Paneláky v Česku: věžáky, sídliště, muzeum architektury a panelové rekordy

Říká se jim králíkárny, betonová ghetta nebo Husákovy hradby. Pro miliony lidí ale jsou panelová sídliště domovy, a většina z nich v nich žije docela spokojeně. Přestože paneláky vznikaly kvůli nedostatku bytů často s překotnou rychlostí, najdete mezi nimi architektonické poklady, experimentální celky i urbanistické vize, které dnes slaví návrat na výsluní. Výstavy, muzea, modely z lega i turistické prohlídky paneláků ukazují, že beton není sprosté slovo. Vydejte se s Kudy z nudy na výlet za tím nejzajímavějším, co panelová architektura v Česku nabízí.
 

Tam, kde to začalo: Zlín a první paneláky

Jak se panelák stal králem bytových domů? Po druhé světové válce se Československo potýkalo s akutním nedostatkem bytů. Řešením měla být rychlá, levná a hromadná výstavba. Inspirace se našla v zahraničí: vůbec první panelové domy se objevily v Nizozemsku po první světové válce, postupně se připojily Německo, Francie, Švédsko a Finsko. Při svých cestách do zahraničí je ještě leckde objevíte. Zatímco ale západní Evropa stavby paneláků odpískala už v 70. letech, ve východní Evropě se stavělo vesele dál až do začátku 90. let.
 
Kde vyrostl první panelový dům v České republice? První pokusy s výrobou panelů se odehrály ve Zlíně už na přelomu let 1940 a 1941 pod taktovkou společnosti Baťa. Ve Zlíně tak najdete jak první pokusné domy z prefabrikovaných dílů, tak první panelák: vyrostl v polovině roku 1953 během pouhých čtyř měsíců. Panelová architektura se tu zrodila v duchu efektivity, ale se zřetelem k estetičnosti, která pozdějším sídlištím často chyběla. Dům dostal označení G40 (Gottwaldov 40 bytů) a stal se prototypem pro další paneláky na mnoha místech republiky.
 
První panelák v Praze zažil svou premiéru v roce 1955. Stál v Ďáblicích a na první pohled nikdo nepoznal, že je postavený z panelů. Měl sedlovou střechu, ozdobné římsy, a dokonce i omítku, která zakrývala spárování. Panelové technologie se v prvních letech skutečně zakrývaly omítkami, ale záhy se od toho ustoupilo, panelová šeď se snadno obešla bez nich. Už typ G57, který vznikl ve Zlíně v roce 1957, byl na první pohled klasický panelák. Netrvalo dlouho a paneláky se začaly šířit jako lavina. V jejich zlaté éře, což byla 70. a 80. léta, vznikaly celé nové městské panelové čtvrti: Jižní Město v Praze, Poruba v Ostravě, Jižní Svahy ve Zlíně nebo Lesná v Brně.
 

Rozdělovské věžáky: Panelový luxus 50. let

V polovině 20. století patrně nikoho napadlo, že by se z paneláku jednou mohlo stát muzeum. A vida, existuje – v Kladně. Muzeum věžáků se zaměřuje na šest věžových panelových domů v městské části Rozdělov. Věžáky, které boří běžné představy o šedivých panelácích, byly postavené mezi lety 1953 a 1958 podle návrhu architektů Josefa Havlíčka, Karla Filsaka a Karla Bubeníčka. Měly být součástí vzorového sídliště, které ale nikdy nebylo dokončeno. I tak se z věžáků staly kulturní památky. Dnes v jednom z nich najdete muzeum, které vás provede věžákem od sklepa až na střechu – včetně krytu civilní obrany, ukázkového dobového bytu i střešní terasy. Obdivovat můžete vytápěné podlahy, keramická domovní znamení nebo suterénní mandl. Muzeum funguje vždy v sobotu a po předchozí rezervaci, prohlídka trvá asi 90 minut.
 
Zajímavost? Věžáky v Kladně skutečně nabízely komfortní a luxusní bydlení. Zdobily je fasády ze zušlechtěné omítky kamenného vzhledu, typické pro prvorepublikové stavby, a různé výtvarné prvky – například keramické obklady znázorňující různá zvířata nebo domovní znamení. Měly prostorné vstupní haly s lampami a sedacími soupravami, byty měly vytápěné podlahy a obyvatelé měli v každém patře k dispozici prostory s popelnicemi. V suterénu se dochovaly místnosti s pračkami, sušičkami a mandlem, pod nimi ale bylo ještě druhé podzemní patro. To v souladu s dobou sloužilo jako protiletecký kryt, z něhož vedly únikové chodby do nedalekého lesa.
 

