Kilián Ignác Dientzenhofer, narozený
1. září 1689, byl pátým synem stavitele Kryštofa Dientzenhofera. Studoval na
malostranském gymnáziu a poté mu otec dopřál osmiletou studijní cestu do Rakouska a okolí, kde se seznámil se stavbami barokních stavitelů.
V roce 1715 se vrátil zpět do
Prahy a se svým otcem
spolupracoval na řadě projektů a několik staveb posléze sám dokončil. Nejslavnější společné dílo ale hotové nikdy nespatřil:
chrám svatého Mikuláše na Malé Straně v
Praze. Dvakrát se oženil a měl celkem
osmnáct dětí. V posledních letech svého tvůrčího života spolupracoval se svým zetěm Anselmem Luragem, který po jeho smrti dokončoval jeho stavby.
Zemřel dne 12. 12. 1751 v Praze. Mimo
vznosné sakrální stavby navrhoval i zcela
prosté stavby venkovské. K jeho dílu se navraceli tvůrci 2. poloviny 18. století, lidoví tvůrci přenesli znaky jeho tvorby až do 19. století, které nazýváme jako tzv. "
selské baroko".
Stavitelé chrámu sv. Mikuláše
Svatomikulášský chrám byl Dientzenhoferovým průvodcem po celý život. Pracoval na něm v učednických letech, kdy byl hlavní otcovou stavbou, a vrátil se k němu i později,
po letech strávených ve Vídni, Benátkách, Miláně, Florencii, v Římě i Neapoli. Z ciziny se vrátil domů koncem roku 1715 a už v následujícím roce pomáhal otci
vést stavbu břevnovského kláštera. A právě benediktini se nadlouho stali jeho nejdůležitějšími investory.
Z Břevnova do Broumova

Benediktinský opat Otmar byl velkorysý klient a pro Kiliána Ignáce nachystal
řadu monumentálních zakázek. Společně s břevnovským klášterem se přestavoval
broumovský klášter, další práce čekala v
klášteře v Polici nad Metují. Kromě toho se kolem
Broumova začaly budovat a přestavovat
vesnické kostely –
Heřmánkovice, Vižňov, Janovičky, Otovice, Šonov,
Bezděkov a hlavně největší z nich,
svatá Maří Magdalena v Božanově.

Co chrám, to originál; pan Kilián – jak mu jeho kolegové říkali – se prý
nikdy neopakoval a nekopíroval staré osvědčené šablony. Každý kostel například má trochu jiný půdorys, například slavná
kaple Panny Marie Sněžné na Hvězdě v
Broumovských stěnách skutečně má tvar pěticípé hvězdy, do které je vepsán kruhový prostor.
Klášterní kostel v Broumově má zase půdorys lehce protaženého řeckého kříže.
Od benediktinů ke křižovníkům a kapucínům

Práci Kiliána Ignáce Dientzenhofera si přály i jiné
benediktinské kláštery, a tak na
Starém Městě v Praze začal v roce 1732 vyrůstat
kostel svatého Mikuláše a nové konventy navrhl pro
řádové bratry z Kladrub a ze
Sázavského kláštera.
Práci Kiliána Ignáce obdivoval i
Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou; pro ně postavil množství sakrálních, obytných i užitkových budov, monumentálních i úplně drobných, rozesetých po celých Čechách.

Oříškem byl zejména nový
kostel sv. Maří Magdaleny v Karlových Varech, a to díky těsné blízkosti
Vřídla. Je to stavba vynikající nejen po architektonické, ale i po technické stránce. Průzkumy koncem 20. století prováděné v souvislosti s obnovou kostela zjistily, že důmyslně vymyšlené základy skutečně zabránily vzlínání vody do zdiva.
Pro kapucíny postavil na
Hradčanech Loretu, pro jezuity
Zrcadlovou kapli v areálu
Klementina, pro
voršilky z Kutné Hory nový
klášter s kostelem a pro
vlastní rodinu nový dům na Smíchově. Vilu na tehdejším předměstí
Malé Strany dnes známe pod jménem
Portheimka; jméno totiž získala až po pozdějším majiteli, židovském továrníkovi Porghesovi z Portheimu.
Kiliánův nástupce – Anselmo Lurago

Podobně jako
Kilián Ignác Dientzenhofer dokončoval stavby po svém otci a po
Janu Blažejovi Santinim, i on měl svého následníka:
zetě Anselma Luraga.
Ten postavil
zvonici kostela sv. Mikuláše na
Malé Straně, v samotném kostele prováděl jen dokončovací práce a výzdobu. Na rozdíl od
dvou generací Dientzenhoferů ale nakonec viděl barokní skvost hotový.

Velmi rozvětvená
umělecká rodina Luragů pocházela ze severní
Itálie a nejméně šest jejích členů bylo významně činných v Čechách. Zatímco ve 30. až 60. letech 17. století to byl
Carlo Lurago, s jehož jménem je spojena většina významných staveb té doby u nás, ve druhé třetině 18. století jej vystřídal
Anselmo Lurago. Stal se královským
dvorským stavitelem a měšťanem malostranským, a dovršil dílo svého tchána a jeho otce.
Kilián Ignác Dientzenhofer byl jedním z nejvýznamnějších architektů vrcholného baroka a autorem mnoha sakrálních staveb v Čechách.
Studoval na malostranském gymnáziu a absolvoval osmiletou studijní cestu po Rakousku a okolí.
Po návratu do Prahy spolupracoval se svým otcem Kryštofem Dientzenhoferem na řadě stavebních projektů.
Chrám svatého Mikuláše na Malé Straně byl životním projektem Kiliána Ignáce Dientzenhofera, na kterém pracoval od svých učednických let.
Kilián Ignác Dientzenhofer navrhl několik kostelů v oblasti Broumova, včetně sv. Máří Magdalény v Božanově s unikátním kruhovým půdorysem.
Uvnitř kostela je uchováváno Palladium země české - pozlacený reliéf Madony staroboleslavské.
Kilián Ignác mimo jiné navrhl Letohrádek Portheimka a zapojil se do prací na Klášteru v Kladrubech. Jeho nástupcem byl jeho zetě Anselm Lurago, který dokončil zvonici kostela sv. Mikuláše na Malé Straně.
Unikátní kopie Turínského plátna se nachází v opatském kostele sv. Vojtěcha v Broumovském klášteru.
Broumovská skupina kostelů, postavená podle plánů Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce, je známá pro svůj rychlý a koordinovaný styl výstavby v letech 1719-1743.
Mezi hlavní atrakce Malé Strany patří kostel sv. Mikuláše, barokní palácové zahrady a romantické uličky s historickými paláci a domy.