Jmenuje se
Soutok, rozprostírá se na
jižní Moravě mezi řekami
Moravou a
Dyjí a jak napovídá jméno, v nejjižnějším cípu chráněného území se skutečně nachází soutok obou řek. Je to zelená krajina lužních lesů a luk s malebnými staletými duby, protkaná vodními kanály, slepými rameny a tůněmi. Místo, které můžete objevovat opakovaně v různých ročních dobách a pokaždé najdete něco nového a zajímavého. Pojďme na to!
1. Soutok, největší obora České republiky
Staleté doubravy, louky, řeky, slepá ramena a tůně, to je
obora Soutok. Leží jižně od
Břeclavi a
Lanžhota, má tvar trojúhelníku, ohraničeného řekami
Moravou a
Dyjí, a je hluboce zaklíněná mezi Rakousko a Slovensko. Bývalo to panství
Lichtenštejnů, kteří ve snaze zachovat typ „lužního jelena“ dali v roce 1872 postavit první ochranné oplocení a svezli sem zvěř ze zahraničních honiteb – daňčí zvěř ze Sarajeva, černou zvěř z Rakouska a několik jelenů z dnešního Chorvatska. Paradoxně právě jelenům se tu moc nelíbilo, takže podle dochovaných zpráv putovali podél plotu až pod
Moravskou Novou Ves, přeplavali řeku Moravu a přešli do
Bílých Karpat.
Chov jelenů vyžadoval spoustu práce i v dalších letech, nyní jich na Soutoku žije asi 450 kusů. Společnost jim dělá asi 200 daňků a početná populace srnčí a černé zvěře.
2. Nejméně známé trojmezí
Lákají vás
trojzemí, trojmezí a místa, kde se setkávají hranice různých států i historických zemí? Pak asi tušíte, že právě
obora Soutok a místo na soutoku největších moravských řek
Moravy a
Dyje patří k nejméně navštěvovaným. Nejkratší cesta k Trojmezí, kde stojí historický hraniční kámen z roku 1775, vede z
Břeclavi kolem
zámečku Pohansko a měří téměř 16 kilometrů. Až se zastavíte a podíváte na řeku, budete mít po pravé ruce Rakousko a po levé Slovensko.
3. Soutok aneb Moravská Amazonie
Při plánování výletu do
obory Soutok pamatujte na to, že jde o
největší komplex lužních lesů ve střední Evropě. Přezdívka
Moravská Amazonie je více než přiléhavá: podmáčeným lesům s vysokou hladinou podzemní vody i jejich zvířecím obyvatelům dlouhodobý nedostatek vody škodí, takže záplavy jsou vítány. Když k tomu ale dojde,
Břeclav a
Lanžhot vyhlašují dočasné omezení vstupu veřejnosti do obory. Většinou sice stačí výlet o pár týdnů odložit, ale pokud chcete mít jistotu, naplánujte si návštěvu Soutoku na jinou dobu než na jaro.
4. Zámeček Lány, neznámý kousek Lednicko-valtického areálu
Oáza klidu uprostřed panenské přírody na
jižní Moravě a také nejjižnější salet
Lednicko-valtického areálu: to je bývalý lovecký
zámeček Lány. V letech 1810–1812 ho nechal postavit
kníže Jan I. z Lichtenštejna, stavbou byl pověřen dvorní lichtenštejnský stavitel
Josef Hardtmuth. Kolem zámečku vznikla
obora, po druhé světové válce se ocitl v hraničním pásmu, zpustošila ho armáda a teprve nyní se probouzí do bývalé krásy. Navíc v sezoně tu funguje
občerstvení Stroodel s výbornou kávou, pivem a domácími dezerty!
5. Zámeček Pohansko, archeoskanzen a vzácné stromy
Cestu do
obory Soutok si naplánujte tak, abyste se prošli kolem půvabného empírového
zámečku Pohansko.
Lichtenštejnové jej nechali postavit ve stejné době jako
zámeček Lány, interiéry využívá
Městské muzeum a galerie v Břeclavi. Před zámečkem stojí
socha moravského knížete Rostislava, na blízké louce v prostoru bývalého velkomoravského hradiště objevíte volně přístupný
archeokanzen, cesty lemují unikátní
doupné stromy.
6. Muzeum československého opevnění U závory
Hraniční přechod jako z pohádky Tři veteráni, kde chybí jen Rousseauův celník: tak vypadá
Muzeum československého opevnění na Pohansku. Ve vojenském bunkru, který stojí na břehu rybníka kousek od
zámečku Pohansko, si v hlavní sezoně prohlédnete dobovou výstroj a výzbroj, skutečným klenotem ale je vzorně rekonstruovaný dobový hraniční přechod s originální závorou a dokonalou replikou hraničního sloupu.
