes cestu přináší smůlu, je rozšířená pověra, že sudý počet květin se nehodí jako dárek ke slavnostním příležitostem, ale leda tak na hrob. Odkud se tahle stará pověra vzala netuší ani floristé, ale zato ví, že čísla mají svou symboliku i v dnešní době. Třeba stovka či padesátka růží znamená hlubokou lásku a oddanost, kytice 88 růží je prosba o odpuštění, 66 květů pak napovídá, že vzájemná láska potrvá. Skryté poselství „stále tě vidím takovou, jako když ti bylo osmnáct“ má pugét s osmnácti růžemi, kytice z šestnácti růží přeje šťastnou cestu, symbolické významy mívá i jiný počet květů.
7. Květomluva od květinářů a z luk
Napadlo by vás někdy dávat květinu stonky nahoru, skloněnou doleva či doprava, záměrně volit kytici se sklopenými květy anebo vyvazovat služku do složitých ornamentů? I to v květomluvě hrálo svou roli a nikdo to nevěděl lépe než květináři. Dodnes najdete květinářství, kde si dali tu práci a nabízejí, abyste květinou řekli vše. Možná se vám ale budou hodit i tipy na květinářství, jako jsou
Kytky od potoka nebo
Kveetko s originálním
kveetkomatem v
jihomoravských Němčičkách – nevozí drahé květiny přes půl světa, ale pěstují desítky druhů tradičních druhů, jaké obvykle znáte z domácích zahrádek.
Další možností je natrhat si kytici sami. Co tak potkáte cestou podél našich lučních cest? Třeba
pampelišku (jsi jako dítě),
vlčí mák (nejsem volný),
kopřivy (marně se namáháš) nebo
březové ratolesti (léta běží a ty se svatbou stále váháš). No, zřejmě bude prozíravější přece jenom zvolit nějaké květinářství…