Valdštejnové patří k nejstarším šlechtickým rodům na území Čech. Své jméno odvozují od
hradu Valdštejn u
Turnova, který v druhé polovině 13. století založil některý člen starobylého rodu Markvarticů s erbem lva či lvice. Od 16. století se někteří Valdštejnové prosadili ve službách císařů a zaujali významné zemské úřady i pozice v armádě. Proslulý je především
císařský generalissimus Albrecht z Valdštejna, v jehož době došlo k povýšení katolických Valdštejnů do hraběcího stavu. Jeho vzdálený strýc a poručník
Adam mladší z Valdštejna, od roku 1627 nejvyšší purkrabí Českého království, sice neshromáždil tak rozsáhlý pozemkový majetek, ale podařilo se mu ho udržet pro své potomky i po Albrechtově pádu roku 1634.
1. Valdštejnové nežili jen na Valdštejně
Valdštejnové byli obratní ve sňatkové politice a také plodní, takže hlavní rod se záhy rozvinul do mnoha bočních linií. Právě větvení rodu a s ním spojené drobení majetku dlouho bránilo vzestupu rodiny mezi vyšší šlechtu. Už ve 14. století se například oddělila větev
Brtnických z Valdštejna, která pak až do pobělohorských konfiskací sídlila na
Vysočině na
hradě Rokštejn a v
Brtnici. Z bývalých valdštejnských sídel jsou přístupné především
hrad Valdštejn v
Českém ráji a
zámky Mnichovo Hradiště a
Duchcov, do valdštejnských majetků ale delší či kratší dobu patřily také
královské hrady Křivoklát, Bezděz nebo
Radyně,
zámky Loučeň, Stránov, Hrubá Skála, Kozel, Nebílovy, Svijany, Židlochovice či
Sychrov.
2. Posunuté Valdštejnské slavnosti
Důvěrné seznámení s
Valdštejny nabídl
loňský jubilejní desátý ročník dlouhodobého cyklu Národního památkového ústavu Po stopách šlechtických rodů. Valdštejnové aneb lvi ve službách císařů ale měli kvůli pandemii smůlu, takže na spousty slavností, speciálních prohlídek běžně nepřístupných míst a komentovaných procházek po valdštejnské architektuře nakonec nedošlo. Těšit se můžete v roce 2022 na květnové slavnosti v
Jičně . Ve dnech 27. až 29. května tu
Albrecht z Valdštejnai bude pořádat
rytířské hry, hostiny a bankety, vystoupí všelicí muzikanti, kejklíři, tanečníci, potulní herci. Další
Valdštejnské slavnosti ve Frýdlantu se uskuteční v roce 2023.
3. Grafický kabinet na zámku Duchcov
Jedním z vrcholů
Valdštejnského roku bylo
otevření nového grafického kabinetu na
zámku Duchcov,. Jde o závěrečnou zastávku
nové prohlídkové trasy věnované rodu Valdštejnů, která vznikla v jižním křídle piana nobile. Ještě roku 1814 zdobilo stěny
kabinetu 148 bíle
zarámovaných a zasklených mědirytin s nejrůznějšími tématy: byly tu žánrové scénky, alegorické výjevy, karikatury, snové krajinky s antickými ruinami, portréty i bitevní scény. Časem byl kabinet zrušen a sbírku téměř
6 500 grafik koupil roku 1898 Arnošt Valdštejn, který počátkem 20. století zřídil
grafický kabinet na
zámku Doksy. Až do nedávné doby byl kabinet v mírně pozměněné podobně k vidění na
zámku Zákupy, nyní se tedy
grafický kabinet vrátil na původní místo, zpět na Duchcov.
4. Jičínská komponovaná krajina: Závisti navzdory
Albrecht z Valdštejna nebyl jen ctižádostivý válečník, který ovlivňoval evropskou politiku, ale stál také u zrodu
jedné z prvních českých barokních komponovaných krajin. Jejím srdcem byl
Jičín coby centrum frýdlantského vévodství. Valdštejn pro ně získal řadu privilegií: vévodství bylo v mnoha ohledech nezávislé, osvobozené od daní a například i od nákladné povinnosti zajistit zimní ubytování armád. Valdštejn tu razil vlastní mince s
heslem Závisti navzdory, v Jičíně plánoval založení univerzity i samostatného biskupství, dnes tu můžete navštívit
Valdštejnovo muzeum.
Plány zůstaly v lepším případě jen na papírech, podařilo se ale realizovat část barokní krajiny. Její osou je zhruba
dva kilometry dlouhá lipová alej, která
Valdickou bránu na
Valdštejnově náměstí v
Jičíně spojuje s
Valdštejnskou lodžií a Libosadem. V prodloužení linie dosahovala ke
kartuziánskému klášteru ve Valdicích, který nyní slouží jako věznice, jihozápadním směrem pak mířila na
hrad Veliš.