Paneláky: Betonové dědictví, které stojí za prozkoumání

Milujete slova jako největší, nejdelší, nejvyšší a další rekordy? Vítejte v sídlištní lize mistrů! Kudy z nudy pro vás má pár skvělých tipů na výlety – kam jinam než na sídliště.
 
Největší sídliště České republiky: Jižní Město v Praze, kde žije přes 80 tisíc obyvatel. (Pro představu o velikosti to je o něco víc než Zlín a o něco méně než Ústí nad Labem.) Nikdy nebylo dokončeno podle původních záměrů. Restaurace, velkoryse rozvržená náměstí kolem stanic metra a další vybavenost zůstaly jen na papírech. Jižní Město je vlastně komplex menších sídlišť, kam patří Háje, Chodov, Opatov a další.
 
Sídlištní obři: Ještě větší než Jižní Město je Petržalka v Bratislavě. Na jednom z největších sídlišť střední Evropy žije přibližně 130 tisíc obyvatel a jde o nejhustěji osídlenou oblast na Slovensku.
 
Nejdelší rovný panelák: stojí v Zelenohorské ulici na pražském sídlišti Bohnice. Je 335 metrů dlouhý, má 12 pater a do 400 bytů se vstupuje 18 vchody.
 
Nejvyšší panelák: ubytovna a hotel Kupa na Jižním Městě; dva věžáky mají 23 pater, 81 metrů a spojuje je krytý můstek. Porovnejte ho s nejvyššími mrakodrapy v Česku!
 
Nejzajímavější panelákový experiment: ve stejné době jako věžáky v Kladně se v Litvínově stavěl Kolektivní dům alias Koldům. Experimentální dům byl dobovým ideologickým pokusem o ideální kolektivní bydlení, kdy byla společná jídelna, školka, tělocvična, prádelna a společenské prostory. Inspirace utopií i reálnými potřebami, kombinovaná s tehdejšími technologiemi.
 
Nejhezčí sídliště: Pražské Ďáblice a brněnská Lesná. Některá sídliště si drží výbornou reputaci i desítky let po svém vzniku. Pražské Ďáblice jsou považované za urbanisticky velmi kvalitní bydlení díky členění do menších celků, zeleni a logické infrastruktuře. Podobně oblíbená je i Lesná v Brně, postavená s důrazem na prostor, vzdušnost a kvalitu života.
 
Kombinace stylů: již zmíněná Poruba v Ostravě kombinuje socialistický realismus s panelovou výstavbou. Některé bloky připomínají spíš paláce než klasické „krabice“.
 

Panelové retro: Muzea, retro a umakart

Patříte mezi fandy architektury, chcete dětem ukázat, v čem jste vyrůstali, nebo se prostě jen dojmout nad krásou rudého linolea? Kam se můžete vydat?
 
Do Retromusea v Chebu – i když sídlí v historickém centru města, nabízí design 60. až 80. let v interiérech jako vystřižených z paneláků.
 
Do Muzea věžáků v Kladně – čeká vás prohlídka s výkladem, dobový byt i dokumenty.
 
Do Národního technického muzea v Praze – expozice Technika v domácnosti se zaměřuje na vývoj zařízení a vybavení českých domácností, včetně legendárního umakartu.
 

Paneláková budoucnost

Dnes se o sídlištích mluví jinak než dřív. Urbanisté si všímají promyšleného členění, rozlehlé zeleně i velkorysé infrastruktury. Architekti hledají způsoby, jak je revitalizovat bez ztráty identity. A my ostatní? Možná se na ně začneme dívat novýma očima – jako na betonové kroniky doby, která chtěla dát každému střechu nad hlavou. A někdy k tomu přidala i něco navíc.
 
Třeba umění. Všimněte si: panelová sídliště nejsou jen beton a rovné fasády. Během výstavby se kladl důraz i na estetizaci veřejného prostoru, a tak v sídlištích vznikly řady soch, mozaik a reliéfů. Umělecké prvky měly „zlidštit“ betonovou šeď, podpořit komunitní život a přinést kulturu do každodennosti. Dnes je mnoho zajímavých uměleckých kousků bohužel v havarijním stavu nebo už zanikly při zateplování. Ale rostou iniciativy, které se snaží tato díla mapovat a chránit.
 
Kromě toho se paneláky objevily se na poštovních známkách, v písničkách, a hrály v mnoha filmech – ikonický je zejména snímek Panelstory aneb Jak se rodí sídliště z roku 1979 režisérky Věry Chytilové. Natáčelo se na největším českém sídlišti, a tak se můžete podívat, jak vypadalo rozestavěné Jižní Město, zejména dnešní Chodov a Háje. Panelový duch doby zkrátka pronikl do všech koutů kultury.