Tradiční
české loutkářství, zapsané roku 2016 na
seznam nehmotného kulturního světového dědictví UNESCO, má hodně hluboké kořeny. Loutky znali Češi už ve středověku, ale
české loutkoherecké společnosti a kočovné loutkáře známe až od druhé poloviny 17. století. Repertoár převzatý od hereckých skupin z
Německa,
Itálie a
Rakouska byl postavený na hrách, které tehdy znal kdekdo: nejslavnější trojlístek tvořil
Johannes doktor Faust, Hercules a Alceste a
Don Juan. Loutkáři si hry upravovali pro domácí publikum a loutková představení se brzy zařadila k dalším
oblíbeným atrakcím venkovských poutí a jarmarků, tedy ke
kolotočům, karetním trikům, loteriím, panoptikům nebo
mechanickým automatům, které předváděly exotické bitevní scény nebo námořní katastrofy.
Legenda českého loutkářství: Matěj Kopecký
Vedle
rodů Dubských či
Kočkových byl legendárním představitelem českého loutkářství 19. století
Matěj Kopecký. Moc toho o něm nevíme, podle
Muzea loutkářských kultur v Chrudimi je faktů jen málo a stěžejní momenty Matějova života se dají vyčíst jen ze zápisů v úředních listech. Narodil se v
Libčanech u Nechanic, patrně v komediantském voze svého otce Jana. Během vojenské služby (1797–1809) byl zraněn, a když se vrátil z
napoleonských válek, jako vysloužilec a invalida jen obtížně hledal uplatnění. Během několika let vystřídal celou řadu profesí: byl
hodinář, kramář, obchodník s knoflíky a velbloudí srstí i
cestář, až se konečně kolem roku 1817 vrátil k rodinnému řemeslu (první doklad o jeho loutkářském vystoupení je z roku 1797) a začal se živit pořádáním „mechanických kumštů s marionetami“. Platnou
loutkářskou licenci získal až o tři roky později. O tom, jak skutečně hrál a smýšlel, můžeme pouze spekulovat, víme ale, že pro český venkov byl hrdinou.
České divadlo hrálo významnou úlohu pro národní obrození a pro venkov byla představení lidových kočovných loutkářů běžnou součástí života. Kopecký samozřejmě hrál česky – jinému jazyku by venkovské obecenstvo nerozumělo.
Matěj Kopecký a Kašpárek
I když nejstarším doloženým českým loutkářem byl
Jan Jiří Brát ze
Studnice u
Náchoda,
Matěji Kopeckému patří jedno zajímavé loutkové prvenství: právě on přivedl na svět českého
Kašpárka. Komické postavičce se původně říkávalo
Pimprle a historii Kašpárkových příbuzných dnes připomíná deska na fasádě
loutkového divadla Říše loutek v
Praze. Vedle sebe tu sedí Tchantchès z
Belgie, Pulcinella z
italské commedia dell'arte, Punch z
Anglie, český
Kašpárek,
německý Kasperl,
francouzský Guignol a
turecký Karagoz.
Kopecký a Faust
Kopecký nebyl obyčejný komediant, v jeho představeních nechyběla ani vážnější témata. Často se například vracel k postavě
Fausta, který ostatně fascinoval řadu tvůrců. Na svém nejznámějším portrétu od
Mikoláše Alše ostatně Kopecký trochu vypadá jako tajemstvím zahalený doktor Faust, ale je to jen umělecká licence: skutečnou podobu slavného loutkáře neznáme, utvářely ji hlavně ústně tradované příběhy a legendy. Ostatně ti dva se ani nemohli potkat: Kopecký zemřel v roce 1847, Aleš se narodil o pět let později.
Spojovaly je však
Mirotice,
Alšovo rodné město, odkud pocházela žena Matěje Kopeckého
Rozálie a kde slavný loutkář strávil čtyřicet let svého života. V roce 1836 se Kopecký přestěhoval do
Přečína, místní část
Vacova, a tam pokračoval v provozování loutkářských představení. Poslední týdny života strávil v
Kolodějích nad Lužnicí u přítele
Václava Šonky, s jehož dcerou se oženil jeho nejmladší syn Antonín. Když podle legendy zemřel přímo při ohlašování loutkového představení, bylo mu dvaasedmdesát let. Právě chtěl vybubnovat a ohlásit večerní představení, když mu paličky náhle vypadly z rukou a starý komediant zemřel. Psal se rok 1847 a v úmrtní knize tehdy napsali, že to byl „komediant z Mirotic, vdovec a žebrák“. Byl pochován v
Týně nad Vltavou, ale přesné místo neznáme.
Od roku 1905 Kopeckého připomínal
pomník u kostelíka sv. Víta, v roce 1947 pak díky sbírce českých loutkářů vznikl další
Kopeckého pomník od
Josefa Jiříkovského,
socha plačícího Kašpárka s protrženým bubnem, a to v
zámeckém parku v Kolodějích.
Zámek sice existuje dál, ale pomníček se kvůli stavbě
Orlické přehrady přestěhoval o něco výš, na místo někdejší panské hospody.
Loutkářská rodina Kopeckých
Matěj s Rozálií měli celkem
patnáct dětí, z nichž se ale jen šest dožilo dospělosti. Z jeho synů si stejnou profesi zvolili
Jan (1804–1852),
Josef (1807–1856),
Václav (1815–1871) a
Antonín (1821–1885). Ti se postupně osamostatnili, a protože po nich pak živnost dál dědili jejich potomci, dali tak základ dosud žijícímu rozvětvenému
klanu Kopeckých. Například v
Muzeu loutek v Plzni vypátrali, že podle dochovaného inzerátu v
Plzni hrál loutkové divadlo Matějův syn
Václav a v letech 1911–1912 Václavova dcera
Arnoštka Kopecká (1842–1914), jedna z prvních českých loutkohereček.