5. Dvě italské lodžie a Valdštejnský palác
Zvláštní stavba, která vypadá, jako by pouhou náhodou
zabloudila z Itálie na
český venkov: to je
Valdštejnská lodžie, budovaná v letech 1627 až 1632. Byla důležitou součástí krajinné osy, kterou naplánovali Valdštejn a jeho architekti. Dvojče má v
Praze, a to
salu terrenu ve Valdštejnské zahradě u
Valdštejnského paláce, dnešního sídla Senátu. Prostor, otevřený do zahrady vysokými sloupovými arkádami, býval typickým prvkem barokních palácových a zámeckých zahrad. Na obou stavbách se zřejmě podíleli stejní italští architekti, mimo jiné
Giovanni Battista Pieroni.
Mimochodem,
Valdštejnský palác v Praze je rozlehlé reprezentativní sídlo se čtyřmi nádvořími, jehož podoba i rozsah konkurovaly samotnému
Pražskému hradu a zcela proměnily tvář
Malé Strany. Na místě
26 domů, několika zahrad a cihelny vyrostl v letech 1623–1629 a důkazem Valdštejnovy touhy vyniknout je hlavní sál, na jehož stropě se nechal vévoda vyobrazit jako
Bůh války. Palác byl majetkem rodu až do 20. století, zestátněn byl po druhé světové válce na základě
Benešových dekretů. Členové rodu dnes žijí převážně v
Rakousku.
6. Do Mnichova Hradiště a za granátníky na Valdštejnsko
Známou
rezidencí Valdštejnů byl
zámek Mnichovo Hradiště: patřil jim až do roku 1946. Dobové valdštejnské interiéry obsahují vzácné sbírky porcelánu a zbraní, unikátní
historické divadlo s funkční mašinérií a
knihovnu s 22 tisíci svazky, kterou spravoval Giacomo Casanova na zámku Duchcov. V
kapli sv. Anny jsou uloženy
ostatky Albrechta z Valdštejna a k vidění je i
stálá expozice Paměť rodu přetrvá.
Není to ale zdaleka jediné sídlo, spojené s Valdštejny. O některých jsme se už zmínili, ale víte například, že až do roku
1945 patřila k největším Valdštejnským panstvím
Bělá pod Bezdězem? Koncem 19. století patřilo k velkostatku nejenom dnešní
Máchovo jezero, ale také více než 11 000 hektarů půdy včetně
Valdštejnska, zámeckého komplexu pro odpočinek lovců. K loveckému areálu, který vznikl v první polovině 18. století uprostřed lesů poblíž
Bělé, směřuje osm cest, jednu z nich dodnes střeží
pozoruhodné sochy granátníků. Z původních pěti objektů sice zbyl jediný, ale pokud rádi jezdíte na kole, jsou rovné dlouhé cesty Valdštejnska bez běžného provozu skvělým cílem třeba pro
rodinný výlet.
7. Můj miláček a Frýdlantsko jako šťastná země
Jednou z nejdramatičtějších bitev třicetileté války byla
bitva u Lützenu nedaleko
Lipska 16. listopadu 1632, v níž zastřelili
Valdštejnova oblíbeného koně. Slyšel prý na jméno Mas Querido, což ve španělštině znamená Můj miláček, a měl zvláštní žíhanou srst. Kdy a kde se narodil zřejmě zůstane tajemstvím, jisté ale je, že jde o jednoho z nejstarších vypreparovaných koní na světě.
Unikátní vyobrazení
Valdštejnova koně (kde nechybí nápis Můj miláček) a také vévodův jediný autentický portrét od Kristiana Kaulfersche jsou k vidění na
zámku Frýdlant.
Frýdlantské panství koupil
Albrecht z Valdštejna v roce 1622 za 150 tisíc zlatých a o dva roky později mu byl udělen titul vévody frýdlantského. Předchozí majitelé, Redernové, z panství vybudovali prosperující dominium, které Valdštejn nejen dál rozšiřoval a budoval, ale především využíval k zásobování svých vojsk. Soukenické dílny dodávaly sukno na uniformy, železné hamry se staly materiální základnou pro výzbroj armády. Frýdlantské vévodství se stalo v době třicetileté války
Terrou felix, tedy šťastnou zemí, které se válčení až do smrti Albrechta z Valdštejna vyhýbalo. Po jeho zavraždění v roce 1634 se situace změnila a na Frýdlantě se střídala vojska císařská i švédská a zanechávala za sebou utrpení a smrt. Samotný hrad byl zpřístupněn veřejnosti v roce 1801 jako
první hrad ve střední Evropě a právě osudy Albrechta z Valdštejna byly jedním z velkých návštěvnických lákadel.
Ostatně tak je tomu dodnes.