Když se v roce
1846 vydaly první vlaky z Belgického nádraží v Paříži do Bruselu, české země už měly na kontě pár zajímavých železničních prvenství. Například v
roce 1828 spojila
České Budějovice s Lincem první koněspřežná železnice v kontinentální Evropě a v
roce 1839 se
z Vídně do Břeclavi a Brna rozjela
první parostrojní železnice na evropském kontinentě. Ta se proslavila také tím, že na ní hned v den slavnostního zahájení provozu došlo k
první železniční nehodě.
1. První vlak a první srážka vlaků
Soukromá společnost
Severní dráha císaře Ferdinanda zprovoznila
první úsek trati z Vídně do Břeclavi 6. června 1839, o měsíc později
7. července se spojení s Vídní dočkalo i
Brno. Kolem jedenácté dopoledne do města po více než čtyřhodinové jízdě přijely
čtyři parní lokomotivy, Bruna, Herkules, Gigant a Bucefalus, které podle dobových záznamů v třiceti osmi vozech přivezly 1 125 cestujících. Mezi nimi nechyběli stavitelé dráhy bratři Kleinové, její investor baron Rotschild a další vídeňští bankéři. Když se čtyři vlaky odpoledne vydaly na zpáteční cestu, došlo kousek od Brna, ve
Vranovicích, ke srážce dvou souprav. Dobová černá kronika uvádí, že strojvůdce vlaku taženého strojem Gigant včas nezabrzdil a narazil do posledního vozu předchozího vlaku. Nehoda se obešla bez vážnějších zranění, nicméně první parní dráha v monarchii tak získala rovněž kuriózní
prvenství premiérové srážky vlaků v českých zemích.
Železnici to samozřejmě v rozvoji nemohlo zastavit: v roce 1841 byl zahájen provoz na
trati z Břeclavi do Přerova a dál do Olomouce, o rok později se dráha prodloužila z Přerova do
Lipníka nad Bečvou, v květnu 1847 do
Bohumína a v září 1848 se Severní dráha císaře Ferdinanda propojila s pruskou železniční sítí.
2. Stopy po koněspřežce
Proč zdůrazňujeme, že
koněspřežka mezi Českými Budějovicemi a Lincem byla
první na evropském kontinentu? Protože evropské prvenství patří Anglii: vůbec první veřejnou železnicí na světě byla roku 1821
koněspřežka Stockton–Darlington, od roku 1825 s parním provozem. Na nejstarší kontinentální koněspřežce pára definitivně nahradila koně v roce 1872. Dochovaly
se části náspů, můstků a další drobné stavby, například
strážní domek v
Českých Budějovicích, v němž stylově sídlí
železniční muzeum. Další
muzea koněspřežky najdete v
Římově a
Bujanově, krátký
obnovený úsek koňky, kde se pořádají muzejní jízdy, mají za hranicemi v
rakouském Kerschbaumu.
Méně známá je
druhá koňka v českých zemích: měla vést z
Prahy do
Plzně, ale nakonec skončila už v
Lánech a do Prahy se po ní vozilo uhlí z
Kladna.
3. Když páru vystřídala elektřina
Když nepočítáme nostalgické vlaky, akce a letní jízdy s párou, konec parního provozu u nás přišel až v roce 1981. V té době ale už téměř osmdesát let existovala
železnice z Tábora do Bechyně, první ryze elektrická dráha na území Rakouska-Uherska. Za jejím vznikem stál
slavný vynálezce František Křižík. Se svou obloukovou lampou sklidil veliký úspěch na světové výstavě v Paříži roku 1881, deset let nato okouzlil
Prahu první elektrickou tramvají, která jezdila z Letné na Výstaviště. První elektrická železnice původně měla být mnohem delší, měla vést z
Kutné Hory přes
Vlašim a
Bechyni do
Vodňan. Rakouské úřady ji ale zamítly a podařilo se prosadit jen torzo původních plánů. První vlaky z
Tábora do
Bechyně se rozjely v červnu 1903, v Bechyni ale končily nad
údolím Lužnice. Do města dojely až v roce 1928, po vzniku
mostu zvaného Bechyňská duha.
Křižíkova Bechyňka je poslední železnice u nás napájená stejnosměrnou soustavou o napětí 1,5 kilovoltu. Blíží se její modernizace a je možné, že Křižíkovo napájení nahradí klasický střídavý proud, a tím dojezdí jak
historická lokomotiva Bobinka, tak
motorový vůz Elinka.
