O značkách vám zkrátka prozradíme téměř úplně všechno, dokonce i to, jak se bez
našich dokonalých značek obejdete v cizině. Těm, kteří rádi chodí pěšky, nabídneme i
velký rozcestník portálu Kudy z nudy.
Klub českých turistů, který v roce 2023 oslavil
135 let od svého založení, pečuje o tisíce kilometrů
značených stezek. V celém Česku je připraveno na
44 000 kilometrů cyklotras. Celou republikou jsou protkány také značky, které mají žlutý podklad a podobají se směrovkám pro motorová vozidla – ty jsou určené cyklistům. Je jich u nás asi 10 000 kilometrů dálkových tras a zhruba 30 000 kilometrů regionálních a místních tras. Pásovým značením, které má svislé pruhy, je opatřeno asi
3 900 kilometrů cyklotras. V zimě mají
běžkaři k dispozici přibližně
550 kilometrů tras, pro
vozíčkáře je vyhrazeno 149 kilometrů tras. Vyznačeno je také 2 800 kilometrů jezdeckých stezek pro milovníky
jízdy na koních.
1. Kudy vedly první značky?
První trasa
Klubu českých turistů byla vyznačena v roce 1889 ze
Štěchovic ke
Svatojánským proudům. Nevedla však podél
Vltavy, ale přes
sedlo Kolna. Nedávno byla obnovena, a to v retro stylu, tedy s původním značkami a replikami historických směrovek. V roce 1889 vznikla také druhá trasa: má
číslo 0001 a její nejstarší úsek, nazvaný podle zakladatele KČT
Cesta Vojty Náprstka, vede z
Berouna přes obec
Svatý Jan pod Skalou do
Karlštejna. Mezi
nejstarší trasy patřila také
Krakonošova stezka, vybudovaná v letech 1889–1894 z
Bedřichova do
Horní Rokytnice,
Posázavská stezka,
Riegrova stezka údolím Jizery,
Palackého stezka a také
první dálková trasa přes
Brdy na
Šumavu; ta byla dokončena v roce 1912.
2. Vypadaly první značky jinak?
První značky byly o něco větší než dnes: střední pruh měl šířku 10 centimetrů a lemovaly ho tenčí bílé pruhy se šířkou čtyř centimetrů. Dnešní značky mají rozměry 10 x 10 cm, všechny vodorovné pruhy jsou stejně široké, prostřední udává barvu trasy a krajní bílé slouží k tomu, aby byly lépe vidět.
3. Proč jsou značky barevné?
Až do první světové války se pro turistické značení používala
výhradně červená. Později se začalo značit i
barvou modrou a od roku 1916 se používaly čtyři barvy, jak je známe dnes. Značky mají svou logiku:
červeně jsou vyznačené dálkové nebo hřebenové trasy, zkrátka ty nejnáročnější.
Modré značky lemují významnější trasy,
zelená barva je určená pro místní trasy a
žlutá vás bude provázet na zkratkách, spojnicích a kratších cestách. Na důležitějších křižovatkách, v obcích a u zajímavých lokalit značky doplňují
rozcestníky; na nich jsou tabulky s názvem místa a informací o nadmořské výšce, krátké texty a také směrovky k dalším místům na trasách.
4. Jak vypadají jednotlivé značky a kolik jich ročně přibude?
Jak jsme již zmínili Česko křižuje více než 44 tisíc kilometrů pěších a lyžařských turistických tras s 67 tisíci směrovkami a více než 40 tisíc kilometrů cyklotras. Díky
Klubu českých turistů jsou trasy jednotně značené, pravidelně udržované a aktualizované. Ročně přibude asi 400 až 500 kilometrů nových tras a naopak 200 až 300 kilometrů se ruší. V roce 2022 Klub českých turistů
obnovil značení na zhruba
16 000 kilometrech tras a zrušil ho či přeložil na 260 kilometrech tras.
Všichni určitě známe pěší
turistické značky vyznačeny v terénu
pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pásů – dvou bílých a prostředního, který určuje barvu značené trasy. Je buď červený, modrý, zelený nebo žlutý. Konec značené trasy symbolizuje místo pruhu čtvereček, odbočka k hradu nebo zajímavému místu vypadá jako L a vrchol či vyhlídku připomíná trojúhelníček. Pro cyklisty se používá dvojí značení cest – silniční a terénní.
Jezdci v terénu (například na horách) se orientují podle podobných značek jako pěší turisté, avšak barevné pruhy jsou uprostřed žlutých pásů. Oproti pěším turistům se pro cyklisty používá místo žluté značky bílá. Pro
silniční cyklisty se používají žluté tabulky se symbolem kola, podobné jako pro motoristy. Značky obsahují kromě čísla trasy také názvy cílů a vzdálenosti k nim. Značení
lyžařských tras se v podstatě neliší od značení tras pěších, používá se stejných druhů značek, stejné tabulky i směrovky, zachovávají se i jejich rozměry. Odlišná je pouze barva krajních pásů značek, která je oranžová. Do systému patří i
jezdecké stezky (hipostezky)
pro jezdce na koních - jedná se o barevný kruh v bílém čtverci. Odlišné jsou také
naučné stezky značené bílým čtvercem se šikmým zeleným pruhem.
