Když se v
srpnu 1832 vydal první vůz tažený koňmi po
koněspřežce z
Českých Budějovic do
rakouského Lince, začala se psát historie
budoucí moderní evropské železniční sítě. Šlo o jednu z prvních
veřejných železnic na evropském kontinentě – a zároveň
jedno z prvních spojení dvou měst kolejemi. Stavbu vedl inženýr
Franz Anton von Gerstner (1796–1840), který se inspiroval obdobnými projekty v
Anglii. Navázal na práci svého otce
Františka Josefa Gerstnera (1756–1832) a na dlouhé generace vizionářů a snílků. Věřte nebo ne, propojení
Vltavy a
Dunaje se plánovalo už v dobách
Karla IV. Nejvyšší čas
vypravit se po stopách koněspřežek s
Kudy z nudy!
Koněspřežka a plány staré 500 let
Sny se povedlo naplnit až
Josefu Rosenauerovi s jeho
Schwarzenberským kanálem, ten se ale používal jen pro plavení dřeva. Místo průplavu navrhl na začátku 19. století ředitel pražské polytechniky profesor
František Josef Gerstner (1756–1832) vést přes pohraniční hory
nejmodernější dopravní prostředek tehdejší doby: železnici.
I když byl celý nápad schválený už v roce 1808, plány se musely odložit kvůli ekonomické situaci v době napoleonských válek. Privilegium ke stavbě a provozu „železné silnice“ z
Českých Budějovic do
Lince Gerstner získal až v září 1824. Bylo mu skoro sedmdesát let a vzhledem k věku se na tak náročný úkol už necítil, a tak projekt předal svému synovi.
František Antonín Gerstner své práci rozuměl: přednášel na
Vídeňské polytechnice geometrii a zeměměřičství, a kromě toho podnikl několik studijních cest do
Anglie. Trať budoval velmi důkladně, vyhýbal se nadměrným spádům a obloukům malého poloměru, v sypaných náspech stavěl kamenné podpěry. V
létě 1825 byla zahájena
stavba 64 kilometrů dlouhého úseku z Budějovic do Kerschbaumu. Práce postupovaly poměrně rychle a zkušební provoz na prvním úseku byl zahájen už v září 1827. Trať v té době končila v
Leopoldschlagu, tedy na hranici mezi povodím
Vltavy a Dunaje.
Třetí železnice v Evropě
Kvůli stoupajícím nákladům nakonec nespokojení akcionáři Gerstnera odvolali a dokončení tratě na rakouské straně svěřili do rukou „poslušnějšího“
Matyáše Schőnerera. Ten sice stavěl úsporněji, ale když se po čtyřiceti letech trať přestavovala na parní provoz, Gerstnerem budovaný úsek se dal využít téměř bez změn, zatímco novější úseky trati byly kvůli obloukům malých poloměrů a velkých spádů téměř nepoužitelné. Právě z tohoto důvodu můžete více památek po
koněspřežce vidět v
Rakousku.

První vozy se mezi
Českými Budějovicemi a Lincem rozjely 1. srpna 1832. Právě kvůli průtahům s plány i samotnou stavbou ale
koněspřežka Linec – České Budějovice není
nejstarší veřejná železnice kontinentální Evropy. Prvenství patří
železnici Saint-Étienne – Andrézieux, otevřené 30. června 1827, tedy o dva měsíce a týden dříve než vůbec
první úsek „naší“ koněspřežky z
Českých Budějovic do
Rybníku, uvedený do provozu 7. září 1827.
