Příběh
rodiny Ringhofferů začal už na konci 18. století v
Praze na
Starém Městě, kde si
František Ringhoffer (1744–1827) založil dílnu na výrobu pivovarských kotlů. Jeho syn
Josef Ringhoffer (1785–1847) roku 1820 založil hamr v
Kamenici u
Jílového a začal vyrábět i cukrovarská zařízení. Podnik existuje dodnes pod názvem
Strojmetal Kamenice a sídlí symbolicky v Ringhofferově ulici.
Po jeho smrti továrnu převzal syn
František Ringhoffer II. (1817–1873) a zakoupením pozemků na
Smíchově odstartoval nejslavnější éru firmy. Během necelých dvou let vyrostla na tehdejším předměstí Prahy továrna, kde se v následujících desetiletích vyráběly železniční nákladní i osobní vagony, lokomotivní tendry či tramvaje, vznikly tu rovněž první vozy pro
lanovku na Petřín. Roku 1870 firma vyrobila také
první osobní výtah v českých zemích, a to v letním císařském sídle na
zámku v Zákupech.
František Ringhoffer II. jako jeden z prvních podnikatelů založil pro své dělníky
nemocenské pojištění a
penzijní fond. Podobně jako později
Baťové i Ringhofferové stavěli byty pro zaměstnance, v nichž v časech největší prosperity žilo asi 700 rodin.
František Ringhoffer byl rovněž poslancem Českého zemského sněmu, založil
Velkopopovický pivovar, a svým potomkům odkázal nejenom továrny, ale i několik panství a zámků, například v
Kamenici,
Štiříně,
Kostelci u Křížků a
Velkých Popovicích. Po jeho stopách dnes vede naučná stezka
Krajinou barona Ringhoffera.
Podnik se rozvíjel i v době, kdy v jeho čele stál
František Ringhoffer III. (1844–1909) a jeho syn
František Ringhoffer IV. (1874–1940). Hlavní náplní výroby byly dál vagony, na Smíchově se ale vyráběly také technologie pro cukrovary, lihovary, pivovary a mrazírny. Na konci 19. století stoupl počet zaměstnanců na více než čtyři tisíce. Roku 1907 stál František Ringhoffer III. u zrodu slavné
automobilky Praga, která vznikla jako společný projekt koncernu
Českomoravská Kolben Daněk a Ringhofferových závodů.
Továrna se v roce 1911 změnila na akciovou společnost a jen během první světové války vyrobila přes 20 000 vagonů. Později koupila například
kopřivnickou Tatru,
vagonku ve Studénce, továrnu na vozy v
Kolíně či severočeskou strojírnu v
České Lípě.
Salonní vůz pro prezidenta
V roce 1930 Ringhofferové vyrobili salonní vůz pro prezidenta
Masaryka: byl to dar k 80. narozeninám. František Ringhoffer IV. stál také u zrodu
golfového hřiště na Štiříně a byl rovněž prvním prezidentem Golfového svazu ČSR. Zdejší klub donedávna nesl jméno
Ringhoffer Golf Club.
Dlouhý příběh dynastie Ringhofferů skončil po okupaci českých zemí, kdy celá rodina přijala říšskoněmecké občanství a někteří z jejích členů vstoupili i do NSDAP. Smíchovská továrna se během druhé světové války přeorientovala na válečnou výrobu.
Hanuš Ringhoffer (1885–1946), který stál v čele koncernu od roku 1919, byl v květnu 1945 zatčen a zemřel v sovětském internačním táboře v německém Mühlbergu. Po válce byl na základě Benešových dekretů veškerý majetek Ringhofferů v Československu zkonfiskován, továrny, velkostatky i zámky byly znárodněny a rodina byla odsunuta do Rakouska.