Cesty za uměním: melancholická pražská zákoutí Jakuba Schikanedera

Kdo byl Jakub Schikaneder? Rodák z Prahy, malíř melancholických nálad, bolesti a plynových lamp. V posledních letech jste jeho díla mohli vidět na několika velkých výstavách v Moravské galerii v Brně nebo ve Valdštejnské jízdárně v Praze. A zajímavost? Právě velké výstavy vedly k novým objevům. Lidé zjistili, že mají Schikanederovy obrazy doma a po zhlédnutí výstavy se galeriím přihlásili. Jedním z nových objevů je obraz Kontemplace, který byl až do roku 2000 známý jen ze zmínek v dobové literatuře, anebo Mlékařka. I tenhle obraz lidé znali jen z fotografie pořízené v roce 1905 v Schikanederově ateliéru, ale v době výstavy byl nezvěstný. V roce 2019 byla Mlékařka vydražena v Galerii Kodl za víc než devatenáct milionů korun.
 

Vražda v domě

Jakub Schikaneder téměř celý život působil jako vyučující a profesor atelieru Dekorativní tvorby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V jeho volné tvorbě se ale do popředí dostala opuštěná a osamělá místa, setmělé pražské ulice a zákoutí. Většina jeho nejznámějších obrazů zákoutí staré Prahy není datovaná, většinou vznikly asi až po roce 1905.

V začátcích jeho umělecké tvorby se v jeho dílech objevovaly hlavně motivy smrti, zmařených životů, chudoby a bídy. Vrcholným dílem z této doby je obraz Vražda v domě, který si můžete prohlédnout v Národní galerii v Praze. Schikaneder zachytil okamžik nálezu mrtvého těla mladé ženy na dvorku chudého nájemního domu. Kolem ní stojí další obyvatelé, a na jejich tvářích se odehrává široká škála emocí od zděšení, hrůzy, překvapení a zvědavosti až po smutek a apatii.

Schikaneder obraz představil nejprve na mezinárodní výstavě v Berlíně a o rok později na Jubilejní výstavě v Praze. Tím, že pro příběh ze sociálně nejnižších vrstev použil více než dva metry vysoké a tři metry široké plátno, mu dal stejný význam jako měly velkolepé a oblíbené historické výjevy. I když autor jen kritizoval sociální poměry mezi pražskou chudinou, jejíž prostředí sám důvěrně prožil, umělečtí kritici i šokovaní diváci začali na obřím plátně okamžitě hledat skryté indicie. Rozjela se hotová detektivka: někteří návštěvníci galerií se mezi postavami snažili najít vraha mrtvé dívky a tipovali, kdo mohl vraždu spáchat, další zase přemýšleli, jestli se skutečně jedná o vraždu nebo sebevraždu skokem z okna.
 

Na návštěvě v rodině

Nádvoří domu na konci Špitálské uličky v pražském ghettu, kam Schikaneder umístil dramatickou scénu svého obrazu, malíř dobře znal. Jakub vyrůstal v rodině, kde úspěch a slávy střídal úpadek a bída. Jeho dědeček, zpěvák, herec, skladatel a dramatik Carl Joseph Schikaneder přišel do Prahy v roce 1819. Byl synovcem Emanuela Schikanedera, autora libreta Mozartovy opery Kouzelná flétna, a divadelní tradice byla v rodině pevně zakořeněná. V divadelní tradici pokračovalo všech pět dcer, jedině Jakubův otec Karl Friedrich zvolil zaměstnání ve státních službách a stal se celním úředníkem. Když jeho otec v roce 1871 zemřel, Jakubova matka se se syny Jakubem a Karlem přestěhovala na okraj Židovského města na roh Dušní a Masařské ulice, a dokonce nějaký čas pobírala od pražské radnice příspěvek pro chudé. Tam nejspíš můžeme hledat zdroje motivů pozdějších Schikanederových obrazů, prodchnutých silným sociálním cítěním, bolestí a bídou. Nedaleko také stál dům, kam později umístil dramatickou scénu obrazu Vražda v domě. Zmizel při asanaci ghetta na přelomu 19. a 20. století.