Výlet do Anglie k nejstarší koněspřežce v Evropě
Koněspřežky byly předchůdkyně dnešních železnic a elektrických tramvají. V 19. století se budovaly po celém světě: při jízdě po lehkém železničním svršku dokázali koně utáhnout mnohem těžší náklad než formanské potahy na nerovných cestách. Celkové evropské prvenství patří 40 kilometrů dlouhé
koněspřežce mezi britskými městy Stockton-on-Tees a Darlington. Rozjela se roku 1821, od roku 1825 s parním provozem. Lokomotiva, která po této trati jezdila, dokázala utáhnout 30 vozů s celkovou váhou 90 tun, a souprava mohla jet tehdy závratnou rychlostí až 19 kilometrů za hodinu. Trať má ještě jedno zajímavé prvenství: přes řeku Skerne v Darlingtonu vedla po
železničním mostě, vybudovaném v roce 1825. Stále se používá a je
nejstarším nepřetržitě fungujícím železničním mostem na světě.
Koněspřežka se rozjíždí
Naše
koněspřežka se poprvé rozjela v
srpnu 1832, v roce 1836 byla prodloužena až do rakouského
Gmundenu. Trasa měřila zhruba 129 kilometrů, přičemž koně tahali vozy po
železných kolejnicích, a cestující si museli zvyknout na zcela nový rytmus cestování – klapot kopyt na kolejích.
Ty měly rozchod 1106 mm, takže z dnešního pohledu se jednalo vlastně o
úzkorozchodnou trať. Trasu, kterou dnešní vlaky urazí přibližně za dvě hodiny, tehdy koně zdolávali čtrnáct hodin. Na koněspřežce pracovalo přibližně
osm stovek koní, bezmála stejný počet nákladních vozů a asi sedmdesát vozů osobních. Koněspřežná železnice sloužila především k
přepravě soli, zboží a později i osob s tím, že nákladní doprava fungovala po celý rok, osobní pak jenom v létě.

Z
Českých Budějovic i Lince se vyjíždělo brzy ráno, aby se soupravy potkaly zhruba uprostřed trasy ve
stanici Kerschbaum na polední obědovou přestávku. Koně se měnili v
přepřahacích stanicích (
Holkov,
Bujanov,
Kerschbaum, Lest, Oberndorf), které od sebe byly vzdálené asi dvacet kilometrů. Na nich se cestující také mohli občerstvovat, vyhlášená byla zejména
„koláčová stanice“ v Bujanově. Nákladním vlakům cesta trvala obvykle tři dny, a pokud se na trase potkaly, byl prázdný nebo lehčí vůz vyheverován mimo trať.
V době zahájení provozu koněspřežky už v
Anglii a v
Americe sklízela úspěchy
parostrojní železnice a v následujících desetiletích tento nový fenomén zasáhl i zbytek světa. Přesto
provoz koněspřežky trval plných 40 let; poslední vlak tažený koňmi projel tratí
12. prosince 1872 a pak i na
jihu Čech koně nahradily parní lokomotivy.
Koněspřežka v Českých Budějovicích
Trasu
koněspřežky lemovalo asi
padesát strážních domků. V nich bydleli drážní strážníci, zaměstnanci železniční společnosti. Každý strážník měl na starost zhruba tři kilometry dlouhý úsek, a kromě dohledu nad ním prováděl i nejnutnější práce na údržbě kolejiště. V jednom z domků, stojícím v bývalém areálu nákladového nádraží koněspřežky v
Českých Budějovicích, si prohlédnete
Muzeum koněspřežky, pobočku
Jihočeského muzea. Seznámíte se s historií dráhy, nelehkým životem drážních dělníků i současností strážních domků. Expozice představuje i další českobudějovické památky, prohlédnout si můžete i několik dokumentárních a hraných filmů.
Koněspřežku v
Českých Budějovicích připomíná také
hostinec U zelené ratolesti na Husově třídě, kde měla dráha zázemí; bývaly tu stáje, byty pro kočí, sklady a kůlny pro vozy.
Nisslův dům na rohu České a Piaristické ulice koněspřežce sice nepatřil, ale právě zde bývala pokladna a odtud vlaky vyrážely na cestu.