V roce 1862 nechal
syn Václav sepsat všechny tatínkovy loutkohry a vyšly pod názvem
Komedie a hry Matěje Kopeckého dle sepsání syna jeho Václava. Později se ale zjistilo, že z 61 otištěných her je od Kopeckého jen poloviny, zbytek připojil vydavatel. První vydání provázely malé obrázky
Mikoláše Alše. Rodiny Kopeckých a Alšů se znaly a přátelily, ostatně oba umělci mají v
Miroticích společné muzeum,
Památník Mikoláše Alše a Matěje Kopeckého, a každý rok v létě se ve městě koná
Mirotické setkání loutek a hudby.
Loutkohercem se stal i syn Václava Kopeckého
Jindřich Kopecký (1846–1927), který byl též loutkohercem
a Matěj Kopecký mladší (1893–1946). Ten je smutným hrdinou dochované novinové zprávy z roku 1923 o ničivém požáru, který rodinu Kopeckých postihl:
„Ve vsi Třebešově u České Skalice bydlil na dvoře Pitašova hostince v kočovném voze s celou svou rodinou loutkář Matěj Kopecký, který hrál též na italské frontě. Dne 19. ledna o 4. hodině ranní vypukl ve voze požár, jemuž mimo celé zařízení padly za oběť i dvě děti Kopeckého, jednoleté a dvouleté. Manželé Kopečtí i jejich bratr zachránili se skokem z okna. Polonazí, popálení byli předáni jaroměřské nemocnici. M. Kopecký cestoval s biografem, 18. ledna hrál ve Chvalkovicích, odkud přišel po půlnoci k rodině do Třebešova.“
Desátá generace rodu Kopeckých
Šestou generací byl další
Matěj Kopecký (1923–2001), který působil v
Divadle Drak v
Hradci Králové. Sedmou generaci
slavného loutkářského rodu Kopeckých zastupoval další
Matěj Kopecký (1953–2020), loutkoherec a režisér. Vystudoval herectví na loutkářské katedře DAMU a později tam také učil. Po studiích nakrátko nastoupil do
Divadla Spejbla a Hurvínka, ale byl hlavně dlouholetým členem souboru
Naivního divadla v Liberci, kde ztvárnil desítky rolí. V rodinné tradici pokračují i jeho
synové Matěj a Jakub:
Matěj působí jako loutkoherec v
Divadle Spejbla a Hurvínka,
Jakub je scénografem. V rodinné tradici pokračuje i loutkoherečka
Anna Nováková, rozená Kopecká, a její
synové Rosťa a Vítek Novákovi. Ti po nečekaném úspěchu
debutové show La Putyka založili bratři
Cirk La Putyka a společně se stovkou dalších herců, tanečníků, akrobatů, hudebníků, produkčních, techniků, lékařů, vizážistů a dalších profesionálů se zaměřili na
žánr nový cirkus. Děti zakladatelů, které v představeních hrají od dětství, tak jsou už desátou generací, která tlačí
komediantskou káru rodu Kopeckých po klikatých uměleckých cestách.
České loutkářství je tradiční umělecká činnost s dalekou historií, která zahrnuje vytváření a hraní scén s loutkami. V roce 2016 bylo zapsáno na seznam nehmotného kulturního světového dědictví UNESCO.
Matěj Kopecký (1775-1847) byl legendární český loutkář 19. století a významný představitel českého loutkářství. Byl známý pro zvýšenou popularitu loutkových představení na českém venkově a postavení loutkářství jako národního umění.
Prvním doloženým českým loutkářem byl Jan Jiří Brát ze Studnice u Náchoda.
Loutkářství se v Čechách stalo populární již ve středověku a získalo na významu o druhé polovině 17. století s příchodem loutkových hereckých společností a kočovných loutkářů, kteří si hry upravovali pro domácí publikum a stala se běžnou součástí venkovských poutí a dalších atrakcí.
Text nespecifikuje jiné postavy vytvořené Matějem Kopeckým kromě Kašpárka, ale zmíní, že se vracel k postavě Fausta ve svých představeních.
Památník Mikoláše Alše a Matěje Kopeckého je muzeum v Miroticích, které oslavuje dědictví obou umělců a uspořádává každý rok v létě Mirotické setkání loutek a hudby.
Kašpárek je komická postavička loutka, v České republice zpopularizovaná Matějem Kopeckým. Postava má zajímavé mezinárodní příbuzné a sedí vedle dalších evropských a světových komických loutkových postav jako Pulcinella a Guignol.
Rod Kopeckých se loutkářství věnuje po mnoho generací s tradicí, že synové obvykle přebírají řemeslo po svých otcích. Například Václav Kopecký, syn Matěje, se stejně jako jeho bratři věnoval loutkářství a tradici pokračovali dále jeho potomci.
Hry hrány českými loutkáři zahrnovaly převzatý repertoár od hereckých skupin z Německa, Itálie a Rakouska, ale zahrnovaly známé hry jako jsou doktor Faust, Hercules a Alceste a Don Juan, upravené pro domácí publikum.
Tradici rodiny Kopeckých nyní pokračují Matěj a Jakub, synové posledního známého loutkáře Matěje Kopeckého. Matěj působí jako loutkoherec a Jakub je scénografem, zatímco Anna Nováková, rozená Kopecká a její synové Rosťa a Vítek Novákovi zdědili loutkářskou kulturu rodiny.