Kdo byl
Jakub Schikaneder? Rodák z
Prahy, malíř melancholických nálad, bolesti a plynových lamp. V posledních letech jste jeho díla mohli vidět na několika velkých výstavách v
Moravské galerii v Brně nebo ve
Valdštejnské jízdárně v Praze. A zajímavost? Právě velké výstavy vedly k novým objevům. Lidé zjistili, že mají Schikanederovy obrazy doma a po zhlédnutí výstavy se galeriím přihlásili. Jedním z nových objevů je
obraz Kontemplace, který byl až do roku 2000 známý jen ze zmínek v dobové literatuře, anebo
Mlékařka. I tenhle obraz lidé znali jen z fotografie pořízené v roce 1905 v Schikanederově ateliéru, ale v době výstavy byl nezvěstný. V roce 2019 byla Mlékařka vydražena v
Galerii Kodl za víc než devatenáct milionů korun.
Vražda v domě
Jakub Schikaneder téměř celý život působil jako vyučující a profesor atelieru Dekorativní tvorby na
Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V jeho volné tvorbě se ale do popředí dostala opuštěná a osamělá místa, setmělé pražské ulice a zákoutí. Většina jeho nejznámějších obrazů zákoutí staré Prahy není datovaná, většinou vznikly asi až po roce 1905.
V začátcích jeho umělecké tvorby se v jeho dílech objevovaly hlavně motivy smrti, zmařených životů, chudoby a bídy. Vrcholným dílem z této doby je
obraz Vražda v domě, který si můžete prohlédnout v
Národní galerii v
Praze. Schikaneder zachytil okamžik nálezu mrtvého těla mladé ženy na dvorku chudého nájemního domu. Kolem ní stojí další obyvatelé, a na jejich tvářích se odehrává široká škála emocí od zděšení, hrůzy, překvapení a zvědavosti až po smutek a apatii.
Schikaneder obraz představil nejprve na
mezinárodní výstavě v Berlíně a o rok později na
Jubilejní výstavě v Praze. Tím, že pro příběh ze sociálně nejnižších vrstev použil více než dva metry vysoké a tři metry široké plátno, mu dal stejný význam jako měly velkolepé a oblíbené historické výjevy. I když autor jen kritizoval sociální poměry mezi pražskou chudinou, jejíž prostředí sám důvěrně prožil, umělečtí kritici i šokovaní diváci začali na obřím plátně okamžitě hledat skryté indicie. Rozjela se hotová
detektivka: někteří návštěvníci galerií se mezi postavami snažili najít vraha mrtvé dívky a tipovali, kdo mohl vraždu spáchat, další zase přemýšleli, jestli se skutečně jedná o vraždu nebo sebevraždu skokem z okna.
Na návštěvě v rodině
Nádvoří
domu na konci Špitálské uličky v
pražském ghettu, kam Schikaneder umístil dramatickou scénu svého obrazu, malíř dobře znal. Jakub vyrůstal v rodině, kde úspěch a slávy střídal úpadek a bída. Jeho dědeček, zpěvák, herec, skladatel a dramatik
Carl Joseph Schikaneder přišel do Prahy v roce 1819. Byl synovcem
Emanuela Schikanedera, autora libreta
Mozartovy opery Kouzelná flétna, a divadelní tradice byla v rodině pevně zakořeněná. V divadelní tradici pokračovalo všech pět dcer, jedině
Jakubův otec Karl Friedrich zvolil zaměstnání ve státních službách a stal se celním úředníkem. Když jeho otec v roce 1871 zemřel, Jakubova matka se se syny
Jakubem a Karlem přestěhovala na okraj
Židovského města na roh Dušní a Masařské ulice, a dokonce nějaký čas pobírala od pražské radnice příspěvek pro chudé. Tam nejspíš můžeme hledat zdroje motivů pozdějších Schikanederových obrazů, prodchnutých silným sociálním cítěním, bolestí a bídou. Nedaleko také stál dům, kam později umístil dramatickou scénu
obrazu Vražda v domě. Zmizel při asanaci ghetta na přelomu 19. a 20. století.