5. Jak se značky malují?
S kontrolami tras a obnovou značek pomáhá Klubu českých turistů přibližně
1750 dobrovolníků. Trasy se kontrolují každé tři roky; obnovují se chybějící značky, prořezává se porost kolem nich a mapuje se schůdnost cest. K základní výbavě
značkařů proto nepatří jen barvy a štětce, ale také
šablony pro značky, škrabky, zahradnické
nůžky nebo pilky. Tu a tam je potřeba vyznačit nové úseky, třeba k novým rozhlednám, k čemuž se využívají
stromy, kameny nebo pařezy, ve volné krajině je občas nutný i speciální značkařský kolík a samolepicí značky, které se používají hladké povrchy.
Pokud vás tato činnost láká a sami byste se
chtěli stát značkařem, není to zas tak jednoduché. Značkařem se stane ten, kdo v
doprovodu vedoucího či instruktora z řad KČT značení provede vyznačkování (obnovu) značené trasy v délce minimálně
10 km. Tím získá kvalifikaci zaškoleného značkaře, která ovšem
neumožňuje samostatné značkování v terénu. Pokud byste sami chtěli
vést skupinu značkařů, můžete v dalším roce od roku, kdy se stanete zaškoleným značkařem, absolvovat školení a po úspěšně složených
zkouškách se stát vedoucím značkařem.
6. Koho české značky inspirovaly?
Podobné značky se používají na
Slovensku, v
rumunském Banátu, v
Chorvatsku na ostrově Krk kolem Bašky nebo na ostrově Žirje. Od roku 2007 se české značky rozšířily na území bývalého prvorepublikového Československa na
Podkarpatské Rusi; na směrových tabulkách se tam objevuje cyrilice i latinka. Nejdál do světa se naše značky dostaly do Brazílie do oblasti kolem města
Batayporã, které založil Jan Antonín Baťa.
7. Jak chodit bez našich značek?
Turistické značky nám
závidí celý svět, na druhou stranu díky dokonalosti českého systému občas v zahraničí bloudíme, váháme anebo nestíháme. Leckde – třeba u sousedů na
Slovensku, v
Polsku,
Rakousku,
Německu ale také ve
Francii,
Itálii a jinde
v Evropě i ve světě – se totiž nepoužívá údaj o vzdálenosti v kilometrech, ale v čase. Je to užitečné, ale bohužel jsme zvyklí na něco jiného.
Na závěr proto připojujeme krátký návod, jak se v časových údajích vyznat: pro výpočet času se využívá evropský standart DIN 33466 a tedy koeficienty:
za hodinu byste měli vystoupat 300 výškových metrů, po rovině ujít čtyři kilometry a sestoupat 500 výškových metrů. K výslednému času se připočítávají ještě
rezervní minuty navíc podle vzdálenosti. Když je cíl blíž než 45 minut chůze, připočítává se rezervních pět minut, když je na jeho dosažení potřeba hodina až dvě, přidává se patnáct minut, a když je dál než dvě hodiny, rezerva je 30 minut. Pokud v cestě jsou ferraty, ledovce nebo extrémně strmé výstupy, čas se ještě o něco prodlužuje. Podobně je tomu na stezkách pro děti nebo naučných stezkách: tam se zase počítá se zdržením kvůli čtení informací na panelech podél cesty a také kvůli hrám malých výletníků.
První trasy Klubu českých turistů byly vyznačeny v roce 1889.
První značky byly větší než dnešní, měly střední pruh široký 10 centimetrů a byly lemovány tenčími bílými pruhy. Dnešní značky mají rozměry 10 x 10 cm s vodorovnými pruhy stejné šířky.
Barvy na turistických značkách mají logické rozdělení: červená pro dálkové trasy, modrá pro významnější trasy, zelená pro místní trasy a žlutá pro kratší cesty nebo spojnice.
V České republice je připraveno na 44 000 kilometrů pěších a lyžařských tras a 40 000 kilometrů cyklotras.
Klub českých turistů každoročně přidává 400 až 500 kilometrů nových tras a obnovuje značení na tisících kilometrech stávajících tras, s pomocí přibližně 1750 dobrovolníků.
V Česku jsou na turistických značkách uvedeny vzdálenosti v kilometrech, zatímco v některých zahraničních destinacích se používá označení vzdálenosti časem podle normy DIN 33466.
České turistické značky inspirovaly podobný systém značení na Slovensku, v rumunském Banátu, v Chorvatsku a až do Brazílie.
Na konci trasy je symbolizován čtvereček, odbočka k zajímavému místu vypadá jako L a vrchol nebo vyhlídka je označena trojúhelníčkem.
Pro vozíčkáře je v Česku vyhrazeno 149 kilometrů tras a běžkaři mají k dispozici přibližně 550 kilometrů tras.
Pro jezdce na koni jsou v Česku připraveny jezdecké stezky s celkovou délkou 2800 kilometrů.