Poznejte barvitý příběh rodiny
Alfonse Muchy (24. července 1860,
Ivančice – 14. července 1939,
Praha),
světoznámého českého malíře, sochaře, tvůrce plakátů a ilustrátora. V letech 1895–1904 patřil v Paříži mezi
nejznámější představitele secesního stylu. Jeho návrhy udávaly tón doby, jeho sláva ale ještě víc stoupla od konce roku 1894, kdy vytvořil první plakát pro zbožňovanou
divadelní herečku Sarah Bernhardt. Navrhl pro ni řadu vynikajících
plakátů, ale spolupracoval s ní i při
designu divadelních kostýmů a doplňků včetně šperků.
Od té doby měl Mucha o zakázky postaráno: krásky z jeho plakátů se objevily v reklamách na víno, sušenky či jízdní kola. Paříž propadla Muchovu umění a jeho
ateliér v ulici Val-de-Grâce, přeplněný starožitnostmi, vzácnými koberci a hedvábnými závěsy, patřil k nejmódnějším společenským salonům té doby.
Pak ale přišlo
léto 1902, kdy Mucha doprovázel svého přítele,
francouzského sochaře Augusta Rodina, na cestě do
Prahy a po
Slovácku. Při slavnostním představení v
Národním divadle vzácného hosta sledovali všichni návštěvníci. Jen jistou
Marii Chytilovou (1882–1959) mnohem víc než Rodin prý zajímal Mucha. Dvacetiletá Maruška nic neponechala náhodě: o rok později ji Mucha přijal jako svou žačku ve svém pařížském ateliéru, a v roce 1906 se v
kostele sv. Rocha v areálu
Strahovského kláštera vzali.
Vztah, který sledoval celý svět
Slavný malíř byl žádanou partií a jeho obrazy, tvář i umění okouzlovaly všechny ženy. Není divu, že informace o jejich vztahu hltali lidé v
Čechách, Francii i v
USA. V květnu 1906
časopis The American uvedl, že slavný malíř plakátů našel ve své nevěstě dokonalou krásu. Sám Mucha přiznal:
Spatřil jsem ji a byla krásná, promluvil jsem s ní a byla oduševnělá a miloval jsem ji…
Svatební cestu trávili novomanželé doma, v
Peci pod Čerchovem, a krátce poté společně odcestovali do
Spojených států, kde se jim v roce 1909 narodila
dcera Jaroslava (1909–1986). O rok později se vrátili domů a nastěhovali se na
zámek Zbiroh u
Plzně. Alfons Mucha tam za podpory
amerického mecenáše Charlese Cranea zahájil práce na cyklu dvaceti obřích pláten, známých jako
Slovanská epopej. V té době se rodila rozrostla ještě o
syna Jiřího (1915–1991).
Práce na Slovanské epopeji se protáhly na
osmnáct let. To už Muchovi žili ve
vile v Bubenči, kterou si malíř nechal postavit jako rodinné sídlo v letech 1925–1928. Současně Mucha maloval další obrazy a kresby, věnoval se také výzdobě různých veřejných prostor. Pro nově vzniklé Československo v roce 1918 navrhl
první bankovky a poštovní známky, a dokonce i
četnické uniformy.
Jaroslava a Jiří Muchovi, dcera a syn
Dcera
Jaroslava zdědila výtvarné nadání a tatínkovi pomáhala i na některých obrazech
Slovanské epopeje. Podle vzpomínek míchala barvy, přenášela detaily z nákresů a skic na velká plátna a na
úvodním obrazu Slované v pravlasti jí otec dokonce svěřil část hvězdné oblohy. Jaroslava často stála otci jako model a její podobizna se kromě dalších uměleckých děl objevila též na
bankovkách z roku 1918 a 1931. Po druhé světové válce se
Jaroslava Muchová-Teršová věnovala převážně restaurování obrazů.
Syn
Jiří vystudoval medicínu, dějiny umění a orientalistiku. Na konci třicátých let žil ve
Francii, v roce 1939 napsal text k
Polní mši Bohuslava Martinů a o necelý rok později se oženil s nadějnou
českou skladatelkou Vítězslavou Kaprálovou (1915–1940), která však několik měsíců po svatbě zemřela. Jeho druhou manželkou se stala
britská skladatelka Geraldina Thomson (1917–2012). Za války byl Jiří Mucha důstojníkem britského letectva a zároveň pracoval jako zpravodaj britského rozhlasu v severní Africe, na Středním a Dálném východě. Novinářské činnosti se věnoval i po návratu do Československa v roce 1945. V roce 1951 byl uvězněn a v politickém procesu odsouzen k odnětí svobody na šest let. Prošel
věznicemi v
Jáchymově, Mikulově a
Valdicích, ve vězení pracoval jako lékař v uhelných a uranových dolech. Po propuštění v roce 1955 se živil jako scenárista a
překladatel z angličtiny. Rehabilitován byl v roce 1968.