7. Po stopách lesní železnice
Když potřebujete vylákat na výlet do
přírody fanoušky
vojenských a
technických památek, stačí mít v záloze několik cestovatelských kuriozit. Pro ty první je to výše uvedený
bunkr, pro ty druhé
lesní úzkorozchodná železnice. Měla rozchod 700 mm a
Lichtenštejnům sloužila pro přepravu dřeva z lesních revírů Pohansko, Lanžhot, Ranšpurk a Cahnov k pile u železniční stanice v
Břeclavi. Trať dosáhla celkové délky 28 kilometrů a v provozu byla od roku 1908 nepřetržitě až do roku 1965. V době mobilizace v září 1938 se stala důležitou dopravní tepnou pro československé vojenské jednotky nastupující na pohraniční pevnosti; místo dřeva se převáželo střelivo, zbraně, vojenské zásoby i vojáci. Po zrušené trati dnes vedou cyklostezky, zejména v úseku od
zámečku Lány na jih
obory.
8. Šlechtický rod Lichtenštejnů a Lichtenštejnský dům v Břeclavi
Při toulkách
oborou a jejím okolím se budete opakovaně setkávat s příběhy
rodu Lichtenštejnů. Jejich domovem a hlavním sídlem byla panství
Valtice a
Lednice; dnes tato místa známe jako
Lednicko-valtický areál,
památku UNESCO a
největší komponovanou krajinu na světě. Pomyslnou vstupní bránou do nejjižnějšího cípu
jižní Moravy může být
Lichtenštejnský dům v
Břeclavi, kde si prohlédnete modely známých staveb Lednicko-valtického areálu a seznámíte se s historií jednoho z nejstarších rodů působících na Moravě.
9. Výletní tipy pro rodiny s dětmi
Tipů co podniknout s dětmi máme na
Kudy z nudy celou řadu: vezměte je třeba na
výlet lodí od
zámku Lednice k
Minaretu anebo si zahrajte některou ze
šifrovacích her; vše potřebné zjistíte a získáte v
břeclavském informačním centru. V
Břeclavi můžete také navštívit
rodinný park Hájenka s
lanovým centrem, vypravit se můžete i zvířátky do
stáje Salma. Anebo si vyberete některý z tipů
dovolené s dětmi?
10. Lanžhot a pověst o městském znaku
Nejjižnější obec
jižní Moravy se jmenuje
Lanžhot. České jméno vzniklo z německého názvu Landshut, zemská stráž – a skutečně městečko na
hranici tří zemí,
Moravy,
Uher a Rakouska, sloužilo v minulých staletích jako hlídka. Přes Lanžhot se mnohokrát převalila cizí i domácí vojska, za nimiž zůstávali mrtví lidé a vydrancované domy. V těch dobách podle pověsti vznikl i městský znak s
dubovou větvičkou a třemi žaludy.
Z nejvyššího dubu v okolí tehdy mladý
chlapec vyhlížel Turky. Když zahlédl nepřítele, vyslal kouřový signál. Netušil ale, že před tureckou armádou jdou ještě vyzvědači, kteří chlapce podle kouře našli a
zastřelili šípem. Když lanžhotští zahlédli varovný kouř, popadli vidle, sekery a šavle a vydali se na Turky, ale bylo jich málo a do jednoho padli. Když dorazilo
královo vojsko, Turky zahnalo a mrtvé muže pochovalo. Jenom mladého chlapce, který dal první znamení a tak zachránil mnoho lidí i majetku, přinesli vojáci i s dubovými větvičkami ke králi. Ten se před chlapcem poklonil, vzal jednu větvičku se třemi žaludy a rozstřílenými listy, a položil ji na štít,
červený od chlapcovy krve.
Na skok za hranice
Že
král Přemysl Otakar II. padl v bitvě na Moravském poli ví kdekdo, ale napadlo vás někdy, kde to
Moravské pole leží? Překvapivě není na Moravě, ale v jihovýchodním Weinviertelu v Dolním Rakousku mezi Dunajem a dolním úsekem řeky Moravy. Památník bitvy, v níž roku 1278 zahynul český král, patří k turistickým lákadlům: najdete jej u silnice mezi vesnicemi Dürnkrut a Jedenspeigen. Bitvu připomíná také
socha krále Přemysla Otakara II. v nadživotní velikosti ve městečku Marchegg.