Jan Werich nebyl jen skvělý herec, ale skutečná osobnost, a navíc byl národem milován. To se nepoštěstí každému, a má tak pevné místo v české kultuře, filmové i televizní historii. Mezi jeho filmy a pořady, kde
Jan Werich vystupoval, nenajdete žádný propadák, takže bychom je v
seriálu Česko ve filmu klidně mohli vyjmenovat všechny. Není jich vlastně tolik, protože doba Janu Werichovi příliš nepřála.
První republika: Pudr a benzín, Peníze nebo život, Hej rup a Svět patří nám
A protože začít se má od začátku, rovnou vklouzneme do druhé poloviny 20. let a časů avantgardního
Osvobozeného divadla, kde
Jan Werich působil po boku
Jiřího Voskovce (1905–1981) a
Jaroslava Ježka (1906–1942). Proslavily je například hry
Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Rub a líc, Těžká Barbora, Golem anebo
Nebe na zemi. Kromě divadla se všichni věnovali své další velké lásce, filmu, a tak od roku 1931 do roku 1937 také natočili čtyři snímky,
Pudr a benzín, Peníze nebo život, Hej rup a
Svět patří nám. Kritici je přijali poměrně rozpačitě, dnes ovšem filmy se slavnou
dvojicí V&W (a zejména poslední dva, režírované
Martinem Fričem) dnes patří do zlatého fondu české předválečné kinematografie.
Císařův pekař a Pekařův císař (1951)
Dvoudílnou historickou komedii o
císaři Rudolfovi II.,
pekaři Matějovi a legendárním
Golemovi nazvanou
Císařův pekař a Pekařův císař natočil
Martin Frič.
Jan Werich hrál hlavní dvojroli, a film od svého vzniku v roce 1951 baví generace diváků. A zajímavosti? Je jich celá řada.
Populární
píseň Ten dělá to a ten zas tohle napsali speciálně pro tuto komedii hudební skladatel
Zdeněk Petr s
Janem Werichem. Bylo to také poprvé, co postavu Golema nehrál člověk – a to se tvůrcům lehce vymstilo. Když
se filmový architekt Jan Zázvorka vydal za Werichem na jeho
chatu u
Velhartic, měl u sebe nákresy Golema a ministerský dopis pro Wericha. Cestou zabloudil, zastavila ho pohraniční hlídka a ta považovala obrázky Golema za tak podezřelé, že Zázvorku osobně doprovodila až k Werichovi.
Podobnou legendou jako
strašlivá choroba moribundus z
pohádky Dařbuján a Pandrhola (1959) nebo
věta „Hujer, meteleskum bleskum“ z
komedie Marečku, podejte mi pero (1976) je projev jednoho z alchymistů. Když
Lubomír Lipský dostal scénář, u jeho role byla pouze poznámka
„mluví cizí řečí“. Režisér
Martin Frič Lipskému řekl, ať si něco vymyslí, a tak vznikl legendární nesmyslný proslov. Znáte ho? Zní:
„Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha, i paprťála, chánua, chánua, e chánua, e chánu, džalala, džalala-a, a paprťála. Tasparta maznalika zamáz piskurty, jarda, piskurty, patláma, patláma, patláma a žbrluch.“
Přestože se divákům film líbil a líbí dodnes, a dokonce získal několik cen, tehdejší ministr kultury
Zdeněk Nejedlý byl zděšen a režisér Frič dostal dvouletý trest. Pár let si pak nezahrál ani Jan Werich.
Byl jednou jeden král (1954)
Díky scéně, v níž
Jan Werich s
Vlastou Burianem pečou lívance, jsme pohádku
Byl jednou jeden král na
Kudy z nudy zařadili mezi
kulinářské filmové poklady. Scéna královského vaření byla natočena napoprvé a po jejím dokončení údajně celý filmový štáb aplaudoval. Pro
Vlastu Buriana to byl první a zároveň poslední barevný film.
Kamenný most, ze kterého se ve filmu sype sůl (ve skutečnosti prý šlo o bílý písek) najdete u
Staré Hlíny na
Třeboňsku, na stejném místě, kde se o pár desítek let později natáčela
pohádka Z pekla štěstí.
Těžká Barbora (1960)
V 50. letech stál
Jan Werich v čele
Divadla ABC, které se snažilo navázat na odkaz
Osvobozeného divadla. V obnovených hrách byl místo
Jiřího Voskovce jeho partnerem
Miroslav Horníček. Unikátním kouskem té doby je
Těžká Barbora, záznam divadelní hry zachráněný roku 1997 v archivu
České televize. Materiál byl zachráněný z popelnic ve Vladislavově ulici, kde tehdy televize sídlila. Rozstříhané filmy, původně určené k vyhození, byly ve velmi špatném technickém stavu. V 90. letech se pracovnici archivu ČT
Aleně Berkové s pomocí týmu kolegů podařilo záznamy her zrekonstruovat, a díky tomu se z legendární inscenace můžeme těšit i dnes.
Těžká Barbora s Janem Werichem a Miroslavem Horníčkem byla natočena v
divadle ABC 14. června 1960 a vysílala se tehdy jen jednou, pravděpodobně v prosinci téhož roku. V inscenaci dále hrají
L. Kostelka, L. Píchová, R. Hemala, Z. Vacek, S. Zázvorková, J. Pick, J. Bohdalová, J. Víšek, J. Trégl, S. Fišer a další.