Dům neřesti na Hradčanech
Krátce po začátku okupace před vypuknutím druhé světové války
Alfons Mucha zemřel po výslechu na gestapu (14. července 1939). Do
bubenečské vily se sice nastěhoval důstojník Wehrmachtu, ale podle vzpomínek umělcova
vnuka Johna, syna Jiřího Muchy, právě on zajistil, že
Marie Muchová nebyla na rozdíl od dalších členů rodiny odvezena do koncentračního tábora. Chápal, že Muchovo umění má význam pro světovou historii, a tak ochraňoval rodinu i umělecké dědictví po celou dobu trvání druhé světové války. Po skončení války se do vily nastěhoval
syn Jiří s manželkou Geraldinou a synem Johnem (*1948, Londýn).
Bydleli zde až do znárodnění vily roku 1950. Pak Muchovi využili známosti na anglickém zastupitelství a přestěhovali se do
paláce na Hradčanském náměstí. Je to ikonické místo, kde interiéry dodnes zdobí díla a artefakty jednoho z největších umělců naší historie. V padesátých a šedesátých letech se dům stal svědkem pověstných pražských orgií, na kterých se scházeli zejména výtvarníci, spisovatelé a fotomodelky z Československa i ze Západu. Přezdívalo se mu Dům neřesti a nespoutané večírky dokonce inspirovaly i takového velikána jako byl
Arthur Miller k napsání dramatu
Strop Arcibiskupského paláce. Dům dodnes slouží jako domov
Muchovy rodiny.
Nemanželská dcera
Jiří Mucha se sice i za totalitního režimu věnoval propagaci a literárnímu i faktografickému zpracování díla svého otce a napsal několik knih, zároveň se ale postaral o malý skandál, který rodinu rozštěpil. Ze vztahu s
Vlastou Plockovou (1921–2003), která pocházela z rodiny pražského průmyslníka Bárty, se v roce 1950 narodila
nemanželská dcera Jarmila Mucha Plocková (*1950). Jarmila v
Praze vystudovala
architekturu a
Akademii výtvarného umění. V roce 1981 odešla za svým španělským manželem do
Barcelony, kde studovala na výtvarné akademii Massana. Po dědečkovi Alfonsovi zdědila jak výtvarné nadání, tak umělecký rukopis. Když se v roce 1992 se vrátila do Prahy, otevřela vlastní
Atelier Mucha JP Praha či
prodejní galerii Mucha JMP. O svém otci dozvěděla poprvé v roce 1971, právoplatně bylo otcovství potvrzeno až v roce 2002. Spory s Johnem Muchou o dědictví, autorská práva k dílu
Alfonse Muchy a o to, zda nevlastní sestra může užívat jméno slavné rodiny, hojně využíval bulvár. K urovnání došlo v roce 2007, John Mucha spor prohrál.
O rodinný odkaz se nyní starají především
John a jeho syn Marcus (*1980). Umění se věnuje i Jarmilina dcera
Kateřina García (*1977) česko-španělská zpěvačka převážně irské muziky, známá především ze
skupin Dún an Doras a
Garcia.
Kde uvidíte obrazy a plakáty Alfonse Muchy?
Alfons Mucha se narodil 24. července 1860 v Ivančicích.
Manželkou Alfonse Muchy byla Marie Chytilová, vzali se v roce 1906.
Alfons Mucha měl dvě děti, dceru Jaroslavu (nar. 1909) a syna Jiřího (nar. 1915).
Alfons Mucha byl známý jako představitel secesního stylu.
Významným dílem Alfonse Muchy je Slovanská epopej, na které začal pracovat na zámku Zbiroh u Plzně s podporou mecenáše Charlese Cranea.
Alfons Mucha navrhoval první československé bankovky a poštovní známky v roce 1918 pro nově vzniklé Československo.
Díla Alfonse Muchy jsou vystavena v Muzeu Alfonse Muchy v Ivančicích, v Pražském muzeu a na zámku Zbiroh, kde vznikala Slovanská epopej.
Alfons Mucha zemřel 14. července 1939 v Praze po výslechu na gestapu.
Umění Alfonse Muchy silně ovlivnilo jeho rodinu, jeho dcera a vnuk se také věnovali umění a součástí díla svého otce.
O umělecký odkaz Alfonse Muchy se v současnosti starají především jeho vnuk John Mucha a jeho pravnuk Marcus.