Krok za krokem s koněspřežkou

Dodnes se z této unikátní stavby dochovaly
části trati, mosty, nádražní budovy i dobové vozy. Pátrat po stopách unikátní technické památky se dá na kole, pěšky i autem. Při svém putování spatříte
řadu strážních domků, z nichž některé stále slouží železnici, ale také někdejší
zájezdní hostince, kočárovny a stáje, pilíře několika mostů, kamenné pražce, náspy, zářezy i klenuté můstky.
Přesně ve stopách koněspřežky vede od
železniční zastávky Velešín-město k
Penzionu Holkov naučná stezka. Díky ní se můžete alespoň částečně vcítit do atmosféry, kdy po této cestě tahali koně vagony s nákladem i s cestujícími.
V
Holkově se dochovaly budovy stájí, dílen i stanice, budova
„koláčové“ přepřahací stanice v Bujanově funguje jako škola. K vidění je tu malá
expozice koněspřežky, prohlédnout si můžete i
expozici v Římově či
muzeum s modelem koňky ve Velešíně.
Chcete-li zažít skutečnou jízdu koněspřežkou, musíte se vydat do
Rakouska. V
Kerschbaumu se podařilo
obnovit asi půlkilometrový úsek trati a zahájit na něm provoz, kromě toho v nádražní budově najdete
restauraci s nabídkou dobových jídel a další
muzeum koněspřežky.
Tipy, kam se vydat po stopách dalších koněspřežek
Druhá známá
koněspřežka vedla z Prahy do Lán a v provozu byla v letech 1830–1873. Většina trati byla později přestavěna pro parní pohon a stala se součástí takzvané
Buštěhradské dráhy.
Koněspřežky se nedržely jen mezi městy. V polovině 19. století chytily druhý dech, když se uplatnily jako
tramvajová doprava ve městech. První
koňka, tedy tramvaj tažená koňmi, vyjela 26. listopadu 1832 v
New Yorku. V Evropě měla
první koňskou tramvaj Vídeň, a to už v letech 1840 až 1842. První pravidelná linka koněspřežní tramvaje se rozjela v listopadu 1865.
V
Brně jezdily
koněspřežní tramvaje od srpna 1869. V
Praze se první koňka rozjela v září 1875 z
Karlína přes
ulici Na Příkopě k tehdy ještě rozestavěnému
Národnímu divadlu.
Tramvaje s koňskými pohony zkoušela zavádět i menší města, většinou šlo ale o krátkodobé pokusy před přechodem na parní a později elektrické tramvaje.
Chcete se o koňkách dozvědět víc? V
Muzeu Městské hromadné dopravy v
Praze si můžete prohlédnout autentický
vůz koněspřežné tramvaje i s výkladem o jejich fungování.
Objevte fascinující historii a technické dědictví koněspřežných železnic v Čechách a navštivte úchvatné památky spojené s touto formou dopravy.
Koněspřežná železnice byl druh železnice, kde vozy tahali koně, a byla předchůdkyní moderních železnic a elektrických tramvají.
První vozy koněspřežky mezi Českými Budějovicemi a Lincem začaly jezdit 1. srpna 1832.
Cesta koněspřežkou na této trase trvala tehdy přibližně čtrnáct hodin.
Na cestě můžete vidět muzea, historické železnice, strážní domky, původní kočárovny a zachovalé části trati.
Ano, vede naučná stezka z Velešína-města do Penzionu Holkov, která napodobuje atmosféru cesty koněspřežkou.
Můžete navštívit Muzeum koněspřežky, budovy stájí a stanice, nebo hostinec U zelené ratolesti.
Ano, v Rakousku v Kerschbaumu je obnovený úsek trati, kde se koněspřežka provozuje pro turisty.
Stavbu koněspřežky z Českých Budějovic do Lince vedl inženýr František Antonín Gerstner.
Rozchod kolejí u koněspřežky mezi Českými Budějovicemi a Lincem byl 1106 mm.
Koněspřežná železnice sloužila převážně pro přepravu zboží, například soli, a také pro osobní dopravu, především v teplých měsících.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.