Baron Prášil (1961)
Film, který měl celosvětovou premiéru v červenci 1962 na
filmovém festivalu ve švýcarském Locarnu, byl dalším legendárním dílem režiséra
Karla Zemana. Zeman se inspiroval rytinami z původního vydání románu
Baron Prášil Gottfrieda Augusta Burgera od jednoho z nejvýznamnějších ilustrátorů 19. století
Gustava Dorého. Černobíle natočené obrazy režisér oživil výrazným barevným tónováním a různé barvy použil jako znaky proměňujících se nálad i překvapivých dějových zvratů. Toto fantaskní dobrodružství – zpestřené unikátními triky i vtipnými gagy – získalo řadu festivalových ocenění, včetně
Velké ceny na festivalu v Cannes. Titulní roli ztvárnili
Miloš Kopecký,
Rudolf Jelínek a
Jana Brejchová, v epizodních rolích se ve filmu objevila řada dalších hereckých legend; kromě
Jana Wericha to byl například
Rudolf Hrušínský.
Až přijde kocour (1963)
Česká filmová pohádka pro dospělé, podobenství, břitká satira a zároveň dobový experiment v oblasti barevného filmu a trikových záběrů: to je film
režiséra Vojtěcha Jasného Až přijde kocour, poetický příběh o tom, co bylo i nebylo, ale zejména o tom, co by mělo být. Jde o jeden z
filmů, natočených na Vysočině, v němž si jednu z hlavních rolí zahrálo půvabné město
Telč. Ve filmu dále hrají
V. Brodský, V. Menšík, J. Sovák, E. Vášáryová, J. Bohdalová a další.
Jan Werich v televizi
Herecké mistrovství
Jana Wericha si vychutnáte i v několika
televizních filmech. Jde zejména o slavnou televizní adaptaci komedie
A. P. Čechova Medvěd (Martin Frič, 1961),
Kočár nejsvětější svátosti (František Filip, 1962),
Uspořená libra (Vladimír Svitáček, Ján Roháč, 1963) a
Drahý zesnulý (František Filip, 1964). Oblíbený herec také vystupoval v
publicistickém pořadu Co tomu říkáte, pane Werich?, v němž se na aktuální témata roku 1968 ptal
Vladimír Škutina. O Werichovi pak byla natočena řada dokumentů, namátkou
Jan Werich: Když už člověk jednou je…, v němž se
Martina Slunečko a
Miloslav Šmídmajer zamýšlejí nad svobodou tvorby v nesvobodné společnosti i o hranicích humoru. Dokument nabízí ukázky z Werichových nejslavnějších rolí, unikátní záběry z jeho soukromí i vzpomínky hereckých kolegů, například
Jiřiny Bohdalové, Jiřího Suchého či
Zdeňka Svěráka.
Další Werichovy role
- Werich se účastnil několika zvláštních filmových počinů. Například ve dvoudílném epickém velkofilmu Pád Berlína (1949) hrál nacistického vůdce Hermanna Göringa, ve válečném dramatu 25. hodina s Anthony Quinnem v hlavní roli známý francouzský režisér Henri Verneuil obsadil Wericha do role vedoucího koncentračního tábora.
- V menších rolích se objevil také ve filmech Psohlavci (Martin Frič, 1954) a Hudba z Marsu (1955).
- Werichův hlas provází diváky také Osudy dobrého vojáka Švejka, animovaným filmem režiséra Jiřího Trnky z roku 1955. Předlohou byl nejznámější román Jaroslava Haška, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Trnka a Werich byli sousedé a přátelé z pražské Kampy, a za to, že Werich Švejka namluvil, Trnka na oplátku ilustroval Werichovu knihu pohádek Fimfárum.
- Fimfárum Jana Wericha natočili jako celovečerní animovaný film v roce 2002 také Aurel Klimt a Vlasta Pospíšilová.
Nejznámější filmové role Jana Wericha zahrnují císaře Rudolfa II. a pekaře Matěje Kotrby v komediích Císařův pekař a Pekařův císař, a roli krále Já Prvního z pohádky Byl jednou jeden král.
V Osvobozeném divadle Jan Werich spolupracoval hlavně s Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem.
Jan Werich a Jiří Voskovec natočili společně filmy jako Pudr a benzín, Peníze nebo život, Hej rup a Svět patří nám.
Film Císařův pekař a Pekařův císař sice bavil diváky, ale tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý byl zděšen a režisér Martin Frič dostal dvouletý trest.
Zajímavostí filmu je například píseň Ten dělá to a ten zas tohle, kterou napsali Zdeněk Petr s Janem Werichem, a také prvotní filmové ztvárnění Golema, které nehrál člověk.
Scénář k filmu Až přijde kocour, který je pohádkou pro dospělé s prvky satiry a experimentů, byl inspirován poetickým příběhem o tom, co bylo, nebylo, ale především o tom, co by mělo být.
Místo natáčení pohádky Byl jednou jeden král, konkrétně scénu sypání soli z kamenného mostu, najdete u Staré Hlíny na Třeboňsku.
Záznam divadelní hry Těžká Barbora byl zachráněn z popelnic a následně rekonstruován pomocí týmu kolegů z archivu České televize na konci 90. let.
Film Baron Prášil byl inspirován rytinami Gustava Dorého a vyznačuje se unikátními triky, humorem a byl oživen barevným tónováním, což přidalo k jeho atmosféře.
Ve svém publicistickém pořadu Co tomu říkáte, pane Werich? se Jan Werich zabýval aktuálními tématy roku 1968, což přispívalo k širšímu pochopení tehdejších společenských situací.