I Jakub zdědil herecké a hudební nadání, nakonec si ale vybral výtvarné umění. V letech 1871 až 1878 studoval na
pražské Akademii výtvarných umění, mezi jeho spolužáky patřili například
Mikoláš Aleš nebo
František Ženíšek. Po roční vojenské službě pokračoval ve studiu na mnichovské akademii a několik let pak střídavě žil v Praze a Mnichově. Zkušenosti sbíral na cestách po Evropě, kde kromě
Německa procestoval
Francii a
Anglii,
Nizozemsko,
Švýcarsko a
Itálii. V roce 1884 se oženil s dcerou drážního úředníka
Emilií Nevolnou, už v dalším roce ale mladou rodinu postihla tragédie: novorozený syn po několika týdnech zemřel, další děti už neměli. V témže roce se Jakub Schikaneder stal
asistentem v ateliéru Františka Ženíška a později profesorem na
Uměleckoprůmyslové škole. V roce 1913 se stal členem
Akademie věd a umění.
Na návštěvě v ateliéru
Z jeho soukromí se nedochovaly téměř žádné zprávy. V dobách studií platil za veselého kumpána, dokonce se kolem něj utvořil kroužek přátel zvaný Kubovo bratrstvo. Většinu profesního života ale žil v ústraní, plně se věnoval výuce, své obrazy na veřejnosti nevystavoval a do jeho ateliéru měl přístup jen úzký okruh sběratelů a přátel. K těm největším patřil lékař
Josef Thomayer, společně podnikli cestu k Severnímu moři a na ostrov Helgoland. Schikanedera tamní krajina inspirovala k
obrazu Na svatební cestě z roku 1919.
O to cennější proto jsou dochované střípky – například
fotografie Zikmunda Reache, na kterých malíř pózuje s paletou v ruce ve svém ateliéru ve třetím patře pražské uměleckoprůmyslové škole. Snímek Schikanedera před
obrazem Mlékařka byl v roce 1905 publikován na titulní straně
časopisu Zlatá Praha. Fotografii doprovázel obsáhlý popisek, K. B. Mádl navíc k malířovým padesátinám napsal obsáhlý článek pro Národní listy. V něm píše:
„Jeho dílna je jeho obrazem. Vysoká, světlá, čistá a spořádaná. Nikde žádné trety a malebné dekorace, žádné galerie, vásy, staré řezby, starý nábytek, ani nového není mnoho. Stěny jsou holé; několik stoliček a skříněk, kde jsou pečlivě urovnané štětce, tuby, pastelové křídy, vyčištěné palety. Všude pořádek, ale nevtíraný a koketní, neboť zde se stále pracuje. Na podstavcích jsou započaté práce, napravo od širokého okna ještě vlhké, poněvadž je Schikaneder levičák jako Lionardo, nalevo sotva začaté nebo na čas odstavené. Na podlaze při stěně, tváří k ní obrácené rozběhy, náčrtky a detailní studie; na římse kolem řady malých studií pokrytých momentními studiemi z letních pobytů venku. Vesměs krajinové, ze vsí a polí a každý z nich ne fragment, nýbrž hned v zaokrouhlené obrazové hotovosti.“
Schůzky se Schikanederem
Největší
sbírku obrazů a kreseb Jakuba Schikanedera v České republice spravuje
Národní galerie v
Praze. Další díla se nacházejí ve sbírkách
Galerie hlavního města Prahy,
Památníku národního písemnictví a v regionálních galeriích, například v
Západočeské galerii v Plzni nebo v
Oblastní galerii v Liberci. Místa, která maloval, z velké části spolkla asanace, a neexistuje ani dům, kde bydlel se svou ženou: Schikanederovi žili v domě na dnešní
Vinohradské třídě, zbořeném v roce 1974.
Ačkoli
Jakub Schikaneder patří do
generace umělců Národního divadla a společně s přítelem a spolužákem z Akademie
Emanuelem Krescencem Liškou se zúčastnili soutěže na výzdobu Královské lóže, jejich práce tu nenajdete. Přestože
Schikanederovy vlysy přežily ničivý požár a nijak neutrpěly, v nové budově je nahradily obrazy
Václava Brožíka. Zbořený byl i
dům ve Wilsonově ulici se Schikanederovými dekoracemi. Ty byly odstraněny při přestavbě na hotel Wilson, a nakonec šel při stavbě
magistrály k zemi i samotný hotel.
Malíř mlžných večerů a pražských nočních zátiší, osvětlovaných plynovými lampami, je pochovaný na
Vinohradském hřbitově, v sousedství prvního Švejka,
herce Nolla, spisovatele
Jaroslava Foglara nebo
Jana Karafiáta, autora Broučků.