7 věcí, které nevíte o… ukradených, zmizelých a znovunalezených pokladech

1. Hodnotu obrazu Apollo a Marsyas odhalila výstava v Londýně

Obraz Apollo a Marsyaspatří k nejvzácnějším uměleckým dílům České republiky. Není divu: jeho autorem je proslulý renesanční malíř Tizian, a dokončil jej údajně až v devadesáti letech, těsně před svou smrtí. Obraz s děsivým výjevem stahování z kůže si na vlastní oči můžete prohlédnout v zámecké obrazárně v Kroměříži, kam se dostal v roce 1673 jako majetek olomouckých biskupů, od roku 1777 arcibiskupů. Východní Moravu od té doby památka opouští jen výjimečně, a to když cestuje do zahraničí na přehlídku Tizianových děl.

Proč jsme obraz s nevyčíslitelnou historickou hodnotou zařadili do našeho výčtu, když ho nikdy nikdo neukradl? Protože v obrazárně ležel téměř bez povšimnutí 250 let a nezacházelo se s ním nijak hezky: tu a tam plátno někdo přeložil a přemaloval (v tom ovšem měl prsty i sám slovutný autor, který na něm pracoval desítky let a stále jej měnil), ořízl nebo vyčistil žíravinou. Obraz přesto nešetrné zacházení přežil a na výstavě v londýnské Královské akademii v roce 1983 oslnil celý svět.

Zdá se, že Tizianovo dílo má na podobné náhody štěstí: loni byl náhodně objeven další jeho obraz. Malba s tématem poslední večeře více než sto let visela v interiéru kostela v malém městě na západě Anglie, a nikoho nenapadlo, že rovněž pochází z dílny slavného italského malíře. Původ potvrdil až nově objevený Tizianův podpis.
 

2. Štít z Konopiště měl skončit ve sbírce Adolfa Hitlera

Malovaný kruhový štít s dřevěným jádrem a průměrem 61 cm vznikl zřejmě v roce 1535 a je považován za dílo Girolama da Traviso. Z obou stran je zdoben grisaillovou malbou a zlacením, výjev zobrazuje dobytí Nového Kartága Římany v roce 209 před Kristem. Roku 1695 byl štít zapsán do sbírky rodu Medicejů a posléze v 19. století doputoval do sbírky arcivévody Františka Ferdinanda dʼEste. Ještě v roce 1944 byl uveden na soupisu předmětů vzácné zbrojnice zámku Konopiště, odkud vzápětí nacisté odvezli stovky předmětů pro různá říšská muzea a osobní kolekce nacistických pohlavárů. Štít se znovu objevil v 50. letech v Paříži, kde jej koupil americký sběratel, a v roce 1977 jej získalo Muzeum umění v americké Filadelfii. Tam ho před několika lety objevil historik Ladislav Čepička a správní rada muzea rozhodla, že štít na Konopiště vrátí. Dnes si vzácná renesanční památka opět hoví na původním místě, v klimatizované vitríně v sousedství desítek dalších štítů, zlacené zbroje, unikátních palných zbraní a dalších cenných kousků z arcivévodovy sbírky.
 

3. Kotěrova vilka v Roztokách

Znáte Tiché údolí v Roztokách? Je to místo s jedinečnou historií: v nejstarším vilovém letovisku kousek za Prahou se začala v druhé polovině 19. století psát historie letních bytů. Na několik desítek vil, které pro obchodníky a továrníky z Prahy navrhli slavní i méně známí architekti, upozorňuje na začátku údolí informační tabule. Když v roce 2016 koupili jednu z vil manželé Kožíškovi, zjistili, že jejich dům v roce 1902 navrhl Jan Kotěra. Krátce předtím upravoval pro bankéře Lva Peterku secesní průčelí domu na Václavském náměstí v Praze, a když v roce 1900 Peterka koupil starší domek v Roztokách, svěřil jeho přestavbu mladému architektovi. Při přestavbě v 70. letech sice dům výrazně změnil vzhled, ale manželé Kožíškovi se další rekonstrukci rozhodli vést podle původních Kotěrových plánů. Dnes je vilka s plochou střechou jedinečným dokumentem dosud neznámého Kotěrova raného díla a zároveň příkladem citlivé rekonstrukce. Až půjdete na procházku do Tichého údolí, určitě si ji prohlédněte alespoň přes plot.
 

4. Hrad, který na 500 let zmizel pod zemí

Když může „zmizet“ vila, proč by se nemohl ztratit velký středověký hrad? Že to už je příběh hodně přitažený za vlasy? Kdepak, přesně to se stalo hradu Vízmburk v údolí řeky Úpy na Náchodsku. Dnes, kdy zdi z bílého a červeného pískovce opět svítí do dálky a lákají k návštěvě, se o hradu mluví jako o východočeských Pompejích. Jeho pozůstatky pod téměř deset metrů vysokým nánosem hlíny a kamení objevil v roce 1972 archeolog Antonín Hejna, jeden ze zakladatelů československé archeologie středověku. Po turistických značkách se k hradu pohodlně dostanete z Červeného Kostelce, z Úpice, ze Rtyně v Podkrkonoší anebo z Babiččina údolí.
 

5. Ukradená holčička se vrátila do Lidic

Vrátíme lidickou holčičku domů, pomozte taky: tak zněla výzva poté, co v roce 2010 někdo z pomníku dětských obětí války v Lidicích na Kladensku ukradl zhruba metr vysokou bronzovou sochu lidického děvčátka. Krádež vyvolala obrovskou vlnu solidarity: Lidice jsou v Česku považovány za symbol nacistického teroru a nejstrašnější příklad pomsty na českém obyvatelstvu za druhé světové války. Holčička se skutečně za pár měsíců do Lidic vrátila, a to v den nedožitých 87. narozenin autorky sousoší Marie Uchytilové. Původní socha se ovšem nikdy nenašla, holčičku nahradila navlas stejná kopie.
 

6. Uherský magnát z Lysic zmizel na 21 let

Nejvíc uměleckých děl zmizelo z tuzemských hradů, zámků a kostelů v 90. letech. V současné době krádeží výrazně ubylo, protože památky jsou proti nim mnohem lépe zabezpečeny, málokterý předmět se ale podaří vypátrat a vrátit na původní místo. Vzácnou výjimkou je portrét uherského magnáta Jana Nepomuka Csákyho z konce 18. století, ukradený v lednu 1992 ze zámku Lysice. Šlo o jednu z největších krádeží z moravských památek: neznámý zloděj tehdy ze zámku odnesl nejenom miniaturu, ale i další obrazy, halapartny, zbraně a cínové nádobí. Obraz po 21 letech díky mezinárodní databázi ukradených předmětů objevila rakouská policie a v létě 2013 se vrátil do zámku.
 

7. Ztracená a objevená Betlémská kaple

Ačkoli Betlémská kaple v Praze vypadá jako autentická středověká památka, ve skutečnosti je stará jen několik desítek let. Ta původní vydržela stovky let, když ale klenba začala praskat a ve zdech se objevily trhliny, nechali ji v roce 1786 zbořit. Zdálo se, že to je definitivní konec, ale v roce 1915 se kvůli oslavám 500. výročí upálení Mistra Jana Husa začalo pátrat, kde vlastně slavná Betlémská kaple stávala. Jasno do celé věci vnesl objev dokumentu z roku 1836 o jednom z domů na Starém Městě. Architekti pak s pomocí sond, které ze svého hradil Tomáš Garrigue Masaryk, objevili množství původních gotických stěn i oken. V polovině 20. století vyrostla na Betlémském náměstí na Starém Městě replika staré kaple, kterou architekt Jaroslav Fragner s podporou předních historiků a Klubu za starou Prahu vybudoval podle veškerých dostupných historických obrazů a rytin původní stavby. Po stovkách let se tak naplnila slova Mistra Jana Husa, když krátce před svou smrtí napsal z Kostnice v dopise přátelům v Čechách: „Buďte na Betlém laskavi“.
 

Padělky a falza

S krádežemi uměleckých památek úzce souvisí téma padělků. Podle kurátorky královéhradeckého muzea Petry Příkazské je trh s výtvarným uměním v Česku zamořen falzy odhadem z více než třiceti procent, největší skeptici hovoří dokonce o sedmdesáti až osmdesáti procentech.