4. Vysokorychlostní tratě
Když v šedesátých letech zahájila provoz
japonská vysokorychlostní trať Šinkansen, tamní vlaky s rychlostí 160 až 200 kilometrů za hodinu byly jako ze světa sci-fi. Svět se ale dál zrychluje a poslední rekordy už přesahují rychlost 600 kilometrů za hodinu. Právě tak expresy TGV na první francouzské vysokorychlostní trati spojující Paříž s Lyonem zkrátily přibližně čtyřhodinovou jízdu na pouhé 2 hodiny 40 minut a rekordní rychlosti TGV dnes přesahují 500 kilometrů za hodinu. Vysokorychlostní železnice postupně dobývají svět a jejích výstavba se chystá i u nás: první úsek
rychlodráhy z Prahy do Brna by se měl začít stavět v roce 2025 a už je známá i podoba
terminálu u Nehvizd. Stanice, odkud budou spoje jezdit do
Brna, Ostravy, Drážďan, Vídně i dalších měst, umožní využívání vysokorychlostní železnice bez nutnosti cestovat do centra
Prahy; cesta na terminál u Nehvizd by z metropole měla trvat asi 15 minut.
5. Jubilanti roku 2021
Evropský rok železnic přinese v průběhu celého roku spousty akcí. Patří k nim i
mezinárodní festival umění Europalia, bienále střídající evropské země. Letos si festival zvolil téma železnice a konat se bude
od 14. října 2021 do 14. února 2022 po celé Evropě.
I u nás máme co slavit: v druhé polovině 19. století vznikla řada železnic a jen
v roce 1871 bylo za jediný rok uvedeno do provozu 791 km nových tratí. 150 let tak oslaví například
trať z Retzu přes Znojmo a Okříšky do Jihlavy: první vlak na tehdy jednokolejnou trať vyjel 23. dubna 1871. Ten rok vznikla také
trať z Prahy do Veselí nad Lužnicí,
železnice z Pardubic do Havlíčkova Brodu,
železniční trať z Trutnova do Svobody nad Úpou, ze
Zábřehu do
Šumperka i trať navazující na někdejší
lánskou koněspřežku, která pokračovala do
Lužné u Rakovníka; tam také objevíte
Muzeum Českých drah. V únoru 1871 byl rovněž zahájen provoz na 83,8 kilometrů dlouhém úseku
Lány–Chomutov, čímž Chomutov získal přímé spojení s Prahou. Rovných
120 let existence slaví v roce 2021 také
Bezdružická lokálka, železniční trať z
Pňovan do
Bezdružic.
6. Nejkratší železnice na světě
Zřejmě
nejkratší mezinárodní železnicí na světě je
Pošumavská jižní dráha v Novém Údolí. Sto pět metrů dlouhý úsek zrekonstruované trati vede po historickém náspu bývalé
trati z Volar do Pasova, po mostě překračuje Údolský potok, tvořící státní hranici, a po pár metrech končí v Bavorsku. Kromě železnice v železničním vagonu na konci trati objevíte
muzeum šumavských lokálek.
Titul
nejkratší železnice v Česku ale drží jiná „trať“: měří 409 centimetrů a najdete ji v obci Sebranice u Litomyšle. Místní Spolek archaických nadšenců koleje zbudoval v roce 2007 jako upomínku na nikdy nepostavenou železniční trať z
Poličky do
Litomyšle.
7. Nejdelší, nejvyšší a nejnižší aneb rekordy našich tratí
Česká republika má
jednu z nejhustších železničních sítí na světě a kdybyste si dali tu práci, na tratích byste napočítali téměř 7 tisíc mostů a zhruba 160 tunelů. Nejdelší železniční most u nás je
1 100 metrů dlouhý pražský Negrelliho viadukt, mezi nejvyšší patří
železniční viadukt ve Znojmě,
viadukt Žampach a
Pňovanský most (jeho výška zhruba 50 metrů nad
řekou Mží se snížila po napuštění
přehrady Hracholusky, nyní vede zhruba třicet metrů nad hladinou). Naší nejstrmější tratí je
zubačka vedoucí z Tanvaldu do Harrachova,
nejvýše položenou stanicí je Kubova Huť na
Šumavě s nadmořskou výškou 995 metrů a naopak
nejníže položenou stanicí naší železniční sítě je stanice Dolní Žleb na hranici s Německem kousek od
Hřenska; nadmořská výška v této stanici činí 130 metrů.