I Jakub zdědil herecké a hudební nadání, nakonec si ale vybral výtvarné umění. V letech 1871 až 1878 studoval na pražské Akademii výtvarných umění, mezi jeho spolužáky patřili například Mikoláš Aleš nebo František Ženíšek. Po roční vojenské službě pokračoval ve studiu na mnichovské akademii a několik let pak střídavě žil v Praze a Mnichově. Zkušenosti sbíral na cestách po Evropě, kde kromě Německa procestoval Francii a Anglii, Nizozemsko, Švýcarsko a Itálii. V roce 1884 se oženil s dcerou drážního úředníka Emilií Nevolnou, už v dalším roce ale mladou rodinu postihla tragédie: novorozený syn po několika týdnech zemřel, další děti už neměli. V témže roce se Jakub Schikaneder stal asistentem v ateliéru Františka Ženíška a později profesorem na Uměleckoprůmyslové škole. V roce 1913 se stal členem Akademie věd a umění.
 

Na návštěvě v ateliéru

Z jeho soukromí se nedochovaly téměř žádné zprávy. V dobách studií platil za veselého kumpána, dokonce se kolem něj utvořil kroužek přátel zvaný Kubovo bratrstvo. Většinu profesního života ale žil v ústraní, plně se věnoval výuce, své obrazy na veřejnosti nevystavoval a do jeho ateliéru měl přístup jen úzký okruh sběratelů a přátel. K těm největším patřil lékař Josef Thomayer, společně podnikli cestu k Severnímu moři a na ostrov Helgoland. Schikanedera tamní krajina inspirovala k obrazu Na svatební cestě z roku 1919.



O to cennější proto jsou dochované střípky – například fotografie Zikmunda Reache, na kterých malíř pózuje s paletou v ruce ve svém ateliéru ve třetím patře pražské uměleckoprůmyslové škole. Snímek Schikanedera před obrazem Mlékařka byl v roce 1905 publikován na titulní straně časopisu Zlatá Praha. Fotografii doprovázel obsáhlý popisek, K. B. Mádl navíc k malířovým padesátinám napsal obsáhlý článek pro Národní listy. V něm píše: „Jeho dílna je jeho obrazem. Vysoká, světlá, čistá a spořádaná. Nikde žádné trety a malebné dekorace, žádné galerie, vásy, staré řezby, starý nábytek, ani nového není mnoho. Stěny jsou holé; několik stoliček a skříněk, kde jsou pečlivě urovnané štětce, tuby, pastelové křídy, vyčištěné palety. Všude pořádek, ale nevtíraný a koketní, neboť zde se stále pracuje. Na podstavcích jsou započaté práce, napravo od širokého okna ještě vlhké, poněvadž je Schikaneder levičák jako Lionardo, nalevo sotva začaté nebo na čas odstavené. Na podlaze při stěně, tváří k ní obrácené rozběhy, náčrtky a detailní studie; na římse kolem řady malých studií pokrytých momentními studiemi z letních pobytů venku. Vesměs krajinové, ze vsí a polí a každý z nich ne fragment, nýbrž hned v zaokrouhlené obrazové hotovosti.“
 

Schůzky se Schikanederem

Největší sbírku obrazů a kreseb Jakuba Schikanedera v České republice spravuje Národní galerie v Praze. Další díla se nacházejí ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy, Památníku národního písemnictví a v regionálních galeriích, například v Západočeské galerii v Plzni nebo v Oblastní galerii v Liberci. Místa, která maloval, z velké části spolkla asanace, a neexistuje ani dům, kde bydlel se svou ženou: Schikanederovi žili v domě na dnešní Vinohradské třídě, zbořeném v roce 1974.



Ačkoli Jakub Schikaneder patří do generace umělců Národního divadla a společně s přítelem a spolužákem z Akademie Emanuelem Krescencem Liškou se zúčastnili soutěže na výzdobu Královské lóže, jejich práce tu nenajdete. Přestože Schikanederovy vlysy přežily ničivý požár a nijak neutrpěly, v nové budově je nahradily obrazy Václava Brožíka. Zbořený byl i dům ve Wilsonově ulici se Schikanederovými dekoracemi. Ty byly odstraněny při přestavbě na hotel Wilson, a nakonec šel při stavbě magistrály k zemi i samotný hotel.
Malíř mlžných večerů a pražských nočních zátiší, osvětlovaných plynovými lampami, je pochovaný na Vinohradském hřbitově, v sousedství prvního Švejka, herce Nolla, spisovatele Jaroslava Foglara nebo Jana Karafiáta, autora